SOBOTNÍ CESTY: Norfolskými řekami ve stopách Arthura Ransoma (2)

V minulém díle jsme ve stopách Arthura Ransoma dopluli do Horsey Mere, odkud se nyní vydáme na další plavbu.

Zde je na místě se zmínit o systému přístavišť a úvazišť. Většina z nich, ať už obecní přístaviště ve vesnicích, nebo přírodní úvaziště, jež spravuje Broads Authority, je na 24 hodin zdarma. Dále existují mariny, jimž se říká Yacht Station. Jsou vybaveny záchody a sprchami, ale, jak jsme právě zjistili v Horsey Mere, jejich správci slouží jenom od 8 do 17 (18) hodin a obvykle záchody na noc zamykají!

Strouha Horsey Mere Staithe - tudy se musíme vrátit, ale neotočíme se, takže budeme couvat

Během dopoledne se řádně rozfoukalo, takže jsme druhým refovacím pruhem provlékli lanko a improvizovaně narefovali hlavní plachtu (tzn. že jsme zmenšili plachtu, pozn. red.). Strouha byla tak úzká, že nezbývalo než vycouvat.

První, co jsme na jezírku Horsey spatřili, byla potopená plachetnice.

Potopený člun na Horsey Mere

Zřejmě otevřený kýlový člun, který se zalil vodou a klesl ke dnu, takže nad hladinu trčel konec stěžně s kosatkou.

Prohnali jsme HIGH SEAS po jezírku sem a tam na boční vítr a při pohledu na stěžeň trčící chmurně z vody byli rádi, že máme narefováno. Částečně narolovaná kosatka neměla dobrý tvar, a tak jsme na úzký a klikatý Luční průliv (Meadow Dyke) vyrazili jenom s hlavní plachtou. Byla to adrenalinová záležitost. Kanál v rákosí má šířku asi 15 m a nám vycházel na boční a předoboční kurzy (tzn. mastili jsme si to pěkně rychle, pozn. red.).

Trochu jsme si na jezírku zajezdili - pohled z kajuty na palubu

Ačkoli zastíněná hladina byla zcela klidná, loď se při poryvech mezi stromy nakláněla tak, že se otevřela dvířka trouby a pádem z ní se rozbily dvě skleněné mísy. Pak jsme uviděli, že do protisměru plují dvě plachetnice. Nezbylo než se přitisknout k pravému břehu, takže jsme pravoboční upínačky cedili přes rákosí, zatímco loď v protisměru je kosila ráhnem. Nešlo ani tak o vzdálenost mezi trupy, ale o to, aby se nedotkly špičky stěžňů a gafly (gafla je druh ráhna, takový ten příčný klacek nahoře, ze kterého visí plachta, pozn. red.).

Prolétli jsme Lučním průlivem jako blesk (čtenáři „Klubu Lysek“ vědí, že ALBATROS tam měl bezvětří a Dick při bidlování spadl do vody) a v 12.45 se vyvázali v průlivu na jezero Hickling, abychom si uvařili oběd.

Zastavili jsme na oběd

Pak přišla bouřka s přeháňkou, aniž jsme tušili, že to bude poslední déšť expedice. V 16.00 jsme odrazili, propluli pod stále narefovanou hlavní plachtou Candle Dyke a v kombinaci s motorem pluli řekou Thurne zpět k Potter Heighamu, kam jsme dorazili v 16.30.

O hodinu později nás lodivod provedl pod mostem. Mířil na most sklopeným stěžněm jako puškou a tentokrát jsem ho musel zvážit, abychom neškrtli svorníky závaží o klenbu.

Proplouváme pod mostem v Potter Heighamu zpět

Když jsme na přístavišti lodivodské stanice zvedli stěžeň a začali dobírat vodu, lodivod nás požádal, zda bychom neudělali „živý balast“ na velkém motoráku, který měl protáhnout pod mostem na opačnou stranu a jehož příď bylo nutné zatížit. První důstojník Ťop si lehl přímo na ni, to již majitel s lodivodem měli sklopené čelní sklo, my ostatní sestoupili do salonu a stropním světlíkem mohli sledovat, jak se pár centimetrů nad palubou sune kamenná klenba mostu.

V 17.45 jsme již motorovali skrz Potter Heigham proti větru a o hodinu později se vyvázali u larsenové stěny na řece Bure kousek nad soutokem s Thurne. Většina novějších přírodních úvazišť je takto provedena, přičemž vršek larsenek je obložen dřevem. Nejsou zde žádná pacholata, ani vyvazovací kruhy, takže posádka musí použít železné háky, které zasekne do hlinitého břehu, a upevnit vyvazovací lana k okům na jejich koncích.

