FOTOČLÁNEK: I minizahrádky mohou být stále zelené

Bydlíme v lokalitě pěti ulic v řadových domcích. Každý má malou předzahrádku a zadní zahrádku jen o málo větší.

Někdo má v přezahrádce samou květinu, novodobí příchozí všechno vymýtí a dávají i umělý trávník, no já patřím mezi zbytek, kteří chtějí hodně zeleně. Zvláště my, co máme předzahrádku situovanou na jih, takže letní žár s rozpáleným asfaltem na silnici je nádherně utlumen.

To velmi oceňují i košišáci. Přidané kytičky, ať vměstnané mezi keře nebo v květinácích, jsou bonus pro oči.

V mém případě bylo potřeba umístit do té předzahrádky ještě i kryté stání na auto. Takže zbyly jen pruhy půdy podle schodů a ta půda je jílovitá. Jak bude z obrázků vidět, roste všechno jako z půdy s nejlepší bonitou.

Zadní zahrádka, severní strana, je hodně stíněná, tak je vhodná jen pro některé květiny a keříky.

S jejich výběrem i zasazením mně velmi pomáhala Jajka.

Pro nedostatek sluníčka nevhodné pro zeleninu, tak alespoň na pár rajčat to supluje balkón.

V této části budou uvedeny základní pohledy a v přiloženém rajčeti pak více podrobností.

Celkový pohled na les u domu z ulice:

Třeba obrovská jedle španělská byla zakoupena jako zakrnělá, měla mít max. 2 m výšky, vždyť je to odrůda z chudých oblastí z Pyrenejí. Tu výšku skutečně držela přes 15 let, pak se všechno zvrtlo a jela. Už bych nespočítala, kolik musela mít zásahů, aby nerostla do nebe. Čas od času i s větší technikou.

O bujnosti vistárie nemluvě, pokud ji chcete udržet v nějaké míře.

Snad to dělá ta jižní strana, že všechno je potřeba nepřetržitě stříhat.

Stálozelený břečťaň krásně zdobí naše vítací poznávací znamení.

A pnoucí rostliny vyloženě nacpané mezi zeleň se musí velmi snažit, když chtějí být vidět:

Pro další oživení nastupují kytičky v květináčích:

To takhle zasadíte Černocha:

... a co nám z toho vyrostlo:

Pohled do zahrádky za domem:

A na závěr mičurinské balkónové snažení:

Foto: autorka

Další fotografie najdete zde na Rajčeti.