Nejenom mě burekaki v Řecku chutnaly. Když děti zjistily, že jsem z Panajotise vymámila recept, začal soustředěný nátlak. "Hele, tady mají lilky, to bys mohla udělat ty dobrůtky!" Odolávala jsem asi měsíc a vymlouvala se, že lilky jsou moc malé na to, abych dokázala stvořit elegantní psaníčka mistra Panajotise.

Lilky sice nebyly té správné velikosti, ale stokrát nic mě udolalo, a lilek jsem koupila. Jeden lilek je porce pro tři osoby, pokud máte nějakou přílohu, alespoň zeleninový salát. Peripetie s mizejícími surovinami jsem zmínila v diskusi, ale po čtyřech dnech od rozhodnutí burekaki udělat jsem měla vše potřebné.

Jako na potvoru akce vyšla na den, kdy jsme se všichni vrátili domů dost pozdě, takže jsem musela napřed vyrobit rychlovečeři, abychom nezahynuli hlady ještě před burekaki. Do výroby jsem pak zapojila i děti, což byl poněkud rozporuplný nápad.

Připravila jsem suroviny - nakrájela lilek na tenké plátky, slaninu na malé čtverečky, sýry najemno nastrouhané, nakládaná paprika rozsekaná na prvočinitele. Kopr jsem vynechala, my ho neradi, zato jsem přidala trochu muškátového oříšku a pepře. K tomu výrobní zázemí - misku s moukou, rozšlehaná vajíčka s mlékem, strouhanku s trochou mouky, ubrousky vysypané strouhankou.

První fáze proběhla bez závad. Bešamel z olivového oleje, mouky a mléka jsme s Davidem stvořili jako sehraná dvojka. Pak se to trochu zadrhlo. Při smažení slaniny najednou synek začal mávat planoucí chňapkou. Ale je chytrej, hned ji strčil do dřezu a pustil vodu. Vzápětí s odkapávající chňapkou kvačil na balkón, pověsit ji na šňůru. Trochu se tam zahleděl a jen taktak, že neshořela i ta slanina. Zuzka mezitím obalovala plátky lilku v mouce, šlo jí to výborně.

Když jsme zažehnali katastrofy, dokončili jsme bešamelovou náplň. Sýry, slaninu a papriku jsme do bešamelu zamíchali a děti dostaly důležitý úkol - náplň míchat tak, aby se nevytvořil škraloup a trochu to celé vychladlo. Já jsem mezitím osmažila obalené plátky lilku na olivovém oleji. Proč jsem dvě hodiny předtím vycídila sporák dočista do čista, to nechápu.

Lilek odpočívá na papíru vysypaném strouhankou a mně je jasné, že závitky esteticky nedosáhnou Panajotisovi ani po kotníky. Ta fialová potvora byla moc malá. Ale snažím se a dva kousky ze střední části lilku se mi opravdu podaří zabalit do "psaníčka".

To se dělá tak, že na plátek lilku kydnete (dlouho jsem přemýšlela o jiném výrazu, ale žádný mě nenapadl) lžíci náplně, delší okraje přeložíte ke středu a pak srolujete "od špičky po patu". Výsledkem je závitek, ze kterého nevytéká náplň. Ale vyzrála jsem na to, estetika - neestetika. Bešamel byl dostatečně hustý, a když jsem závitky obalila v trojobalu, nevyteklo nic.

Při obalování jsem si zpočátku připadala jako Robinsonka, když obalovala své první řízky. Závitky jsem obalovala ručně, bála jsem se, aby se nerozbalily. Po prvních pěti kouscích mě "nášlapky" z vejce a strouhanky tak zhnusily, že jsem pokračovala za pomoci vidličky - a taky to šlo.

"Davide, nalej do té velké pánve olej!" "Kolik?" "Hodně." Dítě cmrndne na pánev asi půl deci oleje. "Stačí?" "Přidej!" "To jako myslíš zbytek tý flašky?" "Jo!"

Závitky jsem osmažila, na ubrousku okapaly a pak jsme je snědli. Nebyly úplně jako od Panajotise, ale jen se po nich zaprášilo.

A propříště vím, že:

• bešamel stáhne slanou chuť sýrů, musím tedy náplň vyladit ochutnávkou
• slanina musí být hodně aromatická
• naložená paprika není jen pro oko - osmažený lilek je nasládlý a paprika dodá trochu potřebné chuti
• pokud máte dost olivového oleje, použijte ho i na smažení
• tento recept nepatří do kategorie "rychlé občerstvení"
• už nikdy nekoupím strouhanku v Albertu
• vařit s dětmi je bezvadné dobrodružství! (Ale to vím už dávno)

Recept na burekaki je tady