Tady jsme nocovali - na řece Bure kousek od soutoku s Thurne

Břeh tvoří zvýšená hráz, neboť okolní terén, kde se téměř všude pasou krávy, leží pod hladinou řeky. Ta je vlastně odvodňovacím kanálem, do něhož se voda neustále čerpá pomocí čerpacích stanic, dnes elektrických. Větrné mlýny, jejichž věže jsou všude vidět, pak nikdy nesloužily k mletí, ale právě jako odvodňovací čerpadla.

Při západu slunce se v ohybu Bure objevilo zjevení. Štíhlá dlouhá plachetnice s převisy a s pyramidou plachet, kterou korunovala vrcholová plachta. Podvečerní větřík stačil, aby velebně prošuměla kolem protilehlého břehu.

Takové lodě mají jinde v muzeu, tady se na nich běžně plachtí

Druhý den ráno jsme zamířili vzhůru po řece Bure směrem k Horningu a Wroxhamu, což jsou místa Ransomovým čtenářům důvěrně známá. Z Horningu pocházel Tom Dudgeon a zde žili i ostatní členové klubu Lysek, ve Wroxhamu si paní Barrablová s bratrem pronajala ALBATROS (Ransome v roce 1933 kajutovou plachetnici FAIRWAY v loděnici Jacka Powlese) a Hrubiáni MARGOLETTU. A také pod Horningem, nad odbočkou na Ranworth Broad, kotvil ALBATROS, když u něj Tom potopil svou pramici, aby unikl Hrubiánům při prvním pronásledování.

Vál svěží západní větřík, když jsme v 8.30 začali křižovat místním způsobem od rákosí k rákosí. Takže je na čase se zmínit o navigaci a plachtění na norfolských řekách. Zásadně jsou i pro kýlovou plachetnici s ponorem kolem jednoho metru splavné opravdu až těsně k rákosí, neboť břehy se bagrují kolmo. Úseky, kde se břeh sesul, nebo se rozpadlo dřevěné bednění starého úvaziště a pod vodou trčí kůly, jsou vymezeny červenými tyčemi, na které upozorňují tabule s nápisy DANGER, KEEP OUT a podobně.

Každé ústí, každá odbočka či strouha jsou označeny směrníky s názvem. Obecní úvaziště nesou bílé tabulky s nápisy FREE MOORING, tam, kde se kotvit nesmí, jsou naopak černé tabulky s nápisy NO MOORING a soukromníci si svoje přístaviště označují tabulkami PRIVATE MOORING. Taktéž kanály do bazénů marin jsou označeny tabulkami s názvem mariny nebo loděnice a s poznámkou, zda přijímají jenom svoje lodě nebo i hosty.

Nicméně ani toto dokonalé značení neuchrání člověka před „bagrováním“. Mně se to stalo celkem čtyřikrát – dvakrát jsem příliš řezal vnitřní oblouk a zbývající uváznutí připadají na závěr plavby, kdy jsme teprve na třetí pokus pronikli do ústí Upton Dyke za odlivu. („Musíte se držet v ose a dát tam plný plyn,“ volal na mě Angličan, který sám visel v bahně). Pokud používám rčení „proti proudu“ a „po proudu“, je to jenom označení směru vzhůru nebo dolů po řece. Ve skutečnosti se jejich vlastní proud viditelně neprojevuje, když směr vody se mění v závislosti na přílivu a odlivu, jehož skok ještě v Horningu může činit 0,2 a v Norwichi dokonce 0,6 m.

V troskách opatství sv. Beneta byl postaven větrný mlýn

Před odbočkou na jezerní slať Ranworth Broad se začal ráz krajiny měnit. Břehy byly vyšší, již skutečné, a objevily se na nich stromy. Každý zákrut Bure sice odkrýval nádherné výhledy, ale stromy vydatně stínily před větrem. Jelikož vítr stejně slábl, spustili jsme u Ranworth Dyke plachty a s motorem se sunuli k Horningu.

I první důstojník a Jarda, kteří Ransoma „neprožívají“, měli oči navrch hlavy. Lodě a lodě, všude jen lodě rozličných tvarů a stáří. Klasické motoráky v mahagonu, staré nejméně 50 let, nizoučké závodní plachetnice z 30. let s obrovskými převisy a do toho všudypřítomné motorové prámy z laminátu, jež se dnes půjčují nejvíce a kterým jsme začali říkat autobusy.

