Několik let jsme bydleli ve státě Pennsylvania. Jednou týdně jsme tam chodili do italské restaurace kousek od našeho bytu. Byla to typická, menší rodinná restaurace s kostkovanými ubrusy a milým personálem. Sotva jsme si objednali jídlo, jako první nám byl donesen košíček s teplými plátky česnekového chleba – „garlic bread“.

Američané (stejně jako Francouzi) milují bílé pečivo snad ke každé večeři. V převážné většině restaurací vám servírka automaticky položí doprostřed stolu košíček s krajíčky pečiva. Cena je zřejmě započtena do ceny jídel, protože za chleba neplatíte. Když krajíčky dojdou, donesou další. Někdy dostanete jen bílé pečivo, jinde třeba přímo v restauraci pečené bylinkové či jinak ochucené bochánky nebo krajíčky. Nám tenkrát nosili „česnekovou veku“, která se k italským jídlům opravdu výborně hodí. Od té doby je to jeden ze způsobů, jak doma zužitkuji zbytky starší veky.

Pro čerstvé pečivo k večeři se většinou stavíme cestou z odpolední procházky s Trixie. Já počkám v autě, manžel zaběhne koupit. Obchod má vlastní pekárnu a vůně čerstvého pečiva způsobí, že se manžel skoro vždy vrátí k autu se třemi vekami. Jednou obyčejnou, druhou se směsí semínek a třetí francouzskou bagetou. Jako první sníme celou křupavou bagetu a někdy i část semínkové veky. Její zbytek a kus bílé veky druhý den otoastuji k snídani, nebo rozpeču v troubě k večeři. Ale skoro vždycky mi polovina bílé veky (někdy celá) zůstane několik dnů zabalená v lednici.

Na rozpečení (i navlhčená) je už moc stará a nechat ji ztvrdnout na strouhanku jsem líná, ta se tu dá levně koupit. Ale nikdy ji nevyhodím, nýbrž spotřebuji dvěma způsoby. Buď udělám francouzské toasty, nebo česnekový chleba. Francouzské toasty jsou krajíčky veky (tady je naopak nutné, aby byla starší) máčené v rozšlehaném vajíčku, rychle osmažené, posypané cukrem se skořicí a polité javorovým sirupem. Manžel je miluje, já na sladké snídaně moc nejsem, ale jednou za čas si také pochutnám.

„Garlic bread“ z čerstvé veky také není ono, pečivo musí být opravdu starší. Nejlepší je veka, kterou můžete stále ještě nakrájet, ale není tak stará a suchá, aby se pod nožem drolila.

Budete potřebovat:

• několik dnů starou veku (nebo rohlíky či jiné „krájecí“ bílé pečivo)
• máslo
• česnekový prášek
• sůl (já mám koupenou směs česneku a soli)
• sladkou papriku
• drobně krájenou pažitku
• hliníkovou folii

Pokrájená veka a koření

Postup práce:

Veku pokrájejte na plátky (ne šikmé „chlebíčkové“). Rozložte na prkýnko vedle sebe tak, jak jste je krájeli.

Každý plátek pomažte po jedné straně máslem, posypte solí a česnekem (ne moc), poprašte paprikou a navrch posypte šnytlíkem.

Namazané krajíčky

Utrhněte dostatečně velký kus alobalu na zabalení celého kusu veky.

Zpětně poskládané krajíčky

Přímo na alobal poskládejte plátky zpět na sebe tak, jak ležely na prkýnku. Vždy spodní (nepotřenou) stranu na tu pomazanou. Všechny plátky k sobě trochu přimáčkněte a celý kus pevně zabalte do alobalu.

Veka v alobalu

Dejte do teplé trouby propéci – asi 10 až 15 minut. Teplé máslo starou veku změkčí, takže po rozbalení folie budete mít teplé, voňavé a krásně měkké krajíčky.

Nedoporučuji servírovat v košíčku s látkovým ubrouskem – hned by se zamastil. Použijte ubousky papírové.

Hotové teplé krajíčky

P.S. Podobným způsobem můžete spotřebovat i starý kus žitného chleba. Já si peču chleba vlastní a málokdy mám zbytky. Když přeci jen kus zůstane, osmažím ho na kostičky, udělám topinky, nebo – podobně jako česnekový chleba – dám krajíčky změknout (bez zábalu) do trouby. Také tady platí, čím starší, tím lepší. Krajíčky krájím tenčí, jsou pak krásně polokřupavé.

Podobný způsob pro starý žitný chleba

Pomažu je máslem, pokladu sýrem (dávám buď kupované plátky, nebo – jako na fotce – použiji zbytky goudy) a přidám špetku papriky (pro potěchu oka). Chleby dám na plech a šoupnu nahoru do trouby, přímo pod grill. Peču asi 5 minut, nebo dokud se sýr nerozteče a neutvoří se „smažené bublinky“.

DOBROU CHUŤ!

Foto: autorka.