Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 17. dubna 2020 (odkaz zde).5

Recept je tu trochu skrytý, ale tučné vyznačení pomůže :-)

To jsem zase jednou dělala k večeři kuřecí čtvrtky na smetaně. Kočička Woody si vyskočila poblíž na linku a sledovat mě při práci, jak to s oblibou často dělá. Nikdy o jídlo nežebrá, jen spokojeně sedí, mhouří oči a přede. Když k ní natáhnu ruku a pohladím ji, jen blaženě protáhne krk, jinak se nehne. Je zvyklá na moje rámusení při vaření, dokonce i na hluk obou mixérů - stolního i tyčkového. Při spuštění motorů sice střihne ušima, ale zůstane sedět.

Ten večer už byla rýže na plotně hotová a mražený hrášek byl zalitý vařící vodou. Z trouby jsem vyndala pekáček s upečeným masem a porci pro manžela vykostila. Šťávu s cibulkou a kořením jsem přelila do skleněné půllitrové odměrky s hubičkou, kterou nejčastěji používám. Zakryté maso jsem vrátila do pekáčku a šoupla zpět do trouby, aby zůstalo teplé. Zbývalo už jen slitou šťávu přeměnit na smetanovou omáčku. Tedy naředit vodou, přidat lžíci zakysané smetany a tyčkovým mixérem rozmixovat do hladka. Pak omáčku na plotně moment provařit a mohla jsem servírovat. Dokonce jsem už choti předběžně oznámila, za jak dlouho může přijít ke stolu.

Dobrý pomocník, ale nebezpečný pán

A pak se to stalo! Příliš pozdě jsem si uvědomila, že tentokrát bylo v odměrce tekutiny víc a měla jsem vše přelít do většího hrnku. Protože s přidáním vody a lžíce smetany do šťávy objem nebezpečně stoupl. Přesto jsem v jakémsi chvilkovém mozkovém zkratu tyčkový mixér přitiskla ke dnu a spustila. Tekutina zavířila, zabublala a v mžiku získala krásnou krémovou barvu. A já blbec mixér ještě nadzvedla, takže se tekutina vzedmula a jako se mořský příboj tříští o úskalí, tříštila se o okraj skla.

Nejprve vystříkla nálevnou hubičkou, pak už po celém obvodu. Bohužel právě hubička odměrky byla natočená na klidně sedící Woody. Ta při prvním dopadu bělavé omáčky bleskově seskočila, přesto jsem stihla zahlédnout, že dostala solidní zásah na hlavu i hruď.

Mixér jsem okamžitě vypnula, ale i tak se skoro polovina omáčky ocitla na lince. Část jí dokonce už z linky stékala na podlahu .A jako na pech byla linka dost zaplněná. Umytí podlahy, opatlané linky a všeho, co na ní bylo, mi trvalo déle, než bych si byla přála.

Zbylou omáčku jsem nastavila, maso v troubě bylo stále teplé, stejně jako rýže v hrnci a hrášek. Večeřeli jsme o dost později, ale oba jsme si pochutnali. Nevím, jestli si na omáčce (lepší, než ta naše) pochutnala i potřísněná Woody. Umýt politou linku bylo pro mne ve chvíli nehody přednější, ale pak jsem chtěla otřít i kočku. Jenže Woody zalezla pod stůl, tak jsem jí nechala umýt se sama. Trvalo jí to docela dlouho. Naštěstí omáčka nebyla ostrá a nebylo v ní nic, co by kočce mohlo uškodit.

Další večer jsem v kuchyni krájela zeleninu a Woody si ke mně zase vyskočila. Usmála jsem se na ni a ještě jednou se jí omluvila. Možná její přimhouřené oči říkaly, že mi odpouští a že jí omáčka chutnala. Možná i dodala, že příště by ji ale raději prosila do misky!

Přeji příjemné a bezpečné vaření a dobrou chuť! A zajímalo by mě, jestli jste někdy zažili s mixérem něco veselého :-)