Letos jsme v létě nevyjeli za hranice, zato jsme navštívili Krušné hory, kudy jsme náhodou projížděli na jaře a moc se nám tam líbilo.

Tiské stěny

Krušné hory jsou pro většinu lidí synonymem průmyslového znečištění a lesa typu měsíční krajina. Tak takhle to rozhodně nevypadá, naopak mě překvapily tím, jak jsou hezké a příjemné. Navíc zřejmě díky své pověsti nehostily prvomájové průvody turistů, které byly na profláknutějších místech.

Tiské stěny jsou skály, které se nacházejí v obci Tisá po kratičké cestě do kopečka nad kostelem. Tam se nachází vstup do Malých a Velkých stěn, jak vás poučí paní pokladní. Měli jsme s sebou obě psice, tak jsme nejdřív dali Malé a teprve pak Velké. Procházíte skalním městem po jemném bílém písku, po skalách vás nikdo lozit nenutí. Přesto si myslím, že s kočárkem to půjde mizerně (bude se bořit), i když tam byli i tací. 

Tiské stěny - dámská část výpravy

Psice jsme měli celou dobu na vodítku, nechtěla jsme riskovat, že vletí do nějaké průrvy, kam se já nenapasuju (jsou i takové). Potkali jsme i jiné psy, obvykle bez vodítka, ale neštěkací byly jen ty naše. Karamelka s Vanilkou vzorně šplhaly po kamenech a nezvládly jen jeden prudký žebřík z pororoštů- Vanilku nesl Mušketýr hned, Karamelka to zvládla do půlky- a pak se zasekla. Musela jsem za ní tři stupně slézt a vzít ji do náruče, ale pak už šlo všechno :-) .

Tiské stěny - smíšená část výpravy

Skalní útvary mají každý své jméno (Hlava krokodýla, Želva, Kazatelna, ale i průrva Zkouška štíhlosti) a jsou hojně využívány horolezci (každou chvíli vám někdo visí nad hlavou, v jednom případě to byl i dětský tábor).

Tiské stěny se dají projít pěkným okruhem, Malé i Velké stěny jsme procházeli asi tři hodiny. Jsou plné stromů, takže ani v létě nám nevadilo teplo. Vstup je nejen nad kostelem, ale i z druhé strany stěn od Turistické chaty. Bohužel byla zrovna zavřená, jinak bychom si dali oběd. 

Tiské stěny

Takhle jsme museli dojít tam, odkud jsme vyšli, a dát si jídlo v Refugiu, což je lehce alternativní restaurace u obchůdku s horolezeckým a outdoorovým vybavením. Měli i kalhoty v mé velikosti! Přijela jsem totiž jen v džínách, v oblasti tohoto vybavení jsem jaksi zamrzla. Pán byl velice ochotný, byť málem omdlel, když jsem odmítla tmavě šedé kalhoty a nadšeně sáhla po tyrkysových - přece jen jsem dáma jistého věku :-) .

Nicméně Refugio se jako restaurace osvědčilo. Sice nemají svíčkovou, ale spíš zdravější jídla - a moc dobrá.

Tiské stěny

Zaparkovat auto se dá u obou vstupů do skal. A ano, zaplatíte tam vstupné. Ale zase vám dají ke vstupence mapku, kde si najdete, kudy procházíte a co vidíte. Nám se tam moc líbilo.

Foto: Matylda