Už dlouho mi vrtá hlavou koláč, který báječně uměla jedna kolegyně: tenounké těsto, nahoře jednolitá vrstva půlených švestek, prostě mimořádný zážitek. Na recept byla skoupá, ale to těsto prý bylo kynuté.

A do toho mě inspirovala Zana, že by se hodil nějaký letní koláč, ale v těch vedrech by pekla leda v remosce někde v průvanu.

Vzala jsem to tedy jako výzvu.

Na internetu mě nejdřív upoutal rybízový linecký koláč. S těstem se mi patlat nechtělo, tak jsem vyrazila do obchodu a náramně se urazila, že hotové linecké nemají. Zřejmě to byl nesprávný obchod nebo nesprávné roční období. Ale to mě ještě víc ponouklo zalaškovat si s kynutým těstem.

A zkusím to napasovat na tu remosku. Mám doma jednu, která má průměr dna 20 cm, což se hodí pro tzv. „malé“ pečení.

Teď přizpůsobit recept. Všechny začínaly na 350 g mouky a vejš, to bylo na velký plech, takže ubrat. Co vejce? Nemám doma křepelčí? Hodilo by se. Zbytek už odhadnu.

Tak jedem:

Vzala jsem nakonec 150 g hladké mouky, do ní zamíchala malou lžičku moučkového cukru, malou lžičku instantních kvasnic a špetičku soli. V mokrými složkami počkám - vtip tkví v tom, že se těsto nenechá kynout.

Takže jsem si pak odrbala půlkilovku červeného rybízu a nachystala drobenku ze 100 g másla, pár lžic hrubé mouky a cca dvou lžic moučkového cukru.

A jelikož mě chytla mlsná, přichystala jsem si i tvaroh - vaničku (cca 250 g) jsem smíchala se dvěma velkými lžícemi cukru.

Suroviny

Všechno připraveno ke startu? Tak začne odpočítávání.

Nejdřív do suché směsi na těsto vrazit vejce a cvrknout tak deci mléka a hned důkladně míchat. Zdá se to příliš husté, tak maličko vody a hodně důkladně míchat, rychle. Dokud se těsto aspoň nezačne pouštět vařečky a stěn misky. Už se pouštíš? Jo, tak hned fofrem do remosky.

Remosku mám vyloženou kulatým pečicím papírem, na ten jsem někde natrapírovala a konečně ho uplatním. Těsto vykydnu dovnitř a pomoučenými prsty se ho snažím roztahat k okrajům. Honem, honem, těsto viditelně ožívá.

A hned vidím, že i při tom pidimnožství je těsta moc. Jeho vrstva by totiž měla být téměř průhledná, ale pořád mi ho dost zbývá. No, zkusíme to, vyženeme ho do vejšky po okrajích.

Povedlo se. Hned na to rozvrstvíme sladký tvaroh, ať si těsto nevyskakuje, a ten zasypeme rybízem. Toho je akorát. A hned nahoru vrstvu posypky. Hotovo.

Zakryji topicím víkem, zapnu a minutku nastaví na 25 minut. S veselou si odejdu po svých, abych si po čtvrthodině s hrůzou vzpomněla na svou remoskovou dyslexii - nejsem schopna poznat, v které poloze vypínač „topí“, musím to vždycky potvrdit ohmatáním víka. Jindy by mi to bylo celkem fuk, ale v tomto případě se musí těsto péct hned od začátku!

Nekynutý koláč s rybízem a tvarohem - upečený v remosce.

Naštěstí to tentokrát dobře dopadlo, remoska udatně peče. Po 25 minutách nasísnu dovnitř a provedu špejlový test. Vypadá to dobře, takže víko zase zaklapnu, remosku vypnu (vytažením šňůry ze zdi) a ještě pět minut počkám.

Díky papíru se koláč krásně vyndal. Na talíři jsem ho nechala vychládnout a pomocí špachtle zpod něj vytáhla papír. Koláč byl pěkně kompaktní, včetně náplní, a moc se mi líbil.

Po rozkrojení se ukázala témata k vylepšení pro příště:

Vrstva těsta byla opravdu vysoká, z tohoto množství bych udělala nejméně dva koláče stejného průměru. Nebo jeden na středně velký plech. U okrajů bylo toho těsta opravdu zbytečně moc. Má udělat tenkou základní „kůžičku“ (něco jako na frgálech), a tady se mi to povedlo jen místy. Ale v kombinaci s tvarohem a nakyslým rybízem to bylo opravdu velice dobré.

Někteří strávníci si i přes nejapné dotazy „proč ti to nevykynulo?“ chodili přidat :-)

Nekynutý koláč s rybízem a tvarohem už upečený.

Přeji dobrou chuť, ať už budete vařit cokoliv.

Foto: autorka.