Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 24. 7. 2015 (odkaz zde).

Přátelé, tak už je to tady. Cuketová sezóna. Já to tušila, že na cukety dojde. A taky že jo. Vedřiny udeřily, zásoby článků slábnou a cukety tloustnou. Jednu jsem dostala. Pěkně macatou, koukněte:

Prohlašuji tě za neškodnou | foto: Lika

(Ten kocour je roční, dobře živený a akční. Máme ho tu na hlídání, takže bude asi hlídací seriál, až se trochu vzpamatuju (hoňte si komika kocoura v těch vedrech! On to totiž vyžaduje!)

Ale to jsem odbočila od hlavního tématu. Co s ní?

Mám spoustu let cuketovou kuchařku od Jany Štěpánkové (děkuji!), sesbíranou z dopisů z celého Československa. Je dokladem neuvěřitelné vynalézavosti a neotřesitelného odhodlání vydolovat z těch zatracených cuket to nejlepší. Logicky to však v našich krajích končilo tím, že se cukety staly pouze přívažkem už známých tutovek: řízků, knedlíků, ovocných bublanin... S láskou pohlížím na „prívarky“, nákypy a pomazánky a vzpomínám na dávné alchymistické pokusy.

A také je v kuchařce znát rostoucí zcestovalost obecenstva počátku 90. let minulého století: cuketa na řecký způsob, musaky... Ale jinak se mi zdá, že recepty jsou podobné skřivánčí paštice – je zapotřebí mnoho dalších a výrazných přísad, aby se dosáhlo chuti, na niž jsou tuzemské jazýčky navyklé.

Vzpomněla jsem si na počátky brambor v Čechách. Taky to neměly jednoduché, než se propracovaly na talíře v nějaké poživatelné podobě. Nu, cukety se u nás zatím srdnatě drží a za nějakých tři sta let si to bez nich třeba nebudeme umět představit.

Na jejich současné oblibě má nepochybně podíl jejich ohromující plodnost. Dnes roste na keři bejby cuketka, a zítra je z ní óbr matróna! Obecenstvo sice už přišlo na to, že nejpoživatelnější a dá se říct i lahodná je cuketa tak na píď velká, ale když ono to jednomu nedá, že, moci úplně zadarmo z té cukety dostat dalšího půl metru a další tři kila, no neberte to! Však to někomu s rozzářeným zrakem podarujeme a dotyčný nemůže říct, že jsme lakomí troškaři!

Ach jo. Paní Štěpánková na několika místech decentně upozorňuje, že recepty jsou vhodné pro mladé, malé cuketky. Její hlas však zanikl v nadšeném jásotu nad zahradními zepelíny. No jo, tak co já s tou obludou? Vydlabat a nosit jako dřeváky? Tvrdá je na to dost. Listuju dál, a hele, tady to je: Velká cuketa se hodí... jenom na cuketové „zelí“.

Ale abych na konec přihodila přece jen něco prakticky použitelného a dobrého (kromě plněných cuket, ty miluju, ale potřebujete k nim buď sýr nebo maso). Totiž na jedné návštěvě jsem ochutnala studený těstovinový salát – vrtule smíchané s podušenými nastrouhanými cuketami a ochucenými česnekem. Bylo to úžasně dobré, neuvěřitelně zelené a ještě jednou: fakt dobré.

Jen prosím, pokud chcete někomu darovat cukety, tak ta „děťátka“ nelitujte a ufikněte je dřív, než z nich budou zepelíni.

Při psaní jsme vzpomínala na Tojefuka a WWW :-)