Většina z nás, zvlášť pokud jsme zaměstnaní, bývá na štíru s časem. Kromě víkendových kulinářských experimentů asi nikdo nemá čas ani chuť trávit vařením dlouhé hodiny. Samozřejmě, na cestách to platí dvojnásob. Ovšem to, že při vaření nechceme nebo nemůžeme plýtvat časem, neznamená, že naše výtvory musí být jednotvárné a nudné. Potřebu rychlého, ale pestrého, vaření si v průběhu času uvědomila řada autorů kuchařek a přinášejí nám kuchařské knihy, které slibují kulinářské hody připravované rychle. Pokud si v podobných kuchařkách zalisujete, recepty prostudujete a případně vyzkoušíte, zjistíte, že není vše tak docela jednoduché, jak název knihy slibuje.

Především se předpokládá, že všechny suroviny máme při ruce. V některých dokonce už připravené – například nakrájenou cibuli, slaninu, brambory nebo jiné suroviny. Jasné je, že v každém případě celkový čas přípravy jídla ovlivní naše zručnost. Ačkoli se to možná někomu nemusí zdát, hodně času při vaření zabere krájení. Porovnáte-li čas, který na nakrájení cibule nadrobno potřebuje profík a kolik času na to potřebuje příležitostný kuchtík, zjistíte dost dramatické rozdíly.

Navíc putující kuchaři mají hendikep, že nevaří v dobře zařízené kuchyni, ale většinou v improvizovaných podmínkách. Vařiče se obvykle hodnotí podle toho, jak rychle se na nich dá uvařit litr vody. Parametr je to sice důležitý, ale nikoli klíčový. Častým požadavkem pro dodržení slibovaných časových limitů je i možnost použití vařiče s alespoň dvěma hořáky (plotýnkami). To je splnitelné v kajutovkách či karavanech, poutníci s batohem na zádech nebo v malých lodích to většinou mají obtížnější. Za mých mladých časů jsme putovní vaření řešili po dvojicích (utvořených podle toho, jak jsme obývali stany). Základní vařič byl u většiny dvojic benziňák (tehdy nejčastěji Juwel z NDR). Záloha, a pro složitější vaření „druhý hořák“, byla „postýlka“ na suchý líh.

Častým časovým limitem v titulech kuchařek, které slibují návody na rychlé vaření, je 30 minut. Autoři k té slibované půlhodince přistupují v zásadě dvěma způsoby. Ten obvyklejší předpokládá, že za půl hodiny bude uvařeno.

Připomeňme například knihu 30 minut v kuchyni Jamieho Olivera a další kuchařky různých autorů.

Zajímavý přístup zvolil kolektiv autorů kuchařek 30 minut v kuchyni. Tam totiž udávají tři důležité časové údaje. První nazývají „x minut v kuchyni“. Tím myslí čas, který skutečně strávíme aktivní prací na jídle. Druhý „y minut nicnedělání“ znamená, jakou dobu se jídlo bude péct nebo dusit či kynout těsto bez našeho přispění. A poslední čas je „servíruji za z minut“. To je čas od počátku přípravy až do okamžiku, kdy je jídlo na stole. Ten je sice často delší než těch magických 30 minut, je do něj ovšem započítané ono „nicnedělání“, které můžeme volně využít dle libosti. Kolektiv prezentující se na internetu na této adrese sepsal podobně koncipovaných kuchařek víc. Já jsem zatím prostudoval tři a líbí se mi. Pokud neuspějete v knihkupectví, zkuste si je objednat na uvedené adrese.

Jamie Oliver šel v krácení času ještě dál ve své kuchařce 15 minut v kuchyni. Co si budem povídat, Jamie je profík a asi to za těch 15 minut zvládne. Pro nás „obyčejné“ je to asi těžko dostižitelný limit. I redaktorky časopisu Apetit zkoušely před časem některé recepty podle této kuchařky. Buď stíhaly jen tak tak, nebo limit přetáhly. A to jsou dámy, které mají ve vaření asi větší praxi než většina z nás. Ale i s drobnými výhradami je to kuchařka užitečná a jídla z ní jsou opravdu rychle hotová.

