Skoro 300 položek. Tak zkusím wikipedii. Na české nic, na polské se dozvím, že warzonka je vlastně nejčistší jídelní sůl získaná odparem solanky. Komedie.

A jak je to doopravdy? Vařonka je produktem chudých kopců Šlonska - moravsko-polsko-slovenského pomezí. Život těžký, hodně práce a dlouhá, studená zima. Inu Beskydy. Pracovalo se hlavně na poli a v lese. Možnost dojíždět na Ostravsko za prací byla kvůli vzdálenostem poněkud omezená. Na druhou stranu se díky tomu zachovalo původní nářečí i zvyky. Třeba vařonka.

To víte, přišli chlapi z lesa se dřevem, vymrzlí, unavení a bylo třeba načerpat energii. Tak hospodyně dala dohromady med, vodu a alkohol, vše pěkně horké a šup tam s ním! Med někdy nahradil cukr, alkohol byl nejčastěji pašovaný líh z Polska nebo nějaká lavorovice.

Vlastně, víte, co byla lavorovice? Dnes už tento způsob pálení používají (pokud vůbec ještě) na východě Slovenska. Kvas (původu libovolného) se dá do hrnce a zahřívá. Nad hrnec se zavěsí obráceně a trochu zešikma kovový lavor shora chlazený mokrými hadry. Destilát kondenzuje na lavoru a stéká do připravené nádoby. Máte-li dojem, že produkt musí být dosti drsný, nepletete se. Však taky byl pro drsné chlapy.

Poprvé jsem se s vařonkou setkal na chalupě mých rodičů. Pomáhali jsme místním s obilím a v tom srpnovém hicu nám dali horké, sladké, mastné a silné pití. Fungovalo to neuvěřitelně - přestal jsem cítit štípání prachu, únava pryč, nálada super. Po jedné štamprli. Po cca hodině totéž. Večer jsem byl sice hotový, ale druhý den mi nebylo vůbec nic - dokonce ani svalová únava. Recept už asi nezískám, ale zkušenost neuvěřitelná.

Příští vařonku jsem ochutnal až za moc let u švagra. Dělal ji vždy o vánocích, když jsme měli sraz u rodičů našich žen. Byl vždy z domácí pálenky, jen cukr, voda a pálenka se skořicí. O jednom Silvestru u švagra jsem zjistil, že receptur je více, chuť někdy značně odlišná a že je nevhodné vypít jí příliš mnoho. Ale krom tohoto poznání jsem zjistil, že na Silvestra může být i horko přesto, že je člověk při -10°C venku jen ve svetru a že půlnoční setkání sousedů je docela zábava. A tak vznikl nápad.

Prostě jsem před půlnocí spáchal vařonku a po přípitku s rodinou jsme se oblékli a obešli sousedy a se všemi si popřáli. Po nějakých 10 letech už se to stalo rituálem. V prvních minutách nového roku se u nás na ulici schází tak 30 - 50 lidí, všichni si přejí vše nejlepší v novém roce, do toho bouchají rachejtle, každý častuje každého z přinesených zásob. Koupených i domácích. Vařonku nosím jen já, kdysi jsem ji dělal do jediné termosky (cca 0,7 l), teď dělám přes dva litry. A letos se mi poprvé objevila konkurence. Tak uvidíme, jak to bude vypadat v roce 2010!

Suroviny

100 g cukru,
0,5 litru vody,
0,5 litru vodky nebo ovocné pálenky (myslí se 40 - 50%, je-li silnější, stačí méně),
kousek skořice, pár hřebíčků

Příprava:

Ve vhodném hrnci zkaramelizujeme cukr. Prostě ho tam nasypeme, zalijeme kapkou vody (já jí dám vždycky moc a pak si nadávám, že mi to dlouho trvá) a zahříváme. Když začne cukr hnědnout, prudce zalijeme vodou. Pozor, prská!!! Mícháním karamel rozpustíme, přidáme hřebíček a skořici a přiklopíme pokličkou. Krátce povaříme a přidáme alkohol.

Pak zase zahřát, ale ne až k varu, "utekli by nám ďáblíci", takže zahřívání končí, když se na dně začnou tvořit první bublinky. Pak přelijeme do termosky a můžeme nabízet. Pro koho je to moc sladké, může přidat trochu citrónové šťávy a pokud potřebujete vařonku na posílení, můžete v ní rozpustit trochu másla či sádla nebo sádlem vymazat kalíšky, do kterých naléváte.

Podle různých stránek (ZenaX, toprecepty, otvirak, receptyonline, labuznik) existují vařonky ostravská, slezská (zvaná někdy slezský grog), frenštátská, polská. Liší se poměrem vody a alkoholu, druhem alkoholu a přidáním či nepřidáním tuku. Liší se však recept od receptu, nikoli podle názvu (výjimkou je Frenštátská, která trvá na poměru 1:1 a musí být z Režné a s máslem). Takže si vyberte sami dle chuti. A hlavně to nepřežeňte s konzumací!