Pravda je taková, že jsme recept zcela bez použití fyzického násilí vymámili na milém, kulaťoučkém, černovlasém a hnědookém kuchaři jedné nejmenované pizzerie. Z její terásky byl výhled směrem k Liparským ostrovům a bylo vedro jako v peci. Stačilo pár dní, a když nás viděl vracet se do jeho podniku, volal už na prahu: Caponata, signora? Málokdy se spletl.
Příprava caponaty je trochu složitá, surovin povícero, ale výsledek, doplněný tmavým chlebem nebo ciabattou stojí za to. Jaké suroviny tedy budeme potřebovat?
Na 4 středně velké pevné lilky vezmeme 1 větší cibuli, 4 řapíky celeru (jeden z nich může být nahrazen řapíkovým fenyklem, ale to každému nechutná), 0,5 kg rajčat, 100g černých oliv, 2 polévkové lžíce kaparů, 50 g piniových oříšků, 6 lžic olivového oleje, 3 lžíce balsamikového octa, sůl, pepř a cukr.
A teď příprava: lilky nakrájíme na kostky o hraně asi 2,5 cm, posolíme a necháme asi 1 hodinu odležet. Pak je opláchneme a osušíme (pokud bychom tenhle krok vynechali, lilky dodají výsledné caponatě nahořklou chuť a není to ono).
Mezitím můžeme cibuli nakrájet na plátky a na 1 lžíci oleje ji osmažit na pánvi skoro dohněda. Varování: pánev použijte dostatečně velkou a s poklicí – od této chvíle do ní totiž budete už jen přidávat, tak abyste v polovině přípravy nezjistili jako napoprvé já, že vám jde krmě naproti... Osmaženou cibulku vyjmeme a uložíme na později.
Rajčata spaříme, oloupeme a zbavíme semen, poté nakrájíme na kousky - pokud máme polotovar (loupaná rajčata), příprava se zrychlí, ale hůř se s ním pracuje – konzervovaná rajčata bývají příliš měkká a ve výsledné směsi "zmizí“, což sice není závada chuťová, estetická však docela jistě. Doplníme 2 lžíce oleje na pánev a asi 10 minut smažíme celer nakrájený na malé kousky. Přidáme pokrájená rajčata a smažíme ještě asi 10 minut. Osmaženou zeleninu vyjmeme a uložíme k cibulovým kroužkům.
Na pánev dáme poslední dvě lžíce oleje a osmahneme lilek. Tímto postupem bychom si měli zajistit, že nám caponata opravdu nenahořkne. Vyjmeme osmažený lilek, a můžeme odebrat část oleje, pokud se nám zdá, že je ho na pánvi příliš mnoho. Ponecháme asi 2 lžíce a osmahneme na nich piniové oříšky. Ty by se neměly přidávat syrové, chutnají trochu moc po pryskyřici a někomu mohou v syrovém stavu působit žaludeční potíže. K opraženým piniovým oříškům přidáme kapary a vypeckované, rozčtvrcené olivy. Všechno ještě trochu osmahneme a začneme plnit pánev:
Do pánve vložíme všechny předem osmažené přísady, společně prohřejeme a přidáme balsamikový ocet. Osolíme a opepříme podle chuti, pokud se nám zdá příliš ostrá (nakyslá), spraví to špetka cukru. Přikryjeme poklicí, zmírníme teplotu a velmi pomalu dusíme přibližně 2 hodiny.
Hotovou caponatu necháme vychladnout, pak ji z pánve přemístíme i se zbylým objemem oleje a octa do kameninové nádoby s pokličkou (ale není to podmínka, jen by to neměla být nádoba kovová) a řádně vychladíme v lednici.
Caponata je poživatelná okamžitě, třeba i trochu vlažná a bez vychlazení, ale v horkých dnech je víc osvěžující právě řádně vychlazená, podávaná v oroseném kameninovém džbánku nebo míse, s tmavým pečivem – a nápojem podle chuti. Samozřejmě se k ní báječně hodí jakékoliv sušší víno, vinný střik, pivo, minerálka. Jen se sladkými chutěmi se příliš nesnáší. V chladu vydrží přibližně týden – ale přesně to ověřené nemám, ještě nikdy jsme nedokázali uchovat potřebnou dobu alespoň malý vzorek...
A to je všechno. Teď už mohu jen doufat, že někomu z vás zpříjemní tato zeleninová dobrůtka posezení za teplých letních večerů, jaké teď právě – doufejme – máme před sebou. Tak dobrou chuť.