Edouard de Pomiane, kuchařka pro táborníky

Edouard de Pomiane, expresní kuchařka

Nejstarší „expresní“ kuchařka, kterou jsem objevil, poprvé vyšla ve Francii roku 1930. Je rekordní i co do inzerovaného času. Její název La cuisine en dix minutes slibuje servírování téměř bleskové. Autorem je snad nejpopulárnější francouzský kuchař 20. století, Éduard de Pomiane. (Kuriosní ovšem je, že vlastně nebyl kuchař. Pracoval jako lékař v slavném Pasteurově institutu. Druhou zajímavostí je, že nebyl ani Francouz, ale původem Polák. Vědeckou kariéru provozoval pod svým pravým jménem Édouarde Alexander Pozerski, kdežto kuchařky publikoval pod pseudonymem Édouard de Pomian.) Pokud se mi podařilo zjistit, tahle kuchařka vyšla česky někdy v třicátých létech jako Desetiminutová kuchařka, ale sehnat ji se mi nepodařilo. Mám ji v překladu do angličtiny French Cooking in Ten Minutes a je to rozhodně inspirující čtení.

Kuchařka. Edouard de Pomiane

Expresní kuchařka - Desetiminutová kuchyně, Edouard de Pomiane 1955

Základní finta desetiminutového vaření je ihned po příchodu domů postavit na vařič (autor předpokládá použití plynového vařiče s aspoň dvěma hořáky. V době vzniku této kuchařky to byla nejrychlejší metoda vaření. Současné moderní elektrické varné desky (zejména indukční) v rychlosti za plynem nezaostávají) hrnec s litrem vody, a v případě, že se chystáte smažit, dejte na druhý hořák rendlík se sádlem nebo olejem. Čas potřebný k uvaření vody a rozpálení tuku se do oněch magických deseti minut nezapočítává. Teprve pak si sundejte kabát a připravte se na vaření.

V knize je popsána celá řada menu. Já si vybral na ukázku následující:

• Těstoviny v československém stylu
• Rib steak s cibulí
• Okurky se zakysanou smetanou
• Sýr
• Ovocný salát

Takže začneme těmi těstovinami. Proč jsou v „československém stylu“, jsem nepochopil, nicméně příprava není žádná věda. Do vroucí osolené vody vložíme těstoviny (125 g je přiměřená dávka pro dvě osoby). Výkon dáme na maximum, aby se voda začala co nejdříve opět vařit, pak výkon snížíme. Stačí tak 8 minut. Těstoviny scedíme a přidáme hrudku másla. Zamícháme do nich na drobno nakrájenou šunku.

Édouard de Pomiane bylo pseudonymem Édouarda Alexandra Pozerského, francouzského vědce, rozhlasového hlasatele a autora kuchařek. Svou akademickou kariéru vykonával pod svým skutečným jménem, ​​ale veřejnosti byl znám pod svým pseudonymem pro své knihy a pořady o jídle.

Kromě vody si připravte do rendlíku i olej na smažení. Udělejte si v něm hranolky. Na další pánev dejte kousek másla, a až se z něj začne kouřit, položte na pánev steak a kolem něj dejte 1 nadrobno nakrájenou cibuli. Opékejte z každé strany 3 minuty. Osolte maso a přesuňte je na servírovací talíř a posypte cibulkou.

Oloupejte okurku, rozpulte ji a vydloubněte lžící semínka. Nakrájejte na tenké plátky, posolte a přesuňte do salátové mísy. Na plátky okurky položte talířek se zátěží (třeba láhev plná vody). Nechte pustit přebytečnou vodu a slijte ji. Dochuťte kapkou octa, přidejte zakysanou smetanu a případně dosolte.

Sýr zvolte podle chuti stejně jako ovocný salát.

Tohle menu jsem zvolil náhodně. Těstoviny jako předkrm jsou trochu nezvyklé. Napočítal jsem ovšem spíš tři potřebné plotýnky, a jestli bych to vše stihl za 10 minut, pochybuji. Nicméně jako oběd o pěti chodech je to skutečně rychlé.

Éduard de Pomiane napsal kuchařek celou řadu. Pro nás dobrodruhy a cestovatele by asi byla zajímavá kuchařka La cuisine en plain air (Vaření pod širým nebem) z roku 1935. Ta patrně česky nevyšla a v souborném katalogu ČR jsem nenašel ani francouzský originál.

Asi nejpopulárnější Pomianova kuchařka je Veselé umění kuchařské (česky vyšlo v r. 1937 a 1992. V roce 2000 s názvem Originální francouzská kuchařka. Jde o knižní zpracování autorových rozhlasových pořadů). Kuchařku mám a recepty z ní sice nejsou expresní a na cestování moc vhodné, ale spolehlivé a chutné. Vřele doporučuji.

Převzato ze Zpravodaje Klubu čtenářů Arthura Ransoma.

Klikněte do fotogalerie, možná tam nějakou povědomou kuchařku najdete :-)