29.1.2023 | Svátek má Zdislava


PSI A KOČKA: Zvířetnický hlásání.

12.1.2023

Poprosila mě Lika, ešivá bych nedala nějakou tu zprávu o nás. Tak jsem na to hned sedla a zkusím to sepsat. Tak nějak šécko.

Že se ke mně vrátila moje Bubinka, to víte (článek zde). Ale už moc nevíte, kdo nechodí na Zrzavce, jak moc dobře se nám žije. Bubišková (ano, to jméno po Bubince jsem jí nechala, prostě na ni sedí), řečená Bubrdle, Baníček, Bábrdle, Blaníček, Blankooo! Blánoherdekslyšíšmě? – tak na ni volává pánik –, zapadla úplně dokonale. Jak to zpočátku vypadalo, že chudinka stařenka vůbec neslyší – jevila se opravdu jako hluchá, ne neposlušná –, tak postupem času zázračně odhluchla, a protože jsme se obě poctivě snažily, podařilo se nám odbourat i stopovačku a tak si v dnešních dnech fordí prostorem volně jako každej správnej ohařík.

Bubinoooo! Aneb najdi ohaře

Páníček, který byl zpočátku jejím velkým guru – vona je bábrdle totiž na chlapy obecně, víte? :-) –, značně ztratil body, neb prostě on nejni úplně kynológ a znalec duše feny a tak on prostě ji nebude odměňovat, když se babča snaží. A pak se občas nestačí divit. :-D :-D

Máš...?

Bubinka je děsně ňuchňavá vižlajda s tendencí dělat říditelku zeměgule, což jaksi v mojí společnosti má smůlu. Občas se převlíkne za hlásnou troubu a řve jak prokopnutá. To když má radost nebo jest její rezatej kožich zmítán nějakou netrpělivostí. Naučila se spoustu věcí. Především třeba čekat na žrádlo a nechovat se jako nedisciplinovaný hovádě, který tejden nežralo – chápu, jsou tři – vlastně čtyři, a to pak v duši vzplane obava, aby zbylo. Zbude pochopitelně vždy :) .

Naučila se trochek tý trpělivosti. Naučila se v rámci svých schopností nějaký ty povely, ale v tomhle jsou s Bubinkou odlišný. Páč tahle madáme, to je tvrdohlavec, jejda. Snaží se s tím bojovati, leč někdy ji to přepere. Pak na vás čučí s výrazem: „A co jako, ty frajle?“ :-D

Nemá takovou tu potřebu učit se novým věcem, jako měla její předchůdkyně. Snaží se, ale vidíte na ní, že když se to naučí, tak v praxi ji to jako dost obtěžuje, a když teda nedáte... Ba ne, trošku přehánim. Poslouchá myslím dobře, na tu krátkou dobu, co je u nás.

Umí chodit s ostatníma u nohy (jen se jí člověk musí trošku připomenout), hezky se přivolává, hezky se učí odložení. Baví ji takový ty blbinky, jako ťukání do dlaně, dávání paciček na pařezy, obíhání stromů a učíme se hrát si. Protože to, stejně jako Bubinka, prostě neumí.

A má v sobě ale zatr velkou zarážku. Hodně, hodně velkou. Někdo ji, podle mýho názoru, zrasil, bojí se brát věci do tlamičky. Takže ani hračky, natož nějaký aportování. A v tomhle případku mi moc nepomáhá ani můj oblíbenej klikr. Jí se práce s klikrem líbí, ale někdy to vypadá, jak kdyby ten systém ne úplně pochopila. Pokud je to jednoduchý, tak to zvládneme, složitější věci jí nejdou. Není zapotřebí tlačit na pilu, to je jasný. Je to dáma, která má svůj věk a asi i limity.

Naše nová chovanka Bubinka

Moc ráda se se mnou mazlí, a když rozvalí ten svůj pupík, je vidět, že je ščastlivá. A to jsem pak ščastlivá i já, protože tak to má být, proto jsme to dělali. A já jsem svému muži vděčná za to, že když jsem mu ji tehdy ukázala, pravil – Bereme ji. I když situace na stavbě pro to úplně ideální nebyla. Pokud by byla bývala konfliktní s Tali nebo s Mousesem, neměla bych to jak pořádně řešit.

A taky jsem se bála, jak pořešíme případný hárání. To se zatím nekonalo, tak už snad můžeme počítat s tím, že tedy je pravděpodobně kastrovaná. Je prohlídnutá panem dochtorem – kde se chovala moc hezky a její různý boule a bouličky prozatím hlídáme – a prozatím se neděje nic a to jsem opravdu moc ráda. Teď po Novém roce jsme se jeli za panem dochtorem podívat znovu, protože se mi nelíbilo, jak Bubrdle pokašlává. Ne jako psincák, spíš jsem se bála srdíčka nebo něčeho na plicích. Ešče nikdá jsem nevyznala lásku veterináři. V ordinaci, před svým mužem. Ale když mi řekl, že se jedná o poškozenou průdušnici (či kterou to trubici), řekla jsem panu dochtorovi, že ho miluju. Tak moc jsem se bála. Ale Bubrdlína má prý srdíčko v cajku a plíce taky. Tož může fordit pořád to svoje: „Fpřéééééééééééééééééd!“, kterým se řídí a je to její životní krédo. I musila jsem ji naučit, aby se sama od sebe ze svýho Fpřééééééd taky vracela za mnou, a myslím, že jí to jde moc hezky. Je to čikovná bábrdlína.

Čmuchám, čmucháš, čmucháme

Co zatím nemáme ovšem natrénováno vůbec, je zůstávání doma o samotě. Tohle je věc, kterou každýho pesana učím hned a od začátku. Jenže... stavba, větší počet ohaříků než jeden, péče o domácnost atd. mi nyní trošku rozhazujou moje postupy. Zatím na to nebyl prostor, pořád, pořád jsme jeli. A já vím, že naučit ji to potřebuju, spešl u ní, která tu samotu nezvládala. Jsem ráda, že se uklidnila společností Rumíčka a Taliprtky a naše odchody už neřeší, to jsme zvládli, ale ještě by to chtělo, aby uměla zůstat doma úplně sama.

Bubrdle na dovče

Když jsem si na to konečně vyhradila moment a byl to velmi vhodný moment, neb Taliprtka byla na zahradě, Bubišková chrápala, že se naše nový zvukově odolný okna otřásaly, tak se mi ten start nepovedl. Chtěla jsem, aby na začátku našeho učení do toho tak nějak nenápadně vplula a jásala jsem, že můžu využít toho, že fakt tvrdě spí. A ona umí spát hodně tvrdě. Gestem jsem vyzvala Rumíčka, ať jde se mnou, a šla jsem napřed ke vchodovým dveřím.

Otočila jsem se a úsměvem odměnila přicházejícího Rumíčka. Abych zjistila, že je to Bubrdle! Máme v chodbě šero, zrak věkem ztrácí na síle... jsem se prostě sekla. Bábrdle nějakým sedmadvacátým smyslem odhalila, že se něco bude dít, a zhmotnila se u těch dveří dřív, než se Rumouš vůbec dal do pohybu :-D :- D . To je přesně ona. Tak na tom zůstávání o samotě budeme muset zapracovat, jakmile se naskytne další vhodná příležitost.

A když jsme u tý stavby – loňskej rok byl náročnej, ale stálo to za to. Krom zázemí, které už je téééměř až na detaily vybudovaný (a jen se, jak to půjde, ty drobný detaily, jako je osvětlení, nalepení zrcadel a pověšení obrázkůch atd. doladí) a kam jsme se ze starých prostor přesunuli loni v únoru, jsme teď před Vánočkama dokončili i další, hodně důležitou část. Kuchyň s jídelnou. Centrum a srdce celýho domova.

Ke konci už jsme jeli fakt nadoraz. I proto, že jsme se hecli a s příchodem podzimu se ještě vrhli i na předělání podlahy v předsíni a po přesunu do nového se ještě stihla totálně vybourat podlaha v místnosti, kde jsme měli zázemí doposud a kde na pár metříčcích čtverečních byla kůchňa, jídelna, pracovna a tři velký psí pelechy. A stará almara :-). Tím pádem se přesunutí tak trochu zarazilo a museli jsme v novým věci řádně uspořádat až těsně před Vánočkama.

U pece je nejlíp (Mouses)

Ooooo stavební bože, jaký to nadechnutí, když jsme se přestěhovali do tý světlý a prostorný dvojmístnosti a mohli ji postupně dozařizovat, dobudovávat, domontovávat. Já to tam miluju, je to moje království. Po dvou a půl roce máme gauč! Chápete to? Máme místo, kde můžeme odpočívat. Ne jen spát. Prostě se na chvíli svalit a třeba čučet na bednu, nebo si číst anebo taky spát, ale prostě odpočívat. Je to krása, krása a ešče tisíckrát krása. Hrozně jsem si to o Vánočkách užívala.

Stejně tak jako vaření v nový kůchni. To je nádhera. Mejete nádobí a čučíte z vokna. Můžete dělat drbnu, když chcete. Já teda nechci, ale je prostě moc fajn, mít v kůchni vokno. A jaký ale! Má drahá polovina si s okny opravdu vyhrála a z obyčejných oken vybudoval okna stará s obloukama. Miluju naše okna, dodávají domovu další rozměr útulnosti. Stejně jako naše vysněná pec!!! Tu miluju úplně nejvíc, nejvíc, nejvíc. To je to místo, kde tluče to srdce domova. Je to náš splněnej sen.

V letošním roce nás čeká ještě hrozně moc a moc práce. Bude se dělat střecha, a když mi Brtnik říká, co šécko nás čeká, stahujou se mi krapítek lopatky. Hlavně kvůli tomu riziku, který budování střechy přinese. Tak nám prosím držte palce, aby nám počasí přálo, protože se bude nejen dávat nová krytina, ale taky se bude dobudovávat střecha na novou přístavbou, aby Domeček byl krásnej a ne že bude mít kus střechy takový a druhý rovný makový.

Z procházky s PetrS

Při všem tom našem stavebním rozruchu se poctivě oba snažíme, aby ohaříci netrpěli. Venku jsou asi víc, než kdy bývali :-) . Jsme obklopený nádhernou přírodou, kdy ujdete pár kroků a jste buď v lesích, kterými se můžete vydat do všech světových stran a pořád máte kam jít, v létě nejlíp k rybníkům; anebo uděláte pár kroků na druhou stranu a jste na loukách.

Tady je ohaříkům dobře a je tady dobře i nám, takže i když vyrazíme pro ten den na krátkou procházku, obvykle se to zvrhne a vrátíme se domů za mnohem dýl, než jsme si plánovali. O víkendech o to víc. To jdou ráno na předlouhou procházku s Brtnikem, kterej je ranní ptáče a vrací se s nima zpravidla tak po hodině a půl či po dvou. No a odpoledne je vytáhnu já a ty dvě hodiny jsou takový náš standard.

Už zase s námi chodí ven (Tali, Bubi, Rumouš a Mouses)

No a takhle my si žijeme. Smečka moc hezky funguje a já jsem za to neskonale vděčná. Moc ráda se dívám, když spolu ohaříci komunikujou. Rumouš je jasnej kápo, fraucimór má na povel a holky to respektujou. Jsem tomu ráda, páč bych nerada, aby ho ty dvě feministky hodily pod pantofel. Čtvrtej hráč do mariáše – Mouses, se taky řádně začlenil a vzal Bubrdli za svou. A to dokonce tak, že ji používá, pako jedno, coby tělocvičný nářadí – kozu nejspíš. Rozběhne se, skočí jí na záda, tam se odrazí a letí v dál. Blboun nejapnej. Je z něj hrozný číslo – ač kastrovanej, nějak si to nepřipouští a jest pravým vesnickým sekáčem. Pod palcem má celej náš katastr a půlku toho sousedního. Pak přijde domů a... přestože ví, že nesmí, jak jakmile tam nejste... obsadí strategicky důležitý místo. Gauč! Řekla bych, že se mu taky stejskalo :-)

Zátiší s ohaři

Tak! Jsem moc ráda, že jsem si konečně na to sedla a splatila svůj velkej vnitřní dluh. Mám Zvířetník moc ráda a tak mě mrzí – hodně jako, že nestíhám psát sem. Ale přiznám se, že mít každý všední den na stránkách Zrzavce nějaké čtení a zvládat všechno ostatní, jako domácnost, pomoc na stavbě, ohařiska – to je někdy fakt masakéro. Tak to prosím, prosím, neberte, že jsem se na Zvířetník vykašlala. Já bych se jen potřebovala naklonovat.

Zkusím se pochlapit a ozvat se dřív než na konci další pětiletky, mějte se mnou, prosím, trpělivost.

Ešusová and kompány

Napsáno 10. ledna 2023 během oběda :-)

Foto: Petra K. Klikněte si do fotogalerie!

Osobní stránky autorky: Odkaz

Petra K. Neviditelný pes







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !