Totiž ono je to poměrně aktuální téma, často bohužel podceňované: co má člověk jíst, když je nemocný? Samozřejmě záleží na druhu nemoci a například lidové moudro a zkušenost praví, že rýma se má krmit, horečka vyhladovět - nebo je to naopak?? Co vám vařila maminka nebo babička, když jste jako malí museli ležet?

Posledních pár let jsem nějak častěji klempírovala, také lidi v okolí, a osobně nedám dopustit na vývar z kostí, a pro sebe polévku s misem. Však o ní krásně psala Hanka W. tady na tomto odkazu. Kdo jste miso ještě nezkusili, jedině doporučuji. Polévka nemusí být ani kdovíjak složitá - stačí lžička miso pasty a zalít je čtvrtlitrem horké vody - nikoli vařící, spíš tak do 60 °C. Víte, jak se pozná šedesát stupňů Celsiových? Když v té vodě udržíte malíček po dobu dvacet vteřin. Nekecám. To je zase lidové moudro z řecké kuchařky u návodu na domácí jogurt :-)

Miso je mimochodem už i lokalizované, v Česku se chopili receptury zdejší nadšenci a vyrábějí ho tady a z jiných luštěnin. Takže kdo nemusí soju, má možnost - heslo zní „miso bez soji“ :-)

Už už jsem se tu chtěla rozbásnit o všestranné použitelnosti misa (od chřipky po kocovinu), ale vrátím se k původnímu dotazu:

Co jíte, když jste nemocní? Máte nějaký tradiční, osvědčený recepis?

Pro mě tedy byla novinka, že kosti se mají vyvařovat nejen se zeleninou, ale také se lžící octa - logické, líp se vylouhují minerály, které tělo v nemoci spotřebovává po kilech.

Popřeji všem pevné zdraví a vaření vývarů především na chuť a na svatební polévky :-)