Předchozí povídání najdete na tomto odkazu.

Kočička umí mnoho věcí. Dělá mňau, vrní, chytá myšky nebo žere z misky v kuchyni, spí ve stodole na seně nebo u paničky v peřinách. Každá kočička i chodí na záchod.

Našeho Zhoukyho jsme si přivezli na konci léta 2025 ve stavu průtokového ohřívače. Smrdutého průtokového ohřívače. Jediná pozitivní věc na celém tom žalostném stavu byl fakt, že kocour chodil od začátku a bez výjimky na kočičí záchod.

Zeleninu žeru jen tuhle travní. Zhouky, mainský mývalí kocour.

Náš zrzavý mainský kocour je krasavec. Má štětičky na uších, bílou kulatou kresbu na bocích, bílé sedmiprsté tlapky prorostlé dlouhými meziprstními chlupy, bílý čumáček a bříško, medový pohled a dlouhatánské vousy. Ocas je výstavní prachovka a podlikačky (rozuměj chlupy na zadní straně stehen) řádně huňaté. A to není nic, co je při průjmu výhodou.

Na kontrolním stanovišti. V noci tam dělá sovu.

Několik týdnů to u nás vypadalo jak na četnické obchůzce. Jakmile jsme zaslechli, že kocour přešlapuje v kočkolitu, vydávali jsme se nenápadně na obhlídku situace. Při typickém nahrbeném postoji v záchodku jsme se připravili k bleskurychlému zásahu. Hned jak kocour vykonal, byl nadzvednut a přendán mimo pole výskytu min, smrdutá louže zahrabána, zhutněna kočkolitem přehozena do papírového pytlíku a rychle odnesena do většího kýble s pevným víkem. Tak to byl spíš cíl a teoretický popis akce. Ve skutečnosti kocour buď při nebo ještě před nadzvednutím a vyzvednutím našlápnul a snažil se zdrhnout. V této bohužel velice časté modifikací zásahu bylo nutno kocoura odchytit a provést dekontaminaci. Pacek, podlah a koberce. Někdy i ocasu a podlikaček. Bez boje a emocí se to nikdy neobešlo. Na konci býval načuřený mokrý kocour a mokrá já. Navíc se špatným svědomím, že jsem musela použít hrubou sílu.

Mývalí kočky mají vodu rády a v našem Zhoukym dřímá velký mývalí potenciál. Lavor s vodou má na balkóně a druhý ve vaně v koupelně. Kolem misky s vodou provede nejprve suchý hrabací rituál, poté ten mokrý přímo v misce. Někdy pije s předníma tlapkama ve vodě. Po uhašení žízně projde vodou i zadníma, ocas se do výkonu zapojuje taky. Po pitné kůře máme mokrou koupelnu a mokré šlápoty vedoucí rovnou... do záchodku! Ze záchodku vedou mokré betonové šlápoty rovnou... pochopitelně do pelíšku nebo do postele.

Video důkaz zde.

Z empirického výzkumu inklinace mývalích kočičáků k očistě tlapek a ocasu po použití záchodku s extra hrudkujícím stelivem po předchozím protažení vodou obojího mohu prohlásit, že kočkám je beton mezi polštářky pacek a na ocasních chlupech šumafuk. Z jejich empirické zkušenosti je totiž stelivo nechutné a navíc po zaschnutí stejně jednou odpadne.

Máte pocit, že nic horšího než průjem nemůže být? Může. O tom bude pohádka až příště.

Foto: Eva Schlittermann