Někteří z nás pak mají přístrojky s displejem, jako můj kamarád JZ, který je ochoten zakoupit lecjaký nesmysl, jen když má displej. Bez kuchyňských mašinek je život o dost složitější. Ale někdy to platí právě naopak - když je mašinek moc, tak je jich příliš.

Provedla jsem takový letmý průzkum ve dvou kuchyních - v té své a v jedné takzvaně referenční. No dobře, tak to bylo u tchýně, no.

Podotýkám, že nemluvím o sporáku, ledničce-mrazničce, myčce a mikrovlnce. Ty považuji za standardní výbavu. Ještě jsem ochotna do standardu přihodit rychlovarnou konvici, protože ne každý má plynový sporák, krásnou nerezovou konvici a slabé pojistky jako já. Řeč je o víceméně jednoúčelových hračkách.

V mojí kuchyni miniaturních rozměrů jsem napočítala čtyři takové předměty, jeden z nich má ale čtyři účely. Vlastním topinkovač, pekárnu na chleba, odšťavovač a šlehač/hnětač/mixér/cutter. Posledně jmenovaný pomocník by se dal nazvat robotem - kdyby ovšem nebyl ruční.

Abych byla spravedlivá, musím říct, že na chalupě mám ještě navíc předmět, sloužící k výrobě takzvaných spláclých toastů. Určitě to znáte: plátek chleba, na to sýr, šunka nebo paštika, zase plátek chleba, šup s tím do mašinky a za pár minut máte opečené trojúhelníkové toasty s nádivkou.

V té druhé kuchyni jsem toho našla opravdu dost. Počítejte se mnou: mlýnek na kávu, překapávač (dva kusy, jeden na kávu a jeden na čaj), topinkovač, toastovač (to je na ty spláclé toasty), vařič na vejce, sušička na ovoce, mašinka na párek v rohlíku, ruční šlehač/hnětač/mixér, opravdický robot, sólo mixér, elektrický nůž, odšťavovač, pekárna a vaflovač. A ještě taková ta potvora na výrobu frappé.

Rozdíl v počtu i sortimentu je obrovský. Dalo by se to snad přičíst na vrub velikosti kuchyně, ale spíš bych sázela na okouzlení kuchyňskými hračkami. Moje tchýně je báječná kuchařka, vzdělaná lékařka - ale mašinkám neodolá. Má velkou kuchyň a tak jí vůbec nevadí, že s některými hračkami si pohraje jen jednou-dvakrát do roka.

Třeba elektrický nůž - ten slouží výhradně při precizním plátkování roastbeefu, uzeného jazyku a tří druhů masových rolád - jednou do roka při velké rodinné oslavě. Zbytek času odpočívá ve své krabici, uhnízděn v polystyrénovém pokojíčku.

Z vyjmenovaných referenčních mašinek jsem nikdy neviděla v provozu jen dvě - vařič na vejce a přístroj na výrobu párku v rohlíku. Všechny ostatní tu a tam svou příležitost dostanou.

A teď váhám - je to proto, že jsou k dispozici, nebo proto, že jsou považovány za nezbytné?

My dvě hospodyně - já a moje tchýně - vlastně děláme úplně stejné věci. Pečeme, vaříme, sušíme houby a křížaly, hostíme své blízké kávou se šlehačkou i nářezovými mísami. Jen k tomu používáme jiné prostředky.

A co vy a vaše mašinky? Spolupracujete? Obden nebo jednou v roce na Vánoce?

Dlouho jsem přemýšlela, jaký recept by se k tomuto Mlsotníku hodil. Mašinkový nebo ruční? A přišla jsem na jeden, který příznivce a odpůrce mašinek rozděluje na nesmiřitelné tábory. Je to obyčejný bramborák.

Brambory oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle. Necháme vypotit vodu, slijeme, přidáme vejce, sůl, majoránku, třený nebo lisovaný česnek a případně mírně zahustíme hladkou moukou. Podle stavu našeho zažívacího traktu buď smažíme na sádle nebo na suché pánvi, případně můžeme upéct v troubě - ale to už není bramborák, ale bác.

Opominu krajové verze, kam se přidávají třeba jablka nebo slanina. Zásadní rozpor mezi tábory vzniká už na začátku - strouhat ručně na struhadle, v robotu nebo dokonce v mixéru? Co když je strávníků dvacet? Ulehčit si práci?

V tomto případě se hrdě hlásím k zastáncům struhadla - a nikdy jinak!

PS: Samostatné pojednání by si zasloužily české názvy jednotlivých mašinek a tak tímto vyzývám Jakuba S., aby se nad tímto problémem zamyslel. Nejlépe pak v samostatném článku mimo diskusi 8))).