22.4.2021 | Svátek má Evženie


Diskuse k článku

MLSOTNÍK: Huspenina neboli sulc

Huspenina neboli sulc je vlastně úžasně zdravá záležitost! Klasická "dělená strava" - maso + zelenina, to se může! Ještě ke všemu je v tom želatina, zdravá na klouby a také to báječně chutná, pokud se to tedy umí!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
EvaŽ 27.3.2009 10:28

Re: Sulc = základ psího dortu

Když neokořeníš, tak budou páníčco velkorysí. Já mám taky pocit, že psí dort je jedno z najlepších způsobů využití nožek. (Hmm, Ginny bude rok;-), tak nevím, jestli se mi chce)

Maggie 27.3.2009 10:40

Re: Sulc = základ psího dortu

Ahoj,já psí dort dělám Pikáčovi a mám dost problém mu ho nesníst. A Pikáček se po něm může utlouct, je schopen vylézt si pro něj i na stůl, což normálně nedělá...  

Jakub S. 27.3.2009 8:22

To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

A eště z jedné stránky mi čtení dělalo moc dobře - a ta tě asi tobě nenapadne: beru to vlastně (Yva Pitrýsek už vědí, o čem píšu) jako chválu mé končiny, té mýtické globální "Moravy" v ústech a představách typických čížečků - ona je to totiž duševně, zvykově, gastronomicky, dialekticky jedna končina, po obou stranách Moravy - jak na Záhoří (tedy nom. Záhorie, že) pod Malýma Karpatama, tak pod Buchlovem či Javorinou. Ovšem v Horních Uhrách k tomu přistupuje(přistupovala?) ještě navíc podvědomá ctižádost (ze starých dob) vyrovnat se aspoň v něčem těm oslnivým frajerským vyšňořeným  maďarským grófům. Což je/bylo ovšem dobře. Jako tady byly dřív nejrozvinutější oblasti se smíšeným obyvatelstvem - je to motor...

A předposlední odstaveček - opět, opět nečekaný útok na mou pobřišnici a všecko okolo. Představoval bych si, že po nějakou dobu byste mohli psát: Pozor J! Teď přijde chtip!! Prosím za svou rozbolavělou břišní stěnu.

Karolína 27.3.2009 8:47

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Milý Jakube, poklony od Tebe si opravdu cením! A ty končiny, které popisuješ, mám moc ráda, ráda tam zavítám a cítím se tam jako u nás doma v Kerkonoších. A jako správná členka Klubu přátel Vizovické slivovice ten vztah i mít musím, ne!

Jakub S. 27.3.2009 9:04

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Vlastně. To máš povinné, jasně!

YGA 27.3.2009 9:01

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Jo - Jakube, Záhoří a Podluží si jsou velice blízké krajiny - však je jenom Morava odděluje. A víš  (tedy ty určitě víš), že když se na konci války Rusové konečně dostali přes Moravu do Lanžhota, lanžhotští obyvatelé, kteří boje o Lanžhot přečkávali v pralese, přešli do osvobozených slovenských vesnic Brodské a Kúty a bratři Slováci si je rozebrali do chalup a živili je tím, co po válce a Rusech zbylo, víc jak týden? Já to vím, protože mezi uprchlíkama byla moje tchyně (třináctileté děvče) a Terka o tom teď píše práci k maturitě.

Jakub S. 27.3.2009 9:20

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

To jsem nevěděl!! No tomu říkám sousedská výpomoc v časech nejhorších!

První se přes Moravu nepřeplavila Rudá (tehdy ještě) armáda), nýbrž  R u m u n i  - ano, a to těsně pod Rohatcem, čili 3 km  nad Hodonínem. Je tam malý pěkný pomníček, u pískové cesty na tom vysokém břehu, v místě, kde jsou studny na vodu pro Hodonín. Čili proti Skalici, která je za úzkým lesem na uherském/slovenském břehu. Jiný pomníček Rumunům, kteří přišli jako první, ja např. v Kroměříži.

A rohatečtí a hodonínští komanči byli tak po*raní úslužností a podlízáním Mockbě, že když se před 30 lety rozhodli v parku postavit velký pomník osvoboditelům, tak to mělo být a bylo jenom ruské dělo. Ačkoliv by jim zajisté nikdo nebránil v pomníku Rumunům, dyť byli v jednom bloku s náma. Tzv. - to je takový překladatelský oříšek: tzv.  předposranost. - Matyldo - whatś the English for this IYHO, sím?! - Tý brďo: našel jsem v tom zlatém Fronkovi!! Jako undue selfcensorship. Částečně sedí, jakkoli tu snad ne. On je dokonalý!!

