25.7.2021 | Svátek má Jakub


PSI: Komediant - první díl.

11.11.2020

I práce v Domečku dává možnosti, jak zabavit ohaře.

Zatímco u těch z germánských končin vystačíte zpravidla s něčím jednoduššího ražení, protože na složitější věcičky nemá kapacitu, tak maďarská frakce potřebuje něco sofistikovanějšího. Páč jinak to zmákne levou zadní. I když... i ty sofistikovanější záležitosti zmákne - řekněme pravou přední :-) .

A tak, pokud si najdete čas mezi zamícháním guláše a zavařením nudlí do polifky, podaří se vám jen tak mimochodem secvičit takovou malou legrácku. Řeknul si o ni v podstatě Rumoušek sám. Protože během toho vaření se dostavil s žádostí, že by jako něco dělal, protože je to činorodej pejsek, že jo.

Tak nejdřív jsme se je tak škádlili a já ho zlobila s uzlíkem na přetahování, občas jsem na něj zaútočila. Ale... logicky - bylo mu to málo. Nejni přece jen ščenátko, ale velkej chytrej pejsek, že jo. Takže posléze se postavil vedle mě u linky a s rozmáchaným ocáskem se ptal, co jako bude dál??

Mrkla jsem do hrnců, zjistila, že se můžu vzdálit, přihodila do kamen pár kousku uhlí a šli jsme spolu do vedlejšího pokoje. Není tam místa nazbyt a tak jsem se rozhodla, že si prostě procvičíme couvání a dotáhneme to za roh. Že prostě částečně obcouvá postel.

To jsme několikrát provedli a já se chystala vrátit k plotně. Enemže... Rumoušek stál vedle postele, opět máchal ocáskem (vždycky si přitom vzpomenu na Dášenku, kde pan Čapek píše „... a máchal ocáskem, jako tureckou šavlí...“ Přesně takhle máchá totiž Rumoušek ocáskem taky :-) ) a ptal se:

„Co dál??“

„Nic, Rumoušku, musím jít pracovat.“

„Zase? Ešče ne-e, prosím,“ šmidlal si dál ocáskem a smál se.

No můžete pak nevyhovět? A tak ani nevím jak, jsem mu řekla: „Víš, co? Tak se běž schovat.“

Běž se schovat je „velkokynologický povel“ :D , který se urodil při našem domácím coursingování na chalupě. A jeho autorem je v podstatě vlastně zase sám Rumíček, já k tomu jen přispěla svou troškou do mlýna. Když jsme jednou takhle šli běhat a já natáhla provaz se střapcem, zalehnul tak, jak po borderovsku zalehává u balonku.

Já mu na to sdělila, že je sice moc pěkně schovanej, ale že ho vidím :D a ať se jde schovat líp. A mávla jsem k tomu rukou. Poslechl a schoval se pod větev lípy :D . Pak už jsem to jen pokaždý, než vyběhl, zopakovala a v podstatě obratem jsme tohle měli vymyšlený a secvičený. Už se i schovává vlastně sám od sebe.

No jo ale schovat se pod větev či za větev, to je něco jinýho, než to praktikovat v interiéru. Každopádně, Rumíček je borec. Na chvilinku zaváhal, rozhlídnul se a když jsem mu zopakovala, aby se šel schovat a doprovodila to gestem ruky, kdy jsem ukázala směrem na postel, tak než by řeknul špek, zajel tam a jen ten máchající ocásek mu vyčuhoval. Takže je vám jasný, že ani tohle netrvalo dlouho a měli jsme to komplet :-)

A tady je důkaz, který autorka pořídila:

https://www.youtube.com/watch?v=sMWMnRq4_Jk

Osobní stránky autorky: https://zrzavec.com.cz/

Petra K. Neviditelný pes







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !