Vadí - škraloup na svařeném mléku a svařené mléko jako takové. Od malička se mi v případě škraloupu rozcuckovaného v nápoji zvedá žaludek. Svařené mléko mi páchne a má tentýž účinek. A odhalím ho i v kakau. 

Nevadí - smetana usazená na vršku jogurtu ve skleničce, nebo dokonce na mléku. Dokud děti nepobraly rozum, smetánku z jogurtu jsem jim kradla. Teď už mě hlídají.

Vadí - maso přelité neprůhlednou omáčkou. Pokud se jedná o plátek hovězího, kde nelze předpokládat kosti, tak s tím už jsem se vyrovnala. Ale protože v dětství byl nejčastěji na talíři králík, který se skládá téměř výhradně z nepředvídatelně uspořádaných kostí, měla jsem s tím vždycky velkou potíž a od té doby neprůhledné omáčky nemusím.

Nevadí - libovolně kostnaté maso s přírodní šťávou. Hlavně, že je na to vidět.

Vadí - kopr ve všech podobách kromě nálevu sladkokyselých okurek. Je to záhada, celá moje i vyvdaná rodina miluje koprovku, kulajdu a koprem posypané cokoliv. Výhoda je v tom, že babičky nemusí dlouze přemýšlet, co uvaří mým dětem. Přece koprovku!

Nevadí - čerstvé i sušené bylinky zeširoka používané. Na mém vyprahlém balkónu je každoročně truhlík s těmi základními, a tymián, bazalka, majoránka, dobromysl a rozmarýn jsou v permanenci. Občas nůžkami zajedu i do okrasných truhlíků a v jídle skončí i levandule. Děti do salátu přihodí i sedmikrásky a jahodový rosol ozdobený růžemi nemá chybu.

Vadí - vařené hovězí typu houžev. To je maso, které posloužilo k výrobě vynikající polévky a pak je ještě vydáváno za masitý chod. Jeho označení u řezníka je "maso na polívku" a hodí se pouze na polívku a k mučení malých dětí. Dítě žvýká, žvýká, z masa se stává nechutný žvanec uschovaný ve tváři. Dítě přemýšlí, co s tím. Zastrčí žvanec ještě trochu dál, přiškrceným hlasem oznámí, že musí na záchod a s úlevou hmotu vyplivne a spláchne.

Nevadí - vařené hovězí žebro, dobře vybrané a zasypané obláčkem štiplavého křenu. Na obláček svítí žluté hořčičné sluníčko.

Vadí - velká (malá) obloha. Dva druhy zelí se lžičkou kukuřice a třemi plátky okurky, která už dávno má svůj zenit za sebou, případně doplněno nahrubo strouhanou mrkví, to celé se chvěje na oškubaném listu salátu. Hlavně, že je to barevné. Hm.

Nevadí - zeleninové saláty. Jen abych si mohla vybrat zálivku. Nejsem náročná, stačí mi trocha soli a oleje. A když je i citrón nebo dobrý ocet, je to fajn. Sladkokyselá voda ze školních jídelen není zálivka!

Zcela výjimečně přidám ještě jednu kategorii:

Miluji - nápaditost především asijských kuchařů ve zdobení jídla zeleninovými legráckami. Skoro nic to nestojí, potřebujete jen ostrý nůž a vědět, jak na to.

Vadí - nezpůsobné chování u stolu. Já vím, nejvíc je to vidět u dětí. Mlaskají, přehrabují se v talíři, rozehrávají působivé etudy na téma "vy mě snad chcete otrávit, tohle já nepozřu". Jenomže je to jen odraz jejich rodičů, kteří jim takové legrace a zlozvyky tolerují.

Nevadí - popletete si předkrmovou vidličku s desertní? No tak si u desertu vezmete tu zbývající - a nic se nestane. A nebo - v případě státní recepce - vám číšník možná nenápadně podstrčí tu správnou. Když nebudete mlaskat, všechno bude v pořádku.

A co vy? Co vám vadí - nevadí?

Můj recept je tentokrát spíš návod. Líbí se vám ozdůbky na fotce, ale ještě jste ten trik neodhalili? Salátovou okurku rozpůlíme po délce, odkrojíme konce. Půlokurku položíme řeznou stranou na prkénko a vezmeme si velmi ostrý nožík, nejlépe s rovnou čepelí. Napříč okurkou vedeme řezy, které ale nedokrojíme až do konce, takže vzniknou plátečky na jedné straně spojené. Plátečky by měly být maximálně 1 mm silné. Pro začátek uděláme tři plátečky, třetí dokrojíme a oddělíme od matky okurky. Plátky rozevřeme a ten prostřední ohneme a zaklíníme zpátky. A je to. Základní kámen jsme zvládli. Teď už jenom plátečkujeme a vždycky, když máme lichý počet plátků, dokrojíme do konce. Každý druhý plátek ohýbáme a zaklíníme. K tomuto kouzlu se nejlépe hodí okurka s hladkou slupkou, která již chvilku pobyla v lednici nebo v supermarketu a není příliš křehká.