A dochází mi, že takové mizivé drobnůstky bez velkého dosahu charakterizujou ten režim bez úrovně a jakékoliv hrdosti líp než kdovíco většího dosahu. Souhlas? Fakt, zajímají vás tyhle drobnosti ze života chatrného intelektuála?

YGA 27.3.2009 9:30

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Podotýkám, že v Lanžhotě byli taky Rumuni. A v tom pralese to byla drobet černá tragikomedie - ráno se přišli zeptat Němci, jestli tam v noci nebyli Rusi, večer zas Rusi, jestli neviděli přes den Němce ... jeden Rakušák dezertoval, vyprosil si civil a snažil se dostat přes frontu domů. Takových drobných příhod ...

Zajímavé, že na Vrbici - o týden pozdějí a třicet kilometrů dál do vnitrozemí - už byly jenom Rusy (nebo Ukrajinci 8-o - II. ukrajinský front).

Jakub S. 27.3.2009 10:45

Připomnělo mi jeden z nejúžasnějších filmů o té době: Želary. Že?

Ten drvivý závěr. Kdy do lesa za lidma z pasek, skrytýma kdesi u lesního potoka, nakonec dorazí Rusi, a všichni si myslí, že je konečně konec. A zatím to teprve začne...

Na práci tvé úžasné cerky se velice těším! - A Ukrajinský front: to se jmenovalo podle směrů postupu, nikoliv podle místa verbování.

YGA 27.3.2009 10:54

Re: Připomnělo mi jeden z nejúžasnějších filmů o té době: Želary. Že?

Ja tak - to mě bylo právě záhadou - proč zrovna front? Díky za vysvětlení.

Alča 27.3.2009 12:56

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Dovolím si vstoupit na tuto půdu s paměťmi přímého účastníka - chlapův nejstarší bratránek, který šel do důchodu před více než dvaceti lety z ministerstva dopravy, byl v době osvobození  na nádraží ve své rodné vísce, Louce. Právě loni jsem byla svědkem jeho fascinujícího vyprávění o těchto dobách (potvrzuji tímto Rumuny s tím, že civilní obyvatelstvo našlo útočiště v sousedním Lipově) a také o tom, jak vystudoval a pomáhal spoluzakládat VŠ dopravní. Velmi inteligentní a skromný člověk, své střední škole dopravní sestavil k 60.výročí založení almanach. Jakoubku, jsem hluboce přesvědčena, že kdybyste se potkali m ěli byste spolu očem mluvit. K tomu ale asi nedojde, pohybuje se na trase Praha (v zimě) - Horní Němčí (v létě).

Já osobně tyhle vzpomínky přímých účastníků dějinných milníků miluji a nasávám jak houba, abych je mohla předávat dál. Ony učebnice dějepisu většinou píše vítěz...:-(

Jakub S. 27.3.2009 16:51

Která Louka?

Ano, je to třeba, moc, Alčo. A u tebe mě to ani nepřekvapuje, už na první pohled jsi mi připadala jako - no, já to teda řeknu - jako intelygent. Ale promiň, já to tak nemyslím!

Matylda 27.3.2009 8:00

Sulc

jsem jedla jednou u tchýně a nechutnal mi. Ve srovnání s tlačenkou mého táty to bylo mdlé a nedokořeněné. Ale nevím, nevím, jak bych se poprala s výrobou- nad většinou ingrediencí (nožičky, koleno) se šklebím a dělám Bléé. Ale věci s eželatinou můžu, třeba s etěším na velikonoce proto, že si uděláme vaječnou tlačenku (Kuba určitě zas přitáhne tak 40 vajec natvrdo...) Což by možná nebyl špatný předvelikonoční Mlsotník- co s vejci natvrdo? Kromě toho, že je člověk strčí ke koprovce?

Karolína 27.3.2009 8:27

Re: Sulc

Matyldo, ty mi děláš chutě!!! Koprovku miluju už od dětství, jenže přednosta to nejí, takže využívám každé možnosti, jak se k ní dostat!!! Ale v hospodách ji mívají jen v těch venkovských, takže to jen tak občas mám tu možnost, já ji nevařím, neb ji jednak neumím a jednak bych ji konzumovala sama. Vař jednu porci! Tolik času nemám, abych vařila pro každého extra! Ale je to moje oblíbené jídlo a maminka ji vařila tak dobře!!!!

Karolína 27.3.2009 8:43

Re: Sulc

K těm vajíčkům - zkusím poslat pár receptíků, přednosta už moc nekoleduje, dříve chodila na chalupě parta přerostlých dorostenců po údolí vyprášit sousedky, popít nějakou tu kořalečku, splknout o novinkách, pojíst co hospodyním zbylo a donést s tou opičkou i nějaká ta vejce při té příležitosti. Takže plato jsem jich nabarvila, plato jsem jich rozdala a plato jich donesl v různě polorozbitém stavu přednosta zase zpátky. Prvobytně pospolná společnost, aneb vzájemná sousedská výměna hospodářských přebytků! Nezapomenutelný byl soused, Holanďan, který tam koupil penzion a strašně se snažil mezi nás zapadnout. Učil se česky a chtěl mermomocí dodržovat všechny české zvyky, tudíž i velikonoce. Takže s chlapama chodil, naučil se českou koledu a strašně si to užíval. A aby se nějak odvděčil, že ho vzali s sebou do party, tak na poslední "štaci", na zápraží u horního Tomáše u ferneta pronesl větu, která se zapsala do dějin údolí: "Tak a ted se de k nam, my mame misa chlebicek, cely 80 chlebicek, to musela snedla všechno všichni"! Dodnes, když k někomu jdeme, první otázka je: "Mas 80 chlebicek? Musela snedla"! Nicméně bylo to milé pozvání, takže jsme mu je opravdu sežrali. Dneska už někteří nejsou mezi námi, někteří tak brzy na chalupy nejezdí a vůbec se to nějak vytratilo, je to škoda!

Matylda 27.3.2009 9:09

Re: Sulc

Já jich nabarvím třicet, což rozdáme, Kuba přinese 40 a můj muž tak deset. A teď babo raď. Šiknul by se receptík na nějaký salát, ale fakt dobrý, vaječnou tlačenku znám, plněná vejce taky nejsou od věci. Vždycky mám pocit, že po velikonocích je to na otravu chlesterolem:-)

Xerxová 27.3.2009 9:46

Re: Sulc

vaječná pomazánka je favoritka naší povelikonoční kuchyně - máme ji rádi - a tak je k snídani na rohlík, ke svačině jen tak dloubnout lžičkou, k večeři na chleba ;-D;-D...

Karolína 27.3.2009 11:18

Re: Sulc

Já jsem teď dopsala takových báječných receptů na vajíčkové hody a ono se to vůbec nezařadilo! To mám ale vztek!;-O

Matylda 27.3.2009 11:40

Re: Sulc

A nechceš z nich udělat sólo Mlsotník? Potěšíš Dede:-):-)

zana 27.3.2009 11:41

Re: Sulc

Karolíno, prosím pošli je Dede samostatně, tady zapadnou!!

EvaŽ 27.3.2009 7:16

Přiznám se bez mučení

že sulc jsem nikdy nemohla. Ani aspikové dobroty, ani želé na dort nejsou mé oblíbené. Tlačenku jen výjimečně. Zabijačkové pochoutky jako jitrnice, jelita, prejt,  nemusím vůbec (ku podivu s výjimkou zabijačkové polévky, tu můžu). Asi jsem podvržená, zbytek rodiny to jí i když kromě mámy to nikdo nemiluje.

Možná jsme nedostali správnou ochutnávku. Po slivovici ve větším množství bych možná jedla i sulc.;-P

Xerxová 27.3.2009 6:48

tlačenka a sulc

u nás doma se dělaly vždy - hlavně v zimě. Tlačenka byla úplně libová - krásné kostky měkkého masa v čirém rosolu - ňam, ňam. Sulc ale byl poněkud nestandardní. Nemusíme doma v sulcu zeleninu - a tak to vlastně byla rychlejší obdoba tlačenky - maso se pokrájelo drobněji, kůže se namlely a nalilo se na pekáč.

Sama jsem dělala zcela výjimečně (jako jeden svatební dar na objednávku...), ale jakmile se tatínek zmíní, že vaří maso na tlačenku - hned se chystám na cestu k našim ;-D

HanaW 27.3.2009 1:12

Karolino, diky na 2X

Za prve za recept. Ja huspeninu rada a zadnej slusnej a osvedcenej jsem nemela po ruce. Pamatuju huspeniny velmi dobre a pamatuju huspeniny chuti mdle a pak takova blee, co nebyla k zr**adlu. No, ono i obycejna veprova pecene muze byt hnusna, kdyz kuchar nevi, co dela. Ma to pro mne jednu vadu - temer jedine ceske jidlo, ktere si Chet hnusi, je prave huspenina, tlacenka a veci v aspiku. Vadi mu, ze se to tak klepe8-o

Pridam ideu, co delal moje babicka nmecova - nadherny zlaty, leskly aspik. Hlavne ho pouzivala na svatky, jako vanoce nebo jine velke bubnovani - treba na ozdobu obkozenych mis. Mam jen zhruba ideu, jak se to delalo. varilo se maso a nozky a zelenina a nejake slupky od cibule - to pro barvu. Pak se to cistilo bilkem a potom nastala show. Kuchynske stokrle se obratilo vzhuru nohama, na nohy se uvazala plena nebo neco takoveho, pod to se pripravil skopicek a tam ta zlatava tekutina odkapavala. Bylo to absolutne cire, nadherne barvy - a chutne. Vychladle se to krajelo na male kostky a kdyz tim babicka na vanoce oblozila salaty a jine veci, tak na tech kosteckach se odrazela svetla z lustru a svicek a bylo to efektni. Anebo se tim zalevala ruska vejce apod.

