Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Taky

nejsem mobilový maniak, řeknu jen to nejdůležitější a končím. Do ruda mně dovede vytočit, když mi někdo volá a MLP se vměšuje do MÉHO hovoru,v tu chvíli pomýšlím na domácí zabíjačku.

U lékařů vypínám a v prostředcích MHD sděluji , že neslyším a ozvu se. Mobil mi chybí, když ho zapomenu a vím, že jdu se psy na delší tůru a vzdálené bezlidné místo, to se raději i vracím pro přístroj, už jsem jednou zůstala s vymknutým kotníkem a pejskou mimo obydlenou oblast, na ja ale to jsem byla mladší.

Pokud v mé blízkosti někdo "voluje" většinou ho těsně míjím a větou, "dovolíš vole se mu vyhnu".

Všem přeji krásný zbytek druhé adventní neděle a teplé pelíšky. :-)

Mobil

je úžasná věc, když sdílíte kancelář s dalšími dvěma lidmi :) To se pak dozvíte!Sranda je, že to jsou dva chlapi :)

Re: Mobil

Muži jsou často velice utento, umluvení :-) A stejně jako některé ženy a děti nedokážou chvíli mlčet :D

Žena v čekárně.

Jedno z možných řešení, jak ukončit hovor v čekárně u lékaře. Je to necelá minuta. Pusťte si zvuk a počkejte až na konec.

https://www.youtube.com/watch?v=ZkvJyz7e5ls

hezký den

hezkou druhou adventní neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Mrzne, sníh křupe pod nohama. Opět vyrazíme do lesa.

K těm ptáčkům (píše úplně dole zana) - když narazí do skla, odhodí je auto... tak jsou často pouze v šoku. A zemřou na podchlazení (i v létě!) . Takže takového ptáčka seberu do měkkého hadříku (mikiny, čepice) a dýchám na něj z blízka teplý vzduch. A je krásně vidět, jak se pipina začíná probírat, jak očka jasnou - přestanu na něj "funět" a jsou dvě varianty - opeřenec zůstává aktivní a lze ho vypustit ven (bacha - často se drží hadru a drápky se musí opatrně vysvobodit) a nebo začne zase "omdlívat" - očka šednou a hlavička padá... a musí se dávat dýchání z úst do peří dál... Ale funguje to. Už jsem rozdýchala mnoho pipin - u nás za to většinou může kámoška krahujčice (naše borovice jsou její oblíbený lovecký revír). Ona vyrazí a ptáci to bezhlavě berou prudkým letem na všechny strany. I do skla...

Re: hezký den

Však jsem si na tebe vzpomněla :-)

tak to já

se nedozvěděla asi nic světoborného :) ale taky se mi někdy stane, že potřebuju telefonovat v prostředku dopravním nebo někde, holt někdy není zbytí...

ja teda taky nerada telefonuj, spis vsechno resim pres SMS, jen muj muz SMS zasadne necte :D

muj muz zato telefonuje porad a porad neco resi. V jednu chvili se me na neco pta a po moji odpovedi nasleduje zmateny komentar z jeho strany. Tak se ptam coze?? a on "telefonuju, vydrz". To uplne nesnasim, jak ma to hansfree... takze ja ani nevidim, ze si treba mezitim vzal hovor a dost me vytaci, ze nemuze rict moment, nekdo vola, vyridim to. proste to vezme nekde dotykem na hansfree a uz je v jinym svete. Zabit malo :D

Re: tak to já

Situace v posledním odstavci jsou opravdu na zabití :/ Třeba si začít zpívat?

Mobil...

Začínala jsem na úsvitu mobilních věků někdy v roce 91 nebo 92 - v budově, kam nás posadili v nové práci nebyl telefon. Tak jsem dostala mobil! Vážil asi 15 kilo, nejvíc se podobal autobaterii a moc mobilní teda nebyl - snad kdybych k němu měla dvoukolák.

Ale volat se dalo, i když se teda vybíjel rychlostí blesku.

Ale já (po překonání puberty, ale to zase ještě, milé děti, nebyly mobily) nerada telefonuju, takže to nevadilo.

Ani dneska toho moc nenamobiluju, spíš googlím, koukám do map a tak. Ale fakt je, že poslouchat - ba i jen pozorovat - některé lidi je ... zajímavé :-))

mobil běžně nepoužívám

máme jen jeden, zcela jednoduchý, společný "na případ nouze". Manžel ho s sebou nosí na procházky se Sadie, já si ho beru kdykoliv jedu někam autem sama, kdybych náhodou potřebovala pomoc. V autě je s námi když jedeme mimo domov, jinak leží v předsíni. Jeho číslo zná jen pár lidí a i ti jsou varováni, aby raději vždy nejprve volali na pevnou linku, protože zvonění bychom nemuseli slyšet a na příjem SMS není úmylně napojený. Ale s "odposlechy" mobilních hovorů kolemjdoucích a v obchodech mám zkušenosti podobné. Když někdo drží mobil v ruce, alespoň vím, že "s někým" mluví. Ale velmi často - hlavně při procházkách v parku - proti nám nějkdo jde, nebo dokonce kluše. Je sám, hlasitě mluví, gestikujje, chechtá se, nebo se naopak zlobí. A v ruce nic, mobil má připeněný na uchu :) Dříve by si jeden okamžitě myslel, že proti němu jde nějaký duševně postižený chudák a politoval ho. Dneska je to normální zdravý člověk, hovořící do mobilu :)

Re: mobil běžně nepoužívám

Maričko, s těmi posledními větami z duše souhlasím - a o skutečných "bláznech" - a že takové taky potkávám - si říkám, že mají "hands free" přímo s pánem bohem :-)

Kdysi jsem věnovala

telefonování stopětku, ale nemůžu si vzpomenout, jak se jmenovala. :)

Tak dám radši hádanku: Když se chce člověk přesunout bodu A do bodu B, kolik na to potřebuje krabic a pevnejch nervů?

No jasně, vždycky o dost víc, než čekal. Ovšem do rána času dost, že, a když nejsou krabice, nastoupí pytle. :)

Re: Kdysi jsem věnovala

Ještě chvíli mi o tom povídej!

Ach mobily

myslím, že JiLe tu kdysi měla na toto téma moc hezký příspěvek. Jak vstupuje mobilujícím do života. Namátkou, co si vzpomínám, dělala si hbitě čárky za každý vole, nahlas je sčítala, popřípadě upozorňovala, že v této větě nebylo použito ... Často si na to vzpomínám, když mi mobilmeni vstupují do mých kruhu, ale nemám tu odvahu narušit ty jejich (:o))

Na druhou stranu určitě i já mám v tomto ohledu nejeden vroubek, většinou, když volá Terka - s ní je to vždy na dlouhé lokte. Naštěstí z mé strany se toho kolemjdoucí naslouchající moc nedoví - většinou "uhm" ... "no to víš" ... "výborně" ... "to je blbé" ... "ano" ... "hmmm" ... "hmmm" ... "hmmmmmmmmm" ... "ahoj".

Traduje se historka,

jak jel Ludvík Vaculík vlakem a četl si. Do kupé přistoupila dívčina s mobilem přimontovaným k uchu a dobře dvacet minut do něj hulákala, ech švitořila, závažné informace jako že jede vlakem a co má na sobě a co měla k snídani atd. Když už to bylo nesnesitelné, začal Vaculík tu svou knihu číst nahlas, v klidu a rozvážně předčítal. No a věřte nevěřte, ta dívčina mu dotčeně pravila- vy mě rušíte, pane a znechuceně odešla do jiného kupé. :/

Re: Traduje se historka,

Ona asi v hlavě chybí nějaká záklopka nebo kolečko, které umožní mozku rozlišit, že ostatní toho člověka v mobilu nevidí.

Ještě pikantnější je, když někdo mobiluje a slyší v uchu svoji vlastní ozvěnu. Nevím, jestli se vám to někomu stalo, ale pro vaše okolí je to fakt prča :-)