Recept k titulní fotce najdete na tomto odkazu.

Zařízení mé kuchyně je asi stejné, nebo velmi podobné všem ostatním. Kuchyňské skříňky jsou plné nádobí, talířů, misek, hrnečků a sklenic. Z dóziček po straně sporáku vykukují trsy vařeček, obraceček, velkých a malých nožů, dva šuplíky jsou plné všemožných udělátek.

Asi jako každá kuchařka, také jsem častokrát neodolala reklamám na nové, moderní a podle videí zaručeně bezchybně fungující pomůcky. Ne vždy se koupě povedla. Hodně věcí bych se klidně mohla (přesněji měla) zbavit, používám je málo a zbytečně zabírají místo.

Jenže v mé kuchyni platí rčení, že zvyk je železná košile. Mohu se nadchnout novou, krásnou věcí, třeba ji i krátce používat. Problém je, že když si na něco během let zvyknu, těžko se „přeučuji“. Pak i ta nová, modernější věc je zasunutá ve skřínce a já sáhnu po té staré, osvědčené. A že takových mám hodně.

Třeba kuchyňská váha. Tu na fotce mám už 54 let. Byla to moje úplně první pomůcka do kuchyně, kterou jsem si musela koupit. Po svatbě jsem odjela s manželem do Anglie. V najatém a zařízeném domě byla sice i vybavená kuchyň, ale jejich imperiálnímu váhovému systému (má ho i USA) jsem tenkrát vůbce nerozuměla. Nutně jsem potřebovala váhu i s metrickými údaji, abych vůbec mohla péci. Od té doby mám i jiné váhy (na větší a naopak malou zátěž), ale tuhle (na 2 kg) mám stále nejraději.

Váha, šlehač, tyčový mixér

Ruční metličkový šlehač (el.) jsem si koupila o něco později v Americe, v době, kdy „avokádová zeleň“ byla „in“, i lednice měla tuhle barvu. Šlehač má už hodně odpracováno, ale stále skvěle slouží, nevidím důvod kupovat jiný.

Řadu let jsme pak bydleli v Německu a po konečném návratu sem (do USA) jsem si dovezla tři pomůcky, kterých jsem se nechtěla vzdát. Amazon ještě neexistoval a já nevěděla, zda je budu moci v běžných obchodech snadno nahradit.

Tyčkovým mixérem jsem se totiž poprvé nadchla právě v Německu a tam si ho také koupila. Když jsme se pak stěhovali, vzala jsem si ho s sebou. I přes to, že jsem věděla, že šlehač, který byl na 220 V (v USA je 120), zde bude běžet pomaleji. Když se po čase rozbil, okamžitě jsem si koupila nový. Mám ho v šupleti při ruce a používám opravdu často.

Kráječ na chleba, kávomlýnek, sekáček

Stejně jako tyčkový mixér jsem si přivezla el. kráječ na chleba. Funguje dodnes, používám ho skoro denně a to, že krájí pomaleji, je naopak vítané. I tak si musím dávat pozor, abych s krajícem chleba nevzala i kus své dlaně.

Do třetice to byla láhev na šlehačku. Ta původní už dávno dosloužila, mám novou a přes internet snadno koupím i krabičky bombiček. Plná láhev je téměř nepřetržitě v lednici, protože se šlehačkou je všechno nejen lepší, ale na pohled i hezčí.

Zasunutý v hloubi skříňky mám velký mixér Oster s řadou řezných koleček a metliček. Dávný dárek od manžela, kdy jsem si mixer přála. Krátce jsem ho i používala, správná kolečka opravdu urychlila přípravu, ale získaný čas byl později ztracen mytím a ukládáním mixéru zpět do krabice a skříňky, protože pro svou velikost zabíral příliš místa na lince.

Mám ale jiný Oster mixér, menší, snadno dosažitelný, s nádobou na 1,25 litru, a používám ho opravdu často. Přímo na lince pak stojí dvě malé pomůcky. Před pár roky koupený el. sekáček s dvojitou vrtulkou – velmi šikovný pomocník na menší obsah. Druhý je stařičký, dlouho nepoužívaný, ale stále skvěle sloužící el. mlýnek na kávová zrna. Do velkého překapávače kupujeme kávu už namletou. Před lety – na doporučení - jsem začala do té kupované přidávat pár lžic čerstvě namletých zrn mexické pražené kávy, moc nám to s ní chutná.

Láhev na šlehačku, mlýnek a sekáček

Pod pracovní linkou pak mám manuální sekáček, nezbytný pomocník, nejen když míchám zeleninový sálát coleslaw, ale i na rychlé rozekání velké cibule či hrstky ořechů.

Pro větší množství mletých ořechů, tvrdého sýra nebo zbytků baget na strouhanku sáhnu pro oblíbený ruční mlýnek. Snadno se sestaví a jeho přísavný spodek pevně přilne k těžké maramorové dlaždici na lince.

No a nakonec – jak vidíte na fotce – různé drobnější, často používané věci. Pařáky mám dokonce 3. Na ten velký po rozložení narovnám i 10 plátků knedlíků (vařím je předem a pak napařuji).

Válečky, pařáky a drobné pomůcky

Často večeříme větší pizzu z mrazáku. Tu kladu přímo na rošt, z trouby pak tahám na velké dřevěné „plácačce“ a na mramorové dlaždici rozkrájím kulatým nožem.

Nejnovější pomůcka je mramorový váleček a jsem jím nadšená. Je tenčí a těžší než dřevěný, ale právě proto nemusím na těsto téměř tlačit, válí skvěle. Rozvalovala jsem jím perníčkové těsto, i to na tvarohové na šátečky a ani jedno se nelepí. Na krájení šátečků už roky používám černo-bílé rádýlko (jeho opačnou stranou přehnuté těsto stlačuji).

Jak jste na to vy? Jaké pomůcky používáte nejčastěji a třeba nikdy nevyměnily?

Foto: Marička Crossette