H. Williamson 2.3.2016 21:29

Deji se mi takove a podobne veci

uz od detstvi. Casto vidim budoucnost - jak ta Libuse. :)Ale fakt, nejak z niceho nic na mne padne vedomi neceho, vetsinou neco, o cem jsem vubec nepremyslela, a casto ani premyslet nemohla, protoze jsem nevedela, ze treba nekdo, predevsim v CR, je nemocny nebo umira. Ne nutne v tom divnem vedomi vim, ktera urcita osoba, ale vim, ze nekdo. A vzdycky mam pravdu.

Zde relativne nedavna prihoda. Byla jsem objednana na prvni pooperacni kontrolu krcni patere v univ. nemocnici v Sev. Karoline. Asi tak 4 hodiny cesty. Planovali jsme, ze zustaneme pres noc. Chet vecer nalozil auto. Kolem 10. vecer na mne padlo to silne vedomi, ze absolutne nikam zitra rano nemuzem jet. Nevedela jsem proc, ale vedela, ze NE. Tak jsme nejeli. Rano jsem sla na verandu vypustit kocici maminu pani Holsteinovou a jejiho synka Pepu, ale mamina nebyla videt. Musela tam nekde byt, protoze jsem je vecer nakrmila a dvere byly zamcene. Nasla jsem ji zalezlou za lednickou a kdyz Chet lednicku odsunul, tak vypadala, ze je mrtva. No, jeste zila, ale uz byla na ceste za duhu. Zjevne u ni doslo k vnitrnimu krvaceni, protoze mela zaschlou krev u tlamicky a krvi zalepene oko a napul v komatu. Umrela mi v naruci asi za dve hodiny, klidne, a az do konce na mne koukala tim jednim ocickem. Je fakt, ze mela nador v brisni dutine, a dobry kamarad a vyborny vet nam rekl, ze operace a chemoterapie by ji nepomohly a spis by zasla na nedostatek svobody a modre oblohy nad hlavou. Jeste den pred smrti ji ale nic nebylo - leskly kozich, chut k jidlu, vyskakovala na zidku,kde se rada opalovala, a absolutne ani naznak nejake letargie. takze kdyz jsem vecer pred cestou rekla NE, tak mi pani Holsteinova zadne starosti nedelala. A jak jsem byla v tom smutku rada, ze mi ta nejaka sila zabranila odjet z domu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek