Opravdu myslím ten Most s velkým M. Jak běžel ten seriál a všichni mi o něm mluvili. Když mi Franta zase jednou chtěl o něm vykládat, povídám: „Tak tam pojedeme:“

Opravdu jsme tam jednou v neděli dorazili. První dojem z Mostu pro mne, která jsem o něm nic moc nevěděla, bylo veliké sídliště. Vzhledem k tomu, že na sídlišti už dlouhá léta žiju, mne to moc nešokovalo

Jako na sídlišti jsme i bydleli – měli jsme apartmán… no, přesně vzato to byl byt v paneláku, nápadně podobný tomu, v kterém bydleli kdysi Frantovi rodiče.

Vyrazili jsme obhlédnout terén. Vypadalo to, že sídliště je docela vzdušné a až překvapivě čisté.

Měli jsme pár cílů – v tu neděli jsme stihli jen jezero Matylda. To je rekultivační jezero, tedy vybudované na místě bývalého povrchového lomu na uhlí. Tahle jezera jsou z povahy věci velká, Matylda má rozlohu 38 ha a provozují se tam různé vodní sporty, viděli jsme rybáře, kolem je čtyřkilometrová dráha pro in-liny a kola, dá se tam i koupat, posedět.

Jezero Matylda

Je to docela hezké, tedy až na to, že na výsypce z toho samého dolu vznikl nedaleko Autodrom Most. Tak nějak jsem si ho představovala jako brněnský okruh, který je milosrdně daleko od města. Ne tak zde, takže řev aktuálně trénujících nebo závodících motorek, aut, náklaďáků nebo čeho jsme slyšeli po obě odpoledne, která jsme v Mostě strávili.

Jestli je autodrom v provozu každý den, tak místní fakt lituji.

V pondělí ráno jsme vyrazili brzo – nejdřív zjistit, jak máme daleko na nádraží. Tady je třeba říct, že ta „vzdušnost“ Mostu, kterou jsem chválila na začátku, má i svoje stinné stránky – docela se projdete. Ale zase člověk uvidí nevídané – třeba zahradníky, jak plejí ve středovém pruhu vozovky růže. A okopávají.

Nádraží jsme našli a pokračovali ke kostelu. Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, to je ten, co ho v roce 1975 po kolejích posunuli o 841 metrů, když se boural starý Most kvůli těžbě uhlí. Světový rekord (zajímavé čtení zde).

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Měli jsme smůlu, kostel patří státu jakožto památka – a památky mají v pondělí zavřeno. Tak jsme trochu bloumali okolo a došli jsme na Kostelní hřbitov. Evidentně taky poměrně nový, taková rozlehlá pláň s pár hroby. Bylo z ní pěkně vidět na náš příští cíl, kopec Hněvín.

Navigace ale tvrdila, že za hřbitovem je nově budované jezero Most. Když jsme hřbitovem prošli, byli jsme na obrovském staveništi. Nikdo si nás moc nevšímal, tak jsme došli tak daleko, abychom na jezero pořádně viděli, a Franta se dal do řeči s někým ze stavby.

Jezero Most

Jezero se má otevřít veřejnosti snad příští rok a bude velkolepé (plocha 311 ha), krajina kolem bude rekultivovaná taky. Pro představu – je větší než Máchovo jezero. Zatím je to ovšem místo dost nevlídné, prašné a hlučné.

Po obědě jsme vyrazili na ten Hněvín. Hněvín je typický kopec Českého středohoří – komolý kužel vystupující z poměrně ploché krajiny, tak jak to v Českém středohoří bývá. Pro turistu to znamená, že buď jdete po rovině, nebo stoupáte fakt docela do kopce.

Ale netrvalo to až tak dlouho a byli jsme nahoře u hradu Hněvín. Hrad je replika z přelomu 19. a 20. století, ten původní zbořili po třicetileté válce. Až tak zajímavý by nebyl, když tedy pominu alchymistu Kelleyho z rudolfinských časů (viz třeba tady), ale dá se vyjít na věž, z které - pokud člověku nestačí to, co už vystoupal - je po vyšlapání asi stovky schodů úžasný kruhový výhled.

Hrad Hněvín

A ano - i tady se ozývá řev motorů z autodromu.

Cestou zpátky nám to nedalo a mrkli jsme do navigace, kde že mají tu restauraci Severka ze seriálu. Byla blízko, tak jsme na závěr téhle krátké návštěvy Mostu nenápadně prošli kolem.

Foto: Zana. Další fotky jsou tady na Rajčeti.