Chtěla bych se podělit o svou zkušenost se psí raritou a (tehdy) neznámým plemenem – louisianský leopardí pes neboli catahoula.

Před lety jsem jednou pozdě v noci viděla v televizi film Vaterland. Film mi připadal dost zvláštní, ale velmi mě zaujali psi, kteří tam účinkovali. Z titulků jsem se dověděla, že šlo o louisianské leopardí psy. Hned jsem šla hledat na internet a tak začala moje láska k leopardům. Mým životem prošlo několik psů, ale nikdy jsem neměla štěně. Vždy jsme se ujali pejska, kterého někdo nechtěl nebo nemohl mít. Takže, když jsem zjistila, že existují stránky leopardů v nouzi, doufala jsem, že tam příležitostně najdu dospělého psa – nového parťáka.

Nijak jsem nespěchala, v rámci rodiny bylo pět psů. Ale rok předtím odešla za Duhový most skvělá a poslušná ovčajda Kimi Holubí dvůr, pak mě opustila jezevčice Dulinka, zůstal mi jen jezevčík stařeček Alan. V květnu 2010 mě provozovatelka webu leopardů v nouzi, Alena, upozornila na štěňátka z CHS Espero Koro a řízením osudu jsem se 19. června 2010 stala šťastnou majitelkou úžasného štěňátka Blue Beer Espero Koro, pro nás pojmenovaného Kora.

Kora malinká

Štěňátko bylo nádherné, i když z modrých očí zbyla jen hvězdička v hnědém levém. Plemeno vzniklo tak, že když Španělé někdy v 18. století získali od Francouzů Louisianu, vydali se tam a uvízli v bažinách u jezera Catahoula, což znamená čistá modrá voda. Zanechali na místě španělské mastify, kteří je doprovázeli, a ti se zkřížili s domorodými indiánskými psy a s divokým rudým vlkem. Díky modrým očím dostali jméno po jezeru.

Toto plemeno vyhlíží (tenkrát aspoň) trochu nezvykle a atraktivně, zvlášť zbarvení patchwork nebo merle a ty modré oči k tomu… Ve své domovině bylo vyšlechtěno ke shánění dobytka do ohrad a k lovu divočáků. U dobytka štípne vůdčí zvíře do nohy a žene celé stádo za sebou do ohrady, pak ohradu přeskočí ven. Kolem divočáka skáče, aby ho zastavil a udržel na místě. Obvykle tak pracují psi ve dvojici. To jsem ovšem ve svém prvotním nadšení vůbec neřešila. Byla jsem přesvědčená, že když jsem dovedla vyjít se třemi jezevčíky, zvládnu i tohle.

Našla jsem si úžasný návod chovatelky flatů, jak vychovávat štěně, a tak do věku dvou let to fungovalo. Korinka chodila na volno, mezi psy, mezi lidi, na nádraží, do vlaku, do velkého města. Ovšem puberta to změnila. Patrně se probudily honácko-lovecké vlohy, takže se začala prát s jinými psy a v polích si žádný lyžař, cyklista nebo běžec nemohl být jistý, že kolem něj najednou nezačne s řevem skákat strakaté pometlo a nebude ho chtít buď zahnat do nějaké ohrady nebo zastavit, udržet na místě počkat až se dostaví páník a zastřelí.

Řádění s briardem.

Marně jsem ve většině případů na zadrženého volala, ať zůstane v klidu, že pes se ke mně vrátí. Jakmile mi totiž začali spílat, Kora to vyhodnotila jako nebezpečí a začala mě chránit. Kora je široko daleko jediným zástupcem svého plemene, občas dostanu otázku, v kterémže útulku jsem našla takové potrhlo strakaté. V jedné odborné stati jsem se dočetla, že díky přikřížení rudého vlka se u některých jedinců extrémní plachost a nedůvěřivost zděděná po vlku nepotlačí. A na mě zřejmě připadl takovýto jedinec.

Foto očí pro veterináře.

Zjistila jsem, že tzv. pozitivní metody fungují nejlépe, ale je to pořád dřina. Znám totiž z leopardích srazů v Lužanech spoustu jiných a třeba Kořini bratři po stejných rodičích z vrhu A a z vrhu C, ač jsou o deset kilo těžší a větší než Kora, jsou klidní pohodáři, poslušní a učenliví. Pravda je, že s věkem se Kora klidní už se mi daří vracet ji od cyklistů a cizích psů, dokonce i od zajíce. Ale pořád ráda běhá (miluje coursing) a snažím se jí to dopřát.

Venku v pohybu

Podařilo se nám složit dvě jednoduché zkoušky z poslušnosti. Na vyšší stupeň nedosáhneme. Několik figurantů nezávisle na sobě nám doporučilo necvičit obrany. Ona to nebere jako cvičení, ale chlapa s obuškem v ruce vyhodnotí jako nebezpečí a nejde po cvičném rukávu, ale po krku. Přesvědčit ji, že je to hra, dokázal jen jeden figurant v Lužanech, ale raději ji tam na obrany nepřihlašuji. Pravidelně chodím na cvičák, ale do psí školky beru spíš Goliáše, líp vychází s ostatními psy. S Korou si vždycky sólo zopakujeme základní poslušnost.

