MLSOTNÍK: Po Vánocích půst? Aneb šumajstr (archiv)
Dobrou chuť! foto: Yga, Neviditelný pes
Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 8. ledna 2021 (odkaz zde).
Jo jo – veselé vánoční hody, i v koledách se tak zpívá. Ale přejdou Vánoce, Silvestr a Nový rok a nastane co? Ano, čas zabijaček... a po zabijačkách se začneme futrovat jitrnicemi, jelity, ovarem, pečínkou či řízky a prožereme se k masopustu (či šibřinkám, fašanku nebo ostatkům), a tím konečně i k tomu půstu. A tady přijde ke slovu jedinečný recept, který je rychlý, levný a postní a navíc využijeme oškvarky, které nám zbyly ze škvaření sádla v zabijačku (zajímavé, že škvarky se jíst mohou, na rozdíl od ostatních masných výrobků).
Šumajstr!!!
Ten nejklasičtější a nejrychlejší recept na toto jídlo, které aspiruje na cenu many nebeské, se skládá pouze ze tří surovin – erteple, fazula, oškvarky! Tak to vařila jednou do měsíce moja mamka. V pátek – ten den u nás nikdy maso nebylo, stařeček by nás přerazili a eště nadali do pazgřivců nenažhraných a Hitlera na vás, červavci!
Čas oponou trhnul, šumajstr vaří stařečkovi mamka už v nebíčku a já jsem si tenhle superjednoduchý recept trošku upravila – hlavně skrzevá ceně škvarků (:o)). Protože co bylo kdysi téměř odpad (pravda nezbytný, i když chutný), to se dneska vyvažuje zlatem a dyjamantama (;o)). Takže část této suroviny nahrazuji cibulkou – myslím, aniž bych se chtěla moc chlubit, že jsem tímto trikem šumajstr pozvedla o jednu špriclu výše.
Takže zde recept na mamčin šumajstr, mírně upravený. Potřebujeme:
- brambory syrové
- sádlo vepřové
- cibule
- vařené fazole anebo cizrnu (jako já v dnešním receptu)
- sůl
- škvarky čerstvé
A to všechno přiměřeně, přiměřeně – množství, které je na fotkách, stačí cca pro čtyři lidi (škvarků jsem dala asi dvě třetiny).
Jak říká Lika – a jedém!
Brambory oloupeme, nakrájíme na kostky (já krájím na opravdu malé kousky – jsou rychleji uvařené a v konečném jídle to lépe vypadá) a dáme vařit do osolené vody.
Než se uvaří, na sádle podusíme cibulku do změknutí, přihodíme škvarky (jsou-li velké kusy, opět překrájím na menší) a dosmažíme do zlatova.
Než se vyškvaří, slijeme z plechovky fazole (nebo cizrnu – je ještě chutnější) a propláchneme na sítku. Upozorňuju na to, že použijeme fazole (cizrnu) ve slaném nálevu, ne v tomatě!
Uvařené brambory, fazole (cizrnu) a cibulku se škvarky o-pa-tr-ně smícháme tak, aby brambory zůstaly celé – nejlépe dvěma dlouhozubými vidličkami z dědictví po tetičce, a nakládáme na talíř z dědictví po stařence, přidáme zavařené okurky z loňského roku a šmakujeme si, až se dělají guče za ušama a vzpomínáme na dětství.
Ti ortodoxní – či ti, kdo si na to vzpomenou – předvečer namočí sušené fazole (suchou cizrnu máčíme celý den) a ráno do měkka uvaří.
Jinak za časů mého dětství bylo toto jídlo jednoznačně to nejlevnější, co mohla mamka uvařit – v podstatě bylo zadarmo, neboť erteple a fazulu sme si vypěstovali sami a aj ty oškvarky byly z brávka, kterého taťka – jakožto člen družstva – dostal coby naturálie a kterého jsme si sami vykrmili. Včil už to tak levně nevyjde, ale chuť, chuť je milionová.
Tak až budete chtít uvařit něco jednoduchého, postního (leč sytého!!!) a rychlého, zkuste šumajstr – bude to upomínka na moje dětství, prožité v dědině na výspě Hanáckého Slovácka, která by se klidně mohla jmenovat Nejdedál.
Vaše YGA
Foto: Yga. O něco více obrázků včetně zrzavého fešáckého kontrolora najdete tady na Rajčeti.