Břehy jsou zarostlé stromy, všude spousta ptactva

A k tomu domky přímo u vody, každý s vlastním přístavištěm a garáží na vodě pro loď. To už jsme měli za sebou „spodní“ hospodu U přívozu (Ferry Inn), minuli i loděnice na pravém břehu (mezi nimi i Ransomovu literární loděnici pana Jonnatta) a směřovali ke slavnému hostinci U labutě (Swan Inn), založenému koncem 17. století. U něho se Bure prudce lomí vlevo (v zatáčce se nachází místní jachtklub) a my po ní motorovali dále do Wroxhamu, kde jsme se chtěli na otočku stavit na oběd a nakoupit zásoby. Bure má v tomto úseku „parkovou úpravu“. Krajina se konečně zvedá, stráně jsou porostlé remízky, mezi nimi prosvítají štíty domů a za úvazišti se rozprostírají dokonalé anglické trávníky.

I když již bylo po sezóně a po víkendu, Wroxham byl přeplněn loděmi a nikde ani metr volného místa k přistání. U starého silničního mostu (za nějž pronajaté lodě nesmějí a ten den byl průjezd stejně uzavřen kvůli vysokému stavu po deštích) jsme se poněkud bezradně otočili zpět a cestou toužebně nahlíželi do každého „dajku“. Až jsme konečně na levém břehu spatřili šipku s nápisem SABENA MARINE, kde chyběl obvyklý podtitulek, že přijímají jenom vlastní čluny, a získali jsme svolení tam pár hodin zůstat.

Oběd ve Wroxhamu

Poobědvali jsme na terase restaurace Wherrymen‘s (wherry se říkalo norfolským nákladním pramicím, jakou byl i SIR GARNET) přímo na břehu řeky u mostu a pak šli nakupovat k „Royovi“, což je obchod též známý z Ransomových knížek. Dnes je to ale supermarket s několika halami, o němž průvodce tvrdí, že je největším vesnickým supermarketem na světě.

V Horningu jsme zastavili až na zpáteční cestě. U obecního přístaviště bylo volno (to původní, o němž píše Ransome, je dnes vyhrazeno nástupišti kolesového parníku, který vozí výletníky), takže jsme mohli v klidu vychutnat pivo v hostinci U labutě.

Kolesový parník nabírá výletníky, vpravo hostinec U labutě v Horningu

Ačkoli 1. důstojník Ransomovi neholduje, začal mě přesvědčovat, abychom na noc zapluli na jedno „ukrutně krásný místo“, kterého si všiml cestou proti proudu. Přidali se k němu i ostatní a já, který kvůli kormidlování se nemohl plně věnovat prohlížení břehů, jsem na základě předchozího prostudování mapy začal tušit, které místo mají na mysli.

Když jsme v 17.15 zapluli do miniaturního bazénku se štěpkovými chodníčky a úvaznými pacholaty pod úchvatnou klenbou stromů, věděl jsem, že jsme na místě, kde Ransome nechal Toma, aby odpoutal MARGOLETTU, když Hrubiáni odmítli odplout, přestože je Tom upozornil, že zabraňují páru lysek vrátit se k hnízdu s nasezenými vajíčky. Kdysi zde do Bure ústila bahnitá strouha. Slovy Ransoma: „Do řeky tu vedla malá úžina, ústí měla zarostlé rákosím a v tom rákosí, chráněno před proudem, leželo hnízdo číslo sedm... Velká motorová loď kotvila těsně před úžinou, z přídě měla kotvu zapuštěnou nad ní a ze zádě pod ní...“

Na noc u ptačí rezervace Cockshoot Broad

V zlomovém roce 1981, kdy Broads přešly pod jednotnou správu Broads Authority a začalo se za pět minut dvanáct se záchranou této unikátní přírodní oblasti, byl v ústí strouhy vybagrován přístavní bazén a vyčištěná strouha oddělena stavidlem, aby se mohl regulovat stav vody na přilehlé slati Cockshoot Broad, jež se stala ptačí rezervací. Bylo pak ironií, kterou jsem si tiše vychutnal, že místo, od něhož se odvíjí celá zápletka Klubu Lysek, bezděky našel ten člen posádky, který měl k Ransomovi nejdále.

V Cockshoot Broad

Ještě v podvečer jsme absolvovali stezku ke slati a z kryté pozorovatelny se štěrbinami místo oken sledovali, jak se podvečerní stíny kladou na její hladinu brázděnou kachnami a lyskami. Já si pak ještě před večeří vyrazil na opačnou stranu, po upravené pěšině k místu naproti hostinci U přívozu, abych v soukromí vychutnal okamžik, kdy se mi splnil dávný dětský sen. A tak zcela v duchu expedice a za kejhání divokých hus, které nad námi přeletovaly až do soumraku, skončila naše cvičná plavba po severních řekách. Příště se vydáme na jižní řeky.

O jiných plavbách ve stopách Arthura Ransoma si můžete přečíst v knize Františka Novotného Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství IFP Publishing.

Foto: Lika. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.