Samovazy a špagátky s červeným dřívkem nepatří jen ke vzpomínkám mým, ale jistě mých mnoha dalších vrstevníků. Já jsem konec války a prázdniny před vítězným Únorem trávíval na vesnici na jižní Moravě u příbuzných. Pokud si pamatuji, tak tyto zemědělské stroje byly dva, oba tažené ještě koňmi a nebo kravkami. Jeden sekl a krátkým trasportérem odváděl posekané na plošinu, kde se akumulovalo. Na sedátku, jen tak tak na prdelku, tam seděla osoba, většinou ženská, ta zrakem orlím sledovala postupující akumulaci na plošině, a když uviděla a usoudila, že tam je toho obilí tak na snop, tak mocně zatáhla za dlouhou páku a tím shrnula skluzem náruč obilí na pole.

Zde byly aspoň 2 ženy, které měly u pasu zásobu špagátků s červeným dřívkem na jednom konci. Položily špagátek na zem nedaleko hromádky obilí, pomocí srpu si obilí shrábly do náručí, pak náruč obilí položily na špagátek a tím snop svázaly. Další lidé na poli pak snopy sbírali a stavěli do panáků a nebo mandelů.

Druhý stroj to dělal všechno sám, včetně vázání. Proto taky samovaz. Ty špagátky byly za ta dřívka zasunuty do takové lišty a nebo držáku, odkud si je mašina po jednom brala, snopy vázala a hotové vyplivovala na lán. Stále však na ní seděla na sedátku jako bidýlko ženská, která stroji pomocí páky říkala, kdy je na plošině dost obilí na snop, který pak stroj shrnul a svázal (video ze žní na Tachovsku r. 1954 je zde a další video z podobné doby ze žní v Lubníkuje tady).

Ovšem nejlepší bylo vázání snopů povřísly. To se nejprve vymlátilo žito, nebo jak se říkalo na moravském Slovácku rýž, cepy ve stodole na mlatu a pak se ze slámy udělala povřísla. To se dobrá hrst slámy rozdělila zhruba na polovic a pak se stébla povytáhla, aby se zvětšila délka. Potom se to vše zkroutilo a uprostřed se udělal uzel. Povřísla povětšině dělaly ženské a to tolik, kolik se odhadovalo, že bude podle úrody třeba. Chodili jsme na pokosené obilí, položené pěkně do lajny. Pomocí srpu nabraly se 2 – 3 náruče a ty položily na připravené ležící povříslo do snopu, ten se svázal tímto povříslem pomocí na jedné straně zašpičatělého, asi 40 cm dlouhého kolíku (knutla, róbl, vrúbl, roubel, roub) tak, že oba konce povřísla se uchopily do levé ruky, podstrčil se vazák = vrůbl, dvakrát se s ním otočilo vpravo a vzniklý úvazek se zajistil podstrčením pod utažené povříslo.

Hotové snopy jsme skládali do mandelů. Ty ovšem chtěly do základu dva speciální snopy zvané podmandelníky. Snopů bylo v mandelu 15. Slovo mandel také značilo číselnou hodnotu, ano bylo to 15 a říkalo se 4 mandele do kopy, což zase bylo 60. Proto se říkalo kopa vajec, aby bylo těm mladším jasno. Práce to byla tvrdá, ale nám dětem byla tehdy hrou. Strýcovi jsme pomohli v hospodářství a byla všeobecná spokojenost. Strýce ovšem po vítězném Únoru rozkulačili, lány mu sebrali, kvetoucí hospodářství upadlo, až se rozpadlo, a všichni jsme se jali budovat jasné socialistické zítřky.

Psáno 8/1/2018