Předchozí díl najdete zde.

Ve středu desátého září v devět ráno jde kotva nahoru a vyplouváme ze zátoky Carnjeni, a hned v jejím ústí vytahujeme obě plachty – hlavní i genu, a jelikož fouká zaďák, jedeme na motýla.

A jedem

Jede to docela hezky, chvilkami i víc než čtyři uzly. Za hodinku už kotvíme v cílové zátoce Vinogradiščce na ostrově Sv. Klement. Kotevní řetěz udělal smyčku a při dotahování se kotva nezasekla. Musíme tedy překotvit – nakonec je kotva zarytá a většina řetězu nade dnem.

K večeru se zatáhlo a začalo fučet, v osm večer se začne blýskat ze tří stran, ale bouřky jsou daleko, hrom jsme neslyšeli. V noci se v důsledku mrtvých vln kolébáme a všechny lodě vyvázané u protějšího břehu se musely odvázat a přejít na volnou kotvu. Slyšíme řinčení řetězů a hovor, vidíme světlomety.

Ve čtvrtek ráno se vyvazujeme ke břehu ještě druhým lanem. V zátoce prakticky nefouká, ale tlak silně klesá, prší a v dálce hřmí.

Bouřky kolem Vinogradišče

Bez ohledu na déšť se koupu, voda je krásně teplá. Kapitán má vizi, že provedeme výsadek na břeh. Že budeme přejíždět na Cecilce a prý než dojedeme ke břehu, nevypustí duši zcela a stejně pojedeme v plavkách, s ranci šatů zřejmě uvázanými na hlavě. Představila jsem si, jak sedím v téměř bezduché Cecilce jako ve staré duchně a pomalu klesám ke dnu, byť v krásně čisté teplé vodě, a z výletu se odhlásila. Nakonec začíná pršet stále hustěji, takže ani zbytek posádky nevstoupil na pevninu.

V kokpitu se už sedět nedá, takže si vlezeme do kajuty, pospáváme, hrajeme karty, obědváme.

Venku leje, fučí.

Najednou se z moře přihnala bouřka a udeřil do nás náhlý poryv větru. Loď se prudce položila na bok. Na několik vteřin strneme, a najednou slyšíme duté ryc, ryc. Okamžitě všichni na palubu!

Balvanitý břeh, předtím tak dvacet metrů vzdálený, je najednou na dosah ruky a kýlu. Drnkáme o skaliska. Kapitán bleskurychle rozvazuje záďová lana, jde to těžko, jsou utažená od všeho toho smýkání, a odhazuje je do vody. Druhým koncem zůstávají připoutaná k balvanům, tak se pro ně můžeme vrátit. A ihned startuje motor a na plné pecky to rve na hlubší vodu. Chvíli to trvá, než loď překoná vichr a pohne se žádoucím směrem, ale přece jen poslechne. Vlečeme kotevní řetěz s sebou a dostáváme se na bezpečnější vodu.

Poryvy ustaly, stále prší. Zdá se, že nejhorší bouřka je pryč.

Neklidný večer

Sedíme v kokpitu a hlídáme, jestli na kotvě neujíždíme – zátoka je plná lodí. Vidíme jednu nejméně patnáctimetrovou plachetnici, která ujíždí i přesto, že je zakotvená na bóji – ta je upoutaná k betonové zátěži na dně.

Až do večera se kolem dokola honí bouřky a prudce prší. Déšť aspoň zatlumil prudký vichr. Večer je konečně klid. Podle předpovědi čekáme srážky až do půlnoci, ale zítra by mělo být mírné slunečné počasí.

V pátek si dopřejeme poklidné ráno – koupání (prošlehaná voda je chladnější), snídani, pohodičku. Nikam nespěcháme, protože míříme do Palmižany, což je doslova za rohem (pěkný letecký obrázek se zátokou Vinogradišče a Palmižanou uvidíte zde)

Před jedenáctou vyplouváme, objíždíme cíp ostrova horem a v půl dvanácté už jsme vyvázaní v marině Palmižana. Po obědě v restauraci se vydáme na pěší výlet po turistické stezce. Původní cíl jsme měli u kostelíka někde „kousek“ za kopcem, jak si matně vybavil jeden člen posádky, ale dojdeme jen do osady Vlaka. Bylo to sice jenom sedm kilometrů, ale škobrtání po kamenitých cestičkách a podvlékání pod převislými větvemi borovic nás pěkně utahalo. Ale ty výhledy, rozmarýnové louky a borovice! Cestička je očividně udržovaná a prosekávaná – a určitě často, protože pichlavá květena se vehementně dere o svá domovská práva.

Pěšky po Sv. Klementu

Cestou míjíme zavřené hospůdky, zavřené letní domky s nabídkami domácího vína, olivové sady. Nostalgie letovisek mimo sezónu. Potkáme jen dva lidi. Zahrady u turistických bungalovů kolem Palmižany jsou jen pro hodně odolné milence – je to samá agáve, opuncie a v nejlepším případě rozmarýn!

Zítra, v sobotu, vyplouváme do zátoky Livka a pak až do Trogiru.

Tady jsou fotky ze středy, čtvrtka a pátku.

Přeji příjemnou sobotu a neděli a připomínám, že tohle je obvyklý víkendový pokecník.