Když jsem byla malá, diskuse vůbec neexistovala. Prostě je smažený kapr a hotovo. Dítě nafasuje ten nejmíň kostnatý kousek a poradí si. Ona ta diskuse ani nikdy nezačala, o Vánocích se jí kapr. Ani by mě nikdy nenapadlo něco namítat, nějak jsem to přetrpěla. V duchu jsem přemýšlela o tom, jestli jsem divná já, že mi to nechutná, nebo jestli se přemáhají všichni - skrz ty Vánoce.

Trochu mě to udivovalo, protože v té době jsme ryby jedli zcela výjimečně a rozdíl mezi pečeným pstruhem a kaprem mi připadal obrovský. Ale asi by mi Ježíšek nepřinesl žádné dárky, kdybych toho kapra nesnědla.

Později jsem zjistila, že existují lidé, kterým kapr opravdu chutná, za všechny bych uvedla mou matku a tchýni. Dokonce jsou ochotné si kapra objednat v hospodě.

Postupem času došlo k tomu, že hlavní rodinné Vánoce se odehrávají v mé režii. Poprvé to bylo před třinácti lety, když jsem byla opravdu hodně těhotná. Termín narození našeho syna byl na silvestra a všichni usoudili, že bude dobré slavit Vánoce u nás.

A tak jedna nastávající babička přivezla štrúdl, připravený na plechu, jen ho strčit do trouby. Dědeček zapůjčil friťák a pomohl s kaprem. Další babička dovezla nazdobenou mísu cukroví a manžel stvořil nepřekonatelnou rybí polévku. Na mě zbyla jen výroba bramborového salátu, protože ten já umím nejlíp ze všech.

David se sice nakonec narodil až 8. ledna, ale tradice Štědrého dne ve stylu "každý chvilku tahá pilku" se ujala. Jsou zváni všichni prarodiče našich dětí - a v různých obměnách se rádi účastní, takže počet strávníků kolísá od šesti do deseti. Pokaždé jsme měli kapra a všichni byli spokojení.

Dětičky jsou na nejrůznější ryby zvyklé odmalička, ještě neuměly chodit a už s chutí dlabaly dětskou výživu "losos s bramborem a špenátem". Konzervička byla rozdělená na vrstvy - růžový losos a zelené bramborové pyré se špenátem, bylo to neodolatelné. Vždycky jsem napjatě čekala, jestli náhodou nezbude, abych to dorazila. Poznámka pro maminky - tuhle dobrotu od firmy Gerber jsem objevila v Polsku a nejsem si jistá, zda dorazila i na náš trh. Přivezla jsem si toho tenkrát plný kartón.

A protože naše děti snědí, co se jim položí na talíř, tak nikdy proti vánočnímu kaprovi neprotestovaly. Nevím, jak bych se zachovala, kdyby začaly. Nikdy jsem žádnou záložní variantu neměla, asi bych jim řekla, ať rybu nechají na talíři a snědí jen salát.

Až vloni na Tři krále, když jsme tradičně odstrojovali stromeček, mě to napadlo. Co kdybychom příště každému dali vybrat? Chceš kapra? Máš ho mít. Chceš lososa (pstruha, štiku...) - taky může být. Protože všichni máme rádi ryby, neuvažuju o vepřovém řízku nebo vinné klobáse, ráda bych tu rybí tradici zachovala.

Probrala jsem to s exchotěm, který zrovna pomocí kladiva páčil stromeček ze stojanu. "To je bezva nápad, já toho kapra taky nemusím!"

A proč to vlastně píšu? Protože grilovaný filet z lososa je pro nás úplně obyčejné jídlo, které se dělá, když je spěch. Dvakrát-třikrát za měsíc. Střídá se s treskou nebo něčím podobným.

Chtěla bych se od vás inspirovat, potřebuju nějaký tip na luxusní rybu, kterou budu dělat jednou v roce na Vánoce jako alternativu ke kaprovi.

Tak tohle jsem napsala před dvěma lety, ale protože zrovna vyšel trochu podobný článek, nechala jsem si to v archivu. Nápad s výběrem ryby jsem ale při štědré večeři použila, byl smažený kapr i losos na másle. A jak myslíte, že to dopadlo?

Lososa jsem si dala já, Ondřej zvolil obě možnosti a všichni ostatní zarputile trvali na kaprovi! Asi si mysleli, že by Ježíšek nepřišel.