Předchozí povídání o Zhoukym najdete zde.

Když zkombinujete kočku domácí, rysa, mývala a lišku a přimícháte hlas tygra, získáte mainskou mývalí kočičku. Bude umět příst a tiše našlapovat, na uších bude mít rysí štětičky, pít bude ve vaně z lavoru, ocasem bude zametat jako Bystrouška a na balkóně řvát na ptactvo jako roztoužený tygr.

Zkusím našeho puberťáka Zhoukyho, kterého máme doma půl roku, porovnat s Kocorem, který odešel stářím předminulé Vánoce. Rozdílů je tolik!

Srst. Starý kocour Kocore byl černobílý, věkem až drsnosrstý. Zhouky by měl být obláček jemných zrzavobílých chlupů. Kocore pečoval o srst velice příkladně. Před usnutím se hygieně intenzivně věnoval dlouhé minuty, nikdy nebyl ulepený nebo špinavý. Zhouky si po jídle olíže packy, pohladí uši, zkontroluje famfulína a přilehlé okolí a tím končí. V bydlíku si párkrát olízne bok, který je zrovna nahoře, u mě na peřině večer zkontroluje přední packy a jde spát. Mainská mývalí kočka má mít přeci krásnou dlouhou nadýchanou srst! Zhouky ji má dlouhou, to jo. Meziprstní chlupy slepené a mokré, kalhoty zašmodrchané a ocas plný jehličí z modřínu na balkóně. Kartáčovat jsem ho zkoušela po dobrém i po zákeřném. Odměnou nebyl vyčesaný pyšný kocour, ale tetování na ruce a proseknutý svetr. Puberťák má holt vlastní představu o moderním kabátě.

Určitě si pusťte toto video – oháňka v akci.

Tlapky. Kocore měl normální packy, Zhouky má sedmidrápé chlupaté talíře. O pohybu starého kocoura a jeho výskytu v bytě jsem měla díky klapání drápků o zem podvědomou představu. Zhouky mizí a zjevuje se zcela neslyšně a nečekaně. Dlouhé meziprstní chlupy způsobují, že kocour při akceleraci na parketách nebo schodech hrabe chvíli na místě jako Jerry v komiksu, zatáčky vybírá jen tak tak a brzdí nárazem do předmětů. V chlupech se bezva drží kočkolit.

Hračky. Kocore byl hračička. Míček, laser, provázek, vlastní ocásek, číhání za závěsem, všechno bylo uznáno za zábavy hodné. Zhouky si ve věku jednoho roku hrát přestal a stal se zněj divák. Lítání za bábrdlem, stíhání červeného laserového obrázku nadzvukovou rychlostí sprintem mezi místnostmi a krz tunel pořád dokola, pinkání do míčků, to jsou všechno hry minulosti. Jedna z mála věcí, ke které ho ještě přemluvím, je běhání za kocourem po celém domě tam a zase zpět. Když se při hře schovám, jde mě hledat a po vybafnutí zpoza dveří zavrká, zahrabe na místě a prchá do (ú)krytu. Někdy ho přistihnu, jak dělá slepici. To se trhaně rozhlíží kolem a já musím vzít laserové ukazovátko a svítit přesně tam, kam se zrovna kouká. K pohybu se donutí jeho veličenstvo zřídka.

Už mám toho mávátka pro dnešek dost. Zhouky, mainský mývalí kocour

Žrádlo. Starý Kocore dostával celý život kapsičky řekněme střední cenové úrovně. Zhouky u nás byl několik měsíců na dietě a pak dostal žrádlo z veeelice kvalitních konzerv, které si sebou koncem léta přivezl. Byl vzorný strávník. Dvakrát denně komplet sežral, co se mu do misky nandalo. Zhruba kolem prvních narozenin se začal ošklíbat a od té doby k misce někdy jen čuchne, zatřepe packou a jde pryč. Jindy sežere pár kousků, aby při další rundě misku se žrádlem ze stejné konzervy vylízal dočista do čista.

Hlasový projev. Kocore si uměl mňouknout, ale není to nic ve srovnání s tím, co předvádí Zhouky. Ten umí řvát jako pardál, lev a tygr dohromady, a to v asi tak dvaceti různých polohách a odstínech. Ty nejmohutněji znějící zvuky si nechává na pobíhání po bytě ve velice brzkých ranních hodinách, na balkóně kombinuje skřehotání, mekotání a řvaní na drzé ptactvo. Pokud je někdo z nás na zahradě a dovolí si nechat chudinku kocourka doma, nadává tak táhle a zněle, že se strašně stydíme na celou ulici. Mainské mývali vrkání je velice rozťomiwé a pestré. Vrau vstávej, vrau hraj si se mnou, vrau ahoj, vrau hele čistý záchůdek, vrau co to máš pro mě za konzervu, vrau vstávej vstávej vstávej!

Muchlání, hlazení a ňuchňání. Na starého Kocoura stačilo promluvit a už spustil motůrek. Byl to mazlík, který byl ochotný si vlézt na klín, vzít do náruče, nebo si lehnout na klávesnici laptopu, na kterém jsem dopisovala článek na Zvířetník. V kuchyni mi sedával za zády na židli, v obýváku se mnou koukal na Tatort. Neměl rád, když jsme mu sáhli na bříško. Šavlemi a zuby se uměl ohánět přesně a velice rychle. Zhouky je kontaktní úplně jinak. Z náruče se snaží utéct téměř okamžitě, na klíně vydrží jen, když mu obejmutím znemožním útěk. Hlazení akceptuje, když si vleze do pelíšku. Hlava a zátylek prý jooo, mrrr, dobrý, přední tlapky super, bříško sem tam, zadní packy a kalhoty no go. Když má pozornosti dost, umí dost rychle a silně kousnout. Naproti tomu nikdy neprotestuje, když ho odlapím, chytnu seshora oběma rukama pod předníma packama, přizvednu a opusinkuju mu meziuší. Říkáme tomu „placení nájmu“ podle jednoho videa na youtube.

Mohla bys přestat sněžit? Zhouky, mainský mývalí kocour

Večerní rituál a spaní. Kocore uměl po letech vyslat jasný signál, že se má jít spát. Sednul si před dveře do ložnice a významně koukal. Gut, jdem, ale až po sprše. Gut, jdu s tebou. Často při čekání zasunul přední packy do mých pantoflí a dřímal. V ložnici pak čekal, až se přikryju, a poté po mně pochodoval tak dlouho, až jsem si lehla podle jeho představ. Většinou spal v prostoru mezi mou levou rukou a hrudí. Zhouky umí taktéž dávat najevo celým kocourem, že je už pozdě. Prostě chodí sem a tam a není mu nic po chuti. V koupelně během mé hygieny zkontroluje hladinku v misce na dlaždičkách i v lavoru ve vaně, všechno vybryndá a děsně se zmáčí. V okamžiku, kdy vycházím z koupelny, někam zmizí. Zahajuje proces přiblížení zvaný „nesmělý milenec“. Nestačí mu, že jsem v posteli a ležím. Čeká, až odložím knížku a zhasnu světlo. Po pár minutách se ozve vrrraui a Zhouky se mi zhmotní všemi osmi kily na břiše. Po krátkém přešlapování se prostě svalí. Buď si žuchne někde v oblasti stehen tak, abych na něj dosáhla jen konečky prstů, nebo sebou práskne na mém hrudním koši tak, že mám před nosem buď jeho mokré tlapky, nebo rovnou zadek. Když ho posunu na správné místo nebo nasměruji akceptovatelným směrem, nastává čas čistého chlupatého štěstí. Chvíle, na kterou se těším celý den! Drbu Zhoukyho na hlavě a kocour přede jak dobře seřízený parní stroječek. Lehne si na záda, natáhne mokré packy za hlavu a dotýká se mého obličeje. Drbu ho pod bradou a držím :). Vrk vrk, ani se nehni, paničko, já bych takhle s dovolením usnul. No, co bychom pro tu zvířenu neudělali. Chvíli držím, ale dřímota přichází i na mě. Zandavám ruce do tepla pod peřinu a... dobrou noc. Dřív než v pět mě nebuď, potforo chlupatá!

A proč ten nadpis? Jeden důvod je lux jako rys. Druhý pak povzdech mé starší dcery – proč zrovna my musíme mít takhle luxusní kočku?

Foto: Eva Schlittermann. Zhoukyho album si můžete prohlédnout zde nebo níže v klikacím okénku.