Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Petro, to je ale báječné vyprávění!

Přiznám se, že mě pod petrým jazykovým povrchem vždy zajímá informace, co psi skutečně dělali a máš můj hlubokosklon - tohle je výsledek skvělé výchovy.

Ostatně někdy předevčírem jsem si na tvé cvičitelské umění vzpomněla, protože vyvstala nutnost donutit Ari, aby "nehlídala až tak moc" - její vyskakování proti plotu leze sousedům oprávněně na nervy. Když jsme poblíž, stačí se na ni ošklivě podívat, a nechá toho. Jenže většinu času mají psi zahradu pro sebe - v noci, když nejsme doma... a co včil?

Ari je dva a půl a vlčáčí ostře teritoriální hrany má vybroušené až kam. Jak ji ztlumit, ale nevypnout? Já potřebuju hlídacího psa, ale ona nechce ani sousedy vzít na milost. Když k nám přijdou, je hodná, nechá se drbat i pohladit, ale vyjdou na cestu, já zavřu branku a v tu ránu jsou pro Ari zase jen sprostí podezřelí.

A na nějaké velké přátelení nemáme s mladou domácností od vedle dost kontaktů. Já tuším, že až skutečně vyzraje a získá sebevědomí, tak nebude až tak horlivá. No, zatím jsme na plot přidělali rákos. Nemáš nějaký nápad, co s tím?

Re: Petro, to je ale báječné vyprávění!

Já zkusím popřemýšlet. Zatím mě takhle nic nenapadá, protože my jsme se psy vždy na zahradě společně -jen chalupa. A tam je od začátku učím, že ohlášení stačí a jak hvízdnu, tak se končí. Tedy situace o hodně jednodušší.

Přemýšlím - byli sousedé - i sami kvůli sobě - ochotni k nějaké výcvikové spolupráci? Protože bez nich to nepůjde.