25.10.2020 | Svátek má Beáta


MLSOTNÍK: Včely nebo ryby?

29.1.2008

Jednou takhle navštívil strejčka, který celý život choval včely. Tak jako tatánek neví, kdy začal chodit na ryby, tak strejček nevěděl, kdy začal se včelama. A tak dlouho spolu jezdili ke včelám a tak dlouho tatánek mamince říkal: "představ si ty tuny medu!" (mazaně na to šel přes mlsnou…), až se tatánek domluvil s hajným a na jižní stráň pod lesem umístil malý včelínek na 3 úly. Od strejčka byla první dvě včelstva a my zvědavé holky jsme jezdily s tatánkem koukat na včeličky. Bubeníčková - včely 1

S těmi tunami medu to nebylo až tak horké. Hlavně to byla hromada práce. Nejdřív se mi hrozně líbilo pozorovat provoz na česně v letním odpoledni. Jak včely vylétávají přímo z úlu a když se vrací, opatrně a ztěžka dosedají na okraj česna, vydýchávají se a pomalu lezou po česně do úlu. Jako bych je slyšela: "uff, to jsem ráda, že jsem to donesla až sem, taková dřina".

Pak nám tatánek ukazoval matku, plodiště, zavíčkované plodové plásty, plásty s medem, později už zavíčkované. Vysvětloval, proč je třeba matku uzavřít v plodišti mřížkou, kterou prolezou včely ale matka ne, jak se pozná trubčina, matečník, co s divočinou… A pak jsme vybírali zavíčkované medové plásty, opatrně odvíčkovávali a vytáčeli med v medometu. Ani to není jednoduché a musí se to umět. Ale tím to nekončí. Na podzim se včely krmí, v zimě několikrát kontrolují.

Tatánek není troškař, a tak se časem vypracoval až ke čtyřiceti včelstvům na dvou stanovištích. Jenže z toho pak byl ulítaný víc než včeličky a na ryby mu nezbýval čas ani síla. Nastal čas určení priorit a protože ryby jsou přece jenom hobby číslo 1, dnes je stav včelstev opět na únosném jednociferném čísle. Myslím, že má troje maximálně patery. I dnes se mu ovšem stane, že přijede lehce opuchlý a cedí mezi zuby: "Ty brůny jedny jedovatý, dneska lítaly zadkem napřed. Jsem jich schytal snad 40." Nemohu si odpustit jednu příhodu.

Jak jsem se již zmínila včelín byl pod lesem a představoval tak velmi příhodný úkryt pro myšice a různé plchy a plšíky. Mnohokrát mu tihle hlodavci cosi rozhlodali, tu kuřák, tu filcovou vycpávku, tu kuklu. A tak došlo na pastičku. Jednou zjara přijel tatánek od včel a v 3,5l lahvi donesl 3 odrostejší mláďata myšice lesní. Že maminu ťafla pastička po kebuli, a tak se musíme o myšky postarat. Máma se svou myší fobií šílela a vztekle prskala, že tohleto už vážně není možné a jestli tohohle člověka v afektu utluče válečkem na nudle, musí ji každý soud osvobodit, neboť to už hraničí s týráním. Bubeníčková - včely 2

Sestře a mně se samozřejmě krásné šedohnědé kuličky s velkýma růžovýma ouškama a černýma korálkovýma očkama moc líbily a tak jsme matinku uchlácholily, že myšky neopustí flašku, že je jen trošku vykrmíme a pak je pustíme do lesa, že teď by mláďátka bez maminky a bez hnízda nepřežila, a že přece není Herodes, a tak dále a tak podobně až chudinka matinka podlehla přesile. Flaška s myškama zůstala v obýváku na peřiňáku a my šli spát. Ráno tatánek zmizel na rybí brigádu či co, prostě když jsme vstávaly, nebyl doma. A to bylo jeho jediné štěstí. Maminka šla do kuchyně dělat snídani, otevřela špajz a dole se cosi mihlo. Myší fobie propukla v plné síle. Mamka zaječela, až jsme se sestrou nadskočily. Přirazila dveře špajzky a vystřelila rychlostí blesku do obýváku zkontrolovat myší flašku. A co byste řekli? No jasně, zbyla tam jen jedna!

Nechápaly jsme. Kulička asi 3 cm v průměru a dokáže vyskočit 30 cm kolmo vzhůru? Nemožné! Až pak jsme si všimly, že ta kulička má chodidlo přes celé tělo. Ty bestie fakt vyskočily. Mamka na seba natáhla kalhoty a triko, popadla kabelku a práskla dveřmi. Vrátila se asi za půl hodiny. Sedla si na gauč a nohy vytáhla nahoru. Vzala si knížku, z tašky vytáhla rohlík a přikusovala šunku z papíru. Na naši snahu, že nákup uklidíme, suše odtušila "do zamyšeného špajzu se nic dávat nebude a v kuchyni plné myší mě rozhodně neuvidíte". Takže jsme se segrou napochodovaly do kuchyně a po přerovnání celého špajzu a nahnání myšice do kouta se nám podařilo ji odchytit a vrátit zpět do flašky. Našly jsme i děrované víčko a flašku zabezpečily. Kuchyň jsme uklidily, podlahu vytřely, i pod linkou pečlivě vysmýčily, ale pořád nám chyběla jedna myška.

Zkrátím to. Tatánek měl opravdu veliké štěstí, že nebyl doma. Než se vrátil, maminka poněkud vychladla. Když ještě potom tatánek sáhnul v obýváku za skříň, vytáhl pastičku s posledním pohřešovaným myšátkem (útěk zjistil už ráno a roznosil pastičky) a odnesl flašku do garáže, zavládl v odmyšené domácnosti klid. V garáži jsme myšátka umístili do starého akvária, přikryli pletivem a pár týdnů krmili. Pak je tatánek odvezl zpátky do lesa a vypustil.

A když povídání o včelách, tak tedy něco o medu.

Nebudu tu otravovat s receptem na medovník či perníčky. Každý je zná a navíc nejsou momentálně aktuální.

Med stejně nejlíp chutná olizovaný z prstu, který nastrčím pod výpusť medometu. A pak samozřejmě na čerstvém chlebu s máslem. A máte-li med "pastovaný", tak vám ani z krajíce neutíká. Pastovaný med je med, co se v počátcích krystalizace několikrát zamíchá. Rozruší se tím krystalizační centra a med neztvrdne úplně. Nemusí se ze sklenice dobývat sbíječkou, ani nám neutíká. Ovšem medovou marinádu připomenout musím.

Kuřecí kousky v medové marinádě Potřebujeme kuřecí kousky - křídla, špalíčky, paličky. Množství podle rozežranosti osazenstva.

Marináda: v misce smícháme 3 lžíce medu, 1dcl brandy, 1 dcl olivového oleje, nahrubo mletý barevný pepř (asi polévkovou lžíci), lžička soli. Pečlivě prošleháme, až se med rozpustí. Je-li moc husté, přidáme přiměřeně tekutin. Kuřecí kousky omočíme v marinádě, naskládáme do mísy, proložíme sem tam snítkou rozmarýnu, zalejeme zbytkem marinády a necháme v chladu pár hodin odležet.

Pak grilujeme na ohni, na grilu, či v troubě, podle chuti, možností a roční doby.

Z medové marinády vznikne zkaramelizovaná krustička a maso je díky brandy šťavnaté a křehké.

Podáváme s chlebem, zeleninou a lehčím červeným vínem.

A že by přece jenom nějaký moučník s medem?

Medový dort s oříšky Na korpus potřebujeme: 5 vajec, 200 g medu, vanilkový cukr, citronovou a pomerančovou kůru (pro tyto případy kupuji bio citrony a bio pomeranče, nějak nevěřím, že se všechny ty postřiky dají umýt), 100 g mletých oříšků, 120 g hrubé mouky. Na krém: 200g másla, 120g cukru moučky, citrónová a pomerančová kůra a šťáva, 50 g mletých oříšků.

Ušleháme tuhý sníh, tenkým pramínkem přiléváme teplý (ne horký!) med a šleháme dohusta. Postupně zašleháme žloutky, vanilkový cukr, strouhanou citronovou a pomerančovou kůru. Lehce vmícháme oříšky a mouku. Nalijeme do vymazané a moukou vysypané formy a pečeme horkovzdušně při 170°C. Vychladlý korpus prořízneme, naplníme krémem (obvyklý postup: cukr a máslo třít, pak přidat zbytek a vymíchat), horní stranu a boky též namažeme krémem a zdobíme vějířky z tenkých plátků pomeranče a oříšky……

Bzzzz, dobrou chuť

Bubu (Šárka Bubeníčková)


Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu
Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu

Když se řekne Sunar, co se vám jako první vybaví? Chutné sušené mléko? Není se čemu divit. Sunar a jeho kojenecká výživa tu je pro naše miminka už...