HanaW 27.3.2009 1:19

Re: Karolino, diky cast 2

Za druhe dekuju s Chetem za krkonosske houby. Uz jsem z toho neco navarila - jako kubu - to my radi, taky kulajdu, ale minuly vikend si Chet liboval a prosil, abych ti slozila poklonu. Nejak nevedomky jsem spachala dobre jidlo. Udelala jsem dost hustou omacku z tmavsi jisky zalitou vodou z hub a dobrym vyvarem, vymackane houby ve vetsim mnozstvi kratce podusila na masle a primerenem mnozstvi cesneku - v tomto pripade s lehkou rukou. Na chvili do omacky pridala ty podusene houby. Idea byla, aby ta omacka byla hustejsi a intenzivne houbova. Mezitim jsem jenom kratoucce podusila na masle krevety, aby jeste zustaly krehke a rozumne zaprasila vybornou madarskou sladkou paprikou, kterou jsem koupila v Olomouci. Chtela jsem to podavat na kukuricne kasi (grits) - neco jako polenta, ale nebyla, ovsem byl ve spajzu kuskus. Dohromady to cele byla takova parada a to proto, ze ty houby od tebe jsou opravdu intenzivni - a hned zde byla mezinarodni fuze. Mame pozvane lidi na veceri pristi vikend, tak to zopakuju. Asi k tomu dostanou obrazek Krkonos;-)

Karolína 27.3.2009 7:18

Re: Karolino, diky cast 2

Milá Hanko, těší mne, že houbičky chutnají a že je používáš! Až se zase uvidíme, přinesu Ti ráda další! Přednosta na houby chodí rád, já je ráda čistím, krájím a ráda se s nimi "mazlím". Intenzivní vůně je způsobena přirozeným sušením a jejich kvalitou - suším pouze suchohříbky, hříbky, klouzky a vůbec houby hřibovité, nesuším nic jiného. Musí být naprosto zdravé a dobře a rovnoměrně pokrájené. Zavařuju je, dávám do sádla, zamrazit, suším, houby my jíme rádi. Dokud jsem kvůli své noze nemohla do kopců a do lesa, tak chodil sám, ale letos už budu chodit také, zjistila jsem, že už noha snese i lehčí podklouznutí a kotník je stabilní, takže dobré boty, bandáž pro jistotu a nic nepřehánět, ale hurá do lesa!!!

YGA 27.3.2009 8:52

Re: Karolino, diky cast 2

Mila Hano - trošku jsem se lekla, že jsi ty krevety zaprasila, až jsem si posléze přidala háčky, tak jsem pochopila, že jsi je zaprášila paprikou ;-D;-D. I když - když já jím krevetky (v Chorvatsku jenom tak lehce na oleji šmrncnuté a jíme je místo buráků), tak jsem sama zaprasená až za ušima ;-)

Karolína 27.3.2009 9:15

Re: Karolino, diky cast 2

Vařené krevety - jen tak lehce, vhodit do vroucí vody s kořením a hned tahat cedníkem ven! I s krunýřky! Pak polít máslem v obrovské míse a sedět na terase se šumícím mořem a zapadajícím sluníčkem a lovit tu dobrotu z mísy a loupat a cpát do pusy, máslo teče po rukou až k lokti, kolena upatlaná od toho, jak prosakuje utěrka, do které se otírají mastné prsty, boule až za ušima. K tomu řádně upatlaná sklínka s růžovým nebo bílým lehkým vínkem, druhá, řádně upatlaná s vodou bez bublin a člověku je tak krásně, jakoby se vznášel! I když je přecpaný jak žok! A POZOR! S sebou nějakou osobu hodně blízkou, krevety jsou afodisiakum!!!

Jakub S. 27.3.2009 9:30

Re: Karolino, diky cast 2

Sakra! A já jsem to nikdy nevěděl. No, pozdě bacha honit...

YGA 27.3.2009 9:33

Re: Karolino, diky cast 2

Tyjo 8-o8-o - afrodisiakum - a my je jíme hromadně (paní domácí je nám dělá na uvítanou a cééééélou mísu), aby nakonec nedošlo na tu hromadnou šestku - zatím se nestalo ;-D