Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Rgova 20.4.2020 21:22Dneska mne potěšil článek moc a velmi bavila i diskuze. Spousta příběhů. V článku je zmíněno snad všechno :o). To, že lidi chtějí víc feny mi zůstalo utajeno dodnes, já si na fenku netroufala a chtěla psa. Je pravda, že když jsem měla 3nekastrovaný psy, sem tam se značka objevila. Zlobil s tím Šmudla, nejmenší truhlík, doma málokdy, většinou u našich nebo u sestry. Nebo na návštěvě. Musel se hlídat. Argo měl jako mladej tendenci označkovat něco přineseného, třeba tašku. Věděli jsme to a hlídali, stačilo párkrát zahromovat a přestal. Dana učili čistotu a neznačkování jinde a raději by bouchl než by pustil kapku doma. Protože jsme se jako Hanča zakoukala do českého strakatého psa a štěňat bylo minimum a chtěla jsem psa, dostala jsem jen jednu šanci a vyšla skvěle. Na štěňata jsme byli kouknout v jejich 5-ti týdnech, žádnej zvláštní kontakt nezaznamenali. Když jsme Arga odváželi z domu s výbavičkou tence plakal, nadšenej z nás nebyl. Další den byl náš a úplně v pohodě. Mysím, že roli hrálo to, že přes můj zpočátku odmítavý postoj pozval manžel štěně do postele :o). Argo nelovil, za zvěří vyběhl, ale ne aby lovil, za moment se vracel. S ním bylo v bezpečí i vylíhnutý kuře, malej králík, kotě... |
|
Z. Jenny 20.4.2020 18:34Dneska jsme na prochajdě potkali slečnu s retrívrem,Cony byla na vodítku, v pohodě a malá Jenka se šla s obříkem pozdravit. Retrívr skočil paničce do náruče,prý je bojínek. :-)Jenka mu byla tak asi po kotník. |
|
|
Z. Lika 20.4.2020 20:15Kdo ví, jak se na něj Jenka podívala! Pohled dělá svoje :D |
|
M. Crossette 20.4.2020 18:19Pro ty, kteří plánují pořídit si pejska velmi zajimavé a poučné. U spolehlivých a poctivých chovatelů se možná štěně (kotě) vybírá podstatně lépeá, než v útulku. U chovatele víte, že (myslím) všechna štěňata nakonec najdou své nové - chovateli schválené - majtele. V útulcích je to jiné. Naše kočky si nás buď samy našly, nebo my je. Trixie zase hrozilo utracení, naštěstí k tomu nedošlo a zůstala u nás. Takže zatím jsme z útulku žádnou kočku neměli. Ale určitě bych na tom byla jako Lika. Nevím, jak bych zvládla vybrat si jen jednu a odolat nutkání odnést si je všechny. Včerejší noc u nás zase řádila bouře, začalo to asi v deset večer. Tentokrát byla "nabitá" možností dopadu tornád. Sice někde dopadla na zem, o žádných děsných následcích jsme zatím nečetli (ale určitě budou), jen někde zemřel jeden člověk. Byl to fakt nervák, siréna houkala asi 4x, venku děs a my měli celou dobu puštěné radiu, které nás detailně informovalo o postupu bouře. Krátce po jedenácté se přímo na naše městečko blížilo, nikdo nevěděl, jestli ten kornout dopadne nebo ne. Naštěstí nedopadl, ale ta hrozba dalších a dalších trvala do půl jedné ráno, než konečně ohlásili, že už je ve vzduchu "jen" bouře a déšť. Kočky byly nervózní, my byli připravení zavřít se do šatny (s nejdůležitějšími doklady), ale ta je maličká a tak jsme museli spoléhat, že kočky se samy někam zašijí. Takže v klidu jít spat jsme zvládky až po té půl jedné ráno. A ráno venku zase kusy větví, u domů různě povalené popelnice a odpadky venku (protože dneska jezdí popeláři),ale jinak žádná větší spoušť. Uff, dobře to dopadlo, dokonce ani proud nevypdal a internet take funguje. |
|
|
M. Crossette 20.4.2020 18:42Teprve teď čtu pořádně o té bouři a měli jsme nesmírné štěstí. Až dosud zjistili, že 23 lidí příšlo o život !! Tady jeden z mnoha odkazů co tornado zanechalo. https://tinyurl.com/yb5pyekh |
|
A. Lex 20.4.2020 20:10Maričko, ty vaše tornádobouře vám vůbec, ale vůbec nezávidím. |
|
|
Z. Lika 20.4.2020 20:13To jsou strašné nervy, už jen když o tom čtu. Vždycky na vás myslím. |
|
|
A. Rgova 20.4.2020 21:24Netušila jsem že se něco takového děje a jsem moc ráda, že jste šatnu neužili. Pročpak šatnu? Je zděná a ostatní části domu ne? |
|
|
M. Crossette 20.4.2020 22:09Radko, šatna proto, že je většinou nejmenší místnost v domě a bývá středově situovaná. Jsi v ní chráněná měkkým šatstvem a protože je to malá místnost, když se stěny poboří, vzájemně se od sebe zaklíní a vytvoří "ochranný stan", nepadnou na tebe. Tedy pokud to všechno tornado dokonale nerozmetá . Dost lidí si lehne v koupelně do vany nebo se v koupelně schová. To jsme poprvé také udělali (velikost šatny), ale pak mám došlo, že tam je po celé jedné stěně zrcadlo, které se může rozstříštit. Tak raději tu šatnu. Běžné am. domy nejsou zděné, je to dřevěná konstrukce, sádrokartóny a vnější obložení. Proto je tornada tak snadno rozmetají.Ale na druhou stranu, opravdu silné tornado zboří i zděný důmmá a pak by lidi v domě zavalily cihly a kvádry - také nic moc představa. Děkuji za komentáře ! |
|
|
A. Rgova 20.4.2020 23:03Já děkuju za vysvětlení. Znám ten systém am domů, stěny z hranolků, zevnitř sádrokarton, zvenku jiný obal. To s malým prostorem s měkkým oblečením a zaklíněnými stěnami mne nenapadlo. Že tornádo rozseká i zdivo věřím. A je pravda, že pak se z toho dostat je obtížnější. Asi bych pro tyhle případy chtěla mít pohodlný sklep s jedním vchodem z domu a druhým někde mimo dům. Což je nákladná záležitost a bude mít taky nějaká úskalí. Složitá záležitost. Přeji klidný dny i noci. |
|
D. Ruščáková 20.4.2020 20:26Maričko, tohle je opravdu o strach. Jsem moc ráda, že se vám nic nestalo - ale ten počet mrtvých je hrozivý. Zažili jsme na svých cestách po "divokém západě" několikrát hrozivou oblohu, ale vždy to tak jen vypadalo, měli jsme štěstí. Také jsme dole na jihu nebyli moc dlouho a nahoře na severu už to byly obyčejné bouřky... |
|
|
Z. Jenny 20.4.2020 23:13Maričko !! To je tedy děs! Držíme tlapky! Ať se Vám ani ostatním nic nestane! |
|
|
E. Zvolánková 21.4.2020 7:13Maričko, dodatečně jsem se úplně osypala při čtení Tvého příspěvku...Hlavně, že jste to ve zdraví přečkali všichni a držím palce, ať už Váš nic takového nepotká. |
|
|
Z. Hanča 20.4.2020 18:06Já jsem opravdu důkladně a zodpovědně vybírala plemeno. Měla jsem na to dost času, muž byl právě na pánské dovolené s kamarády. Jasným limitem byla váha (do 20 kg), jasno jsem měla v tom, že pejsek by měl v první řadě fungovat jako parťák a společník (nepotřebuji hlídače, nemám výstavní ani jiné ambice) a měl by být maximálně vhodný a hodný k malým dětem. Poté, co mi jako vítěz vyšel český strakatý pes, už jsem ale tolik možností volby neměla. Sanozřejmě jsem ho chtěla co nejdřív, nejlépe teď hned! Jenže strakáči jsou málopočetné plemeno a tak, pokud si dobře vzpomínám, byly v tu dobu štěňata ve 2 - 3 chovatelských stanicích. V jedné už byla všechna zadaná, ve druhé byli z osmi štěňat volní dva pejsci (chtěla jsem psa). Mohla jsem si podle fotky vybrat pejska č. 5 nebo č. 8, byly to takové ty fotky, kde všichni vypadají jako válečky, úplně stejně. Vybrala jsem číslo 5 a za pár týdnů se stala nadšenou majitelkou úžasného strakáče. :-)) Musím ale říct, že jsme měli štěstí co do povahy, protože Denis je nejen mírný a lehce ovladatelný, ale hlavně absolutně nemá lovecké sklony. To jsem zjistila až časem, že u některých strakáčů propuká lovecká vášeň, ovšem tento povahový rys stejně u štěněte odhalit nelze. Jen jsme prostě měli štěstí! |
|
T. Zana 20.4.2020 17:33Moc záslužný článek, takové by měly někteří povinně opsat padesátkrát... |
|
|
Z. Jenny 20.4.2020 18:29Ano, souhlasím, není co dodat. |
|
|
A. Lex 20.4.2020 12:36Poslední chovku jsem si vybrala podle internetu a mladá, ale už velmi zkušená chovatelka se mi líbila. Takže když došlo na předávání štěněte, kvůli mé rodinné situaci se zpožděním o měsíc, měla paní chovatelka čas posuzovat ze dvou feneček, jednu jsem si vybrala já a druhou ona. Nakonec jsem si odvezla na její radu tu druhou, než jsem měla vybráno a dobře jsem udělala. Do dnešního dne jsem ji za to měsíční pozorování navíc moc vděčná. I za její radu. |
|
|
E. Žampachová 20.4.2020 12:13Povaha se mění, ta od chovatele zůstane tak na půl nebo o málo víc. Vlohy, pokud se dají posoudit, jsou dost napevno . Aspoň to mi podle mých zkušeností vychází. Testy povah už etologové (Miklósi a spol) považují za velmi nespolehlivé. Každé štěně vyzrává jinak rychle. Takže nakonec ta "srdcovka" vůbec není špatný způsob, jak vybrat. Ostatně když si štěně vybere samo, je to vždy dobře. Nejhorší je vybírat na dálku, když jsme jeli po Edu do Dánska, museli jsme vybírat podle fotek, fuj, byl to risk, ale vyšel. Jinak fena X pes záleží na plemeni. U retrívrů je to celkem fuk. Naše Ája byla daleko paličatější, než její syn - cvičila jsem oba. Díky za článek, osvěty není nikdy dost a rozumné ještě méně. Souhlasím s tím, že bezpapírák je nejhorší volba. I ti kříženci jsou problém. Člověk soucitem napravuje to, co jiní svou hloupostí, nezodpovědností nebo dokonce ziskuchtivostí (kříženci jsou dost často prodávaní jako "čistokrevní bez pp" a pak odloženi do útulku) zavinili. Je to jako když dáš žebrákovi peníze na jídlo a on si koupí rum... Já vím, že to zvíře už je na světě a nelze ho z něj sprovodit, ale lidi spoléhají na soucitné (podle viníků hloupé) spoluobčany, kteří se postarají. Nemá to dobré řešení. |
|
|
D. Ruščáková 20.4.2020 15:48Díky Evo, napsalas to přesně... Hlavně s tím, jak nezodpovědní lidé hřeší na soucit těch druhých. Jinak u mě vyšly tipy na štěňata od chovatelů - jen Kazan byl vytipován a zrovna si mě našel, to byla láska na první čuchnutí - z jeho strany:)) Ari jsem si vybrala sama (menší hodňoučké štěně) a dostala jsem hyperaktivce, s neskutečným obranným pudem, ale bez nervů na to, aby to v klidu ustála. Je nádherná, zdravá, byla skvěle socializovaná (jako hyperaktivce rušícího ostatní štěňata strávila spoustu času v náruči u chovatelky), ale dala mi zabrat víc než všichni čtyři předcházející psi dohromady. Přitom si nemám na co stěžovat, protože se v podstatě chová v souladu s charakterem plemene (bílý švýcarský ovčák) - jde mi o ono "k cizím nedůvěřivá". Jenže ona to dotáhla k dokonalosti nehodné 21. století. V rodině je úžasná, s ostatními psy nemáme nejmenší problém, venku lidi ignoruje, ale jakmile hlídá (doma, jinak hlavně mě nebo vnoučata), tak je to o hubu. A to se mi odjakživa líbí kavkazáci, jen jsem si je nikdy netroufla pořídit:))) Teď musím hlídat "malou" bílou vlčku... |
|
|
D. Ruščáková 20.4.2020 15:53Jo a lze to ještě přidat jako názor "psa nebo fenku" :) Ve Dvoře potkáváme psa bílého ovčáka - je velký, nádherný a před skoro poloviční Ari radši couvne:)) Podle majitelů je to dobrák, ani tu zvěř moc nehoní - resp. rozeběhne se a ve chvilce se vrátí. když jsme si srovnávali zkušenosti - a pak ještě i s jinými majiteli bílých fen - tak holky z toho porovnání vyšly podstatně "hůř", pokud jde o pohodlí majitele. Ostřejší, razantnější při hlídání a velmi obtížně zvládnutelné ve vztahu ke zvěři (ne domácím zvířatům). |
|
|
E. Zvolánková 20.4.2020 17:03To jsem netušila, že "bělouši" umí být takoví ostří. Znám jich několik a všechno jsou to miláčkové, co se mazlí pomalu s každým na potkání :-D S tím honěním zvěře vím blíže jen o té jedné naší bílé kámošce...honí a ráda, ale je to závislačka, takže jakmile zjistí, že paničku nemá, vrací se jí hledat. |
|
|
D. Ruščáková 20.4.2020 20:22No, maminka mé Ari měla všechny myslitelné zkoušky z výkonu, což mě mělo varovat:)) Je totiž stejně temperamentní a hyperaktivní, jako je moje Ari a jako byla jedna fenka z předchozího vrhu (stejní rodiče). Ostatní štěňata byla "normální" :) No, prostě štěstí ve výběru... Jinak jako poměrně ostré hlídačky označili své bílé fenky vlastně všichni lidé, které jsem tady v širokém okolí potkala. On je ale asi rozdíl, jestli takový pes vyrůstá v bytě ve městě nebo má svůj pozemek k hlídání. Ari je ve městě milionová, nevadí jí děti na odrážedlech, běžci, cyklisté, nikoho si nevšimne, vyjde i malými pejsky, kteří se ji snaží zastrašit udatným štěkotem. Ale pokud hlídá svoje, je nekompromisní. |
|
|
Z. Matylda 20.4.2020 12:10Vybírala jsem si vlastně jen Karamelku, ostatní fenky na mě tak nějak "zbyly", Vanilku jsme viděla na fotce jako jedinou fenku k prodeji a moc se mi líbila. A to jsem u karamelky poctivě přiznala, že mě výstavy nebaví, takže jsem nechala vybrat ty druhé, co chtěli výstavní kus. Karamelka byla obrovské štěně, ale já jsem hledala rodinného psa a zoufalé otázky chovatele "je hodně čiperná, ale vám to nevadí, že?" mě nechávaly v klidu. Mně se to větší temperamentní štěně líbilo. No a proč vždycky fenky- neumím se srovnat s tím, že pes značkuje. V mém okolí se vyskytli tací, kteří značkovali i doma a já to neumím unést. |
|
Z. Xerxová 20.4.2020 12:09ještě poznámka - k tomu, že fenečky jsou pro začátečníky lepší... Já nevím - ale u nás vždy psi - Xerxes i Night byli "jednodušší" než fenky - Arona i Beta. Holky byly podstatně větší potvory, mnohem chytřejší, přemýšlivější, samostatnější... |
|
|
E. Zvolánková 20.4.2020 14:53Já si to třeba vůbec nemyslím, že by feny byly pro začátečníky lepší. Myslím, že v článku mám i snad jen zmínku, že feny některých plemen jsou možná klidnější, než psi, ale to je plemeno od plemene. Já mám zase takovou teorii, že feny vychází častěji lépe s chlapem a psi zase s ženskými...Tedy v tom smyslu, že tam často víc funguje ta vzájemná chemie a takové to "přirozeno"...Asi to zní blbě, ale znám X dvojic, kde to takhle fakt mají. I když pes v rodině poslouchá všechny, je-li to kluk, ženské to s ním mají snazší a zase naopak. Prostě příroda. Samozřejmě ale znám i dvojice žena - fena nebo chlap-pes, kde to funguje skvěle, ale taky zase jedna zkušenost...Když jsme se s mužem poznali, měl u rodičů NO Rexe. Byl to poslušný, úžasný pes a manžela poslouchal na slovo. Ovšem pokud jsem pak u toho byla já, tak manžel zavolal a Rex přišel a sednul si přede mne a pak se řadil k noze mně :-)) Pokud jsem volala já, přišel automaticky ke mně. A to jsem ho já nevychovala ani necvičila. Páníčka Rex (a vlastně i Griffča pak taky) poslouchal, protože tak byl vychován a naučen a věděl, že by měl. Mně poslouchali, protože chtěli. Dělala jsem si z toho srandu, že jsem taková jejich "čuba" :-)) |
|
|
E. Žampachová 20.4.2020 15:26Nevím, jestli jsou plemena, kde je jednodušší fena. U dalmatinů byla, ale měla jsem jen 3. Retrívrů znám jak svých tak z výcviku dost, tam je to kus od kusu. Někdy je jednodušší pes, někdy fena. A chemie - chlap - fena, ženská - pes? Nevím, u nás jsem to nepozorvala. Tam finguje spíš "Dělá se mnou," "tak jo, beru". Ginny je pánova, Derča a Skye moje, Fleur napůl moje a dcery. Kluci, se kterými jsem dělala mě mají rádi, Alf, kde jen asistuji při výcviku, je páníčkův. U Ginny je to složitější, na krmení a péči jsem já, na práci a venku pán. Neexistuje šablona, do které by šli nacpat. Proto je to tak zajímavé. |
|
|
E. Zvolánková 20.4.2020 17:12To je zajímavé. Jsem ráda, za Tvůj postřeh z větší smečky. Já jsem si ten názor o tom, že pes-ženská, čuba - chlap, udělala právě proto, že mám kolem sebe strašně moc dvojic, kde to takhle prostě funguje. A v rodině třeba i opakovaně. Známá s manželem má teď už druhou choďandu. Obě vlastně cvičila a cvičí paní, ale obě feny braly a berou víc na jejího muže. U nás třeba Eda má z pánečka respekt, protože už si zkusil, jak umí páník ukázat zuby. Ze mne si sice občas dělá srandu, ale jsem pro něj tou top osobou v rodině. Jinak si myslím, že samozřejmě největší vztah bude mít pes asi k tomu, kdo se mu nejvíc věnuje, bez ohledu na to, jakého je pohlaví. |
|
|
L. Jakovljevičová 20.4.2020 10:46Chovku jsme si vybrali, ale štěně?? Když bylo štěníkům 6 týdnů, jeli jsme se na ně podívat. Usadili jsme se a chovatelka vpustila dovnitř chumel štěňat. Chvilku se okoukávali, pak si začali hrát a pobíhat. Až na jedno, teda jednu. Po chvilce váhání se fenečka vydala k nám. Dřepla si před námi na tlustý zadeček a usilovně si nás prohlížela. A pak začala synovi žužlat tkaničku od tenisek. Když jsem ji vzala do náruče, zblízka mi soustředěně koukla do obličeje a uvelebila se mi na klíně. A bylo jasno. Tahle je naše!!! Naše Kamča. |
|
|
Z. Lika 20.4.2020 10:42Sice nepsí, ale s chutí jsem si přečetla. Náměty, "jak na to", jsou zapotřebí jako sůl. Vybírala jsem si jen kočky (z útulku), ale hned po první zkušenosti jsem to nechala na odbornících - útulku jsem popsala, v jaké jsem situaci a co od kočky "očekávám" (v mém případě nic), a vybrali mi perfektně. Když jsem si první kočku vybírala tzv. srdcem, vybrala jsem si ji přesně, jak popsal Pratchett v knížce Nefalšovaná kočky - melancholickou bázlivou chudinku, pro začátečníka nic moc. Nakonec jsme to zvládly obě a příště si nechala kočku vybrat "zvenčí". Volba to byla naprosto bezchybný. Mezi námi, hlavně mi to ušetřilo to strašné dilema v útulku - kterou... všechny??? Přeji krásný den s chlupatými, pernatými i holými přáteli :-) |
|
|
Z. Matylda 20.4.2020 12:14Polárku jsem dostala od Bubu, Macešku jsem si vzala proto, že nebyla bázliví a na věku mi nefrčelo, koucoury si vybrali děti a mně se vybrala Adélka- ač kočky jsem vždycky nechávala vybírat ostatní, páč já vybírám psy, tady ke mně přišlo pruhaté kotě a vydrápalo se mi do náruče. Uvelebilo se na mě a tvářilo se, že jde s námi. Děti ji odkejvaly, Adélku jsme šupli do transportky, kde se po cestě ani nezatěžovala s kvílením- prostě jela domů :) |