Původně jsem ji chtěla uchovnit, nechala jsem udělat rentgen kyčlí, vyšetřit oči a přihlásila se na výstavu do Mladé Boleslavi. Jela se mnou kamarádka Naďa jako zcestovalejší, sama bych se tak daleko bála. Protože je Kora blue merle, vystrojila jsem se do modrého kalhotového kostýmu šedobílé halenky s leopardím vzorem. Výsledek byl pro mě šok. Pan rozhodčí H. pravil: „Pes by byl výbornej, ale vy jste katastrofa!“

Kora na leopardím srazu

Na můj šokovaný výraz dodal, ať si příště najmu na předvádění nějakou mladou blondýnu nebo blondýna, pokud by rozhodčí byl na kluky. Díky mně bylo tedy ocenění VD. Na uchovnění by o stačilo, ale chtěla jsem lepší a spravedlivější výsledek, tak jsme jely opět s Naďou na výstavu do Dětřichova (u Svitav). Abych to tedy psovi nepokazila, byť rozhodčí byli jiní než v Boleslavi, šla do kruhu Naďa. Tentokrát to neustála Kora, z kruhu odešla a vydala se mě hledat.

Když jsem pak zjistila, kolik leopardích pejsků končí na dogpointu nebo leopardech v nouzi, a když Kora každé hárání odnesla zánětem dělohy, uchovnění jsem vzdala a ve čtyřech letech ji nechala vykastrovat. Pokud jsem doufala, že ji to zklidní, mýlila jsem se. Jak je vidět z fotek, doma miluje povalování, ale venku je jak urvaná. Venčit jezdíme do polí, kde je šance, že nikoho nepotkáme.

Kora spící

Přesto byly situace, kdy jsem byla blízká infarktu. Při venčení v polích jelo po cestě, která křížila tu naši, auto – Favorit. Kora vyrazila, skočila mu na kapotu, seskočila na druhé straně a vrátila se. Řidič raději nezastavil. Nebo jsme venčili na polní cestě v blízké vesnici, už jsme se vraceli, když Kora spatřila na druhé straně údolí (odhaduji vzdálenost přes 1 km) stádo srnek.

Přes mé volání vyrazila za nimi. Srnky, když ji uviděly, daly se do běhu a zamířily do lesa, Kora za nimi. Stála jsem asi čtvrt hodiny neschopná ničeho. V okolí řada posedů, naštěstí zrovna neobsazených. Zaplaťbůh Kora usoudila, že se proběhla dost a vrátila se. Až na tyto výjimečné události mě respektuje a poslouchá, doma je to závislák mazel, musí mi být nablízku.

Kora se jednoznačně považuje za šéfa psí smečky, Goliáš to naštěstí neřeší. Pár psích kamarádů, s kterými může běhat na volno, máme, jinak je úspěch, když kolemjdoucí psy ignoruje, úplně alergická je ale na malé uňafané. Cizím chlapům nedůvěřuje, vyhodnocuje je jako nebezpečí a vyjíždí, ženy ji nechávají klidnou, děti miluje.

Kora nad pelíškem

Letos jsem náhodou objevila úžasný způsob na její zklidnění. Protože z auta vždycky řvala na každého psa, kterého jsme míjeli, skákala a točila se a občas mě nebo mamku praštila ocasem přes hlavu. Rozhodla jsem se to vyřešit zakoupením protištěkacího obojku. Obojek jsem sama nedokázala zprovoznit, tak jsem ho vzala s sebou na leopardí sraz do Lužan a poprosila účastníka ze sousední chatky, zda by se toho neujal. Oni své tři leopardy korigovali pomocí elektronických obojků. Ten protištěkací nastavil stejně jako ten elektronický – na stupeň 3. Problém je ovšem v tom, že protištěkací zásah funguje jinak, o dost silněji.

Kora tedy zkusmo dostala obojek, přiblížil se k ní cizí pes, ona vyjela a korekce byla dost silná. Na srazu už obojek nedostala, já jsem se pak doma ponořila do návodu a obojek se mi podařilo nastavit jen na zabzučení. Ještě ho v autě párkrát dostala. Vozím ho v plastové krabičce, kterou teď stačí před jízdou ukázat, oznámit „štěkací“ a je klid. I když začne vyvádět mimo auto, stačí zavolat „štěkací“ a je klid. Byla to pro ni možná poněkud drsná zkušenost, ale dost nám zjednodušila život.

Kora se Sisi na Dubení

Přesto, že je toto psí soužití poněkud náročné, jsem ráda, že ji i Goliáše mám, rozhodně mi nedovolí zlenivět a ustrnout. Kora má své webovky i album na rajčeti, ale neaktuální, ajťák, který mi pomáhal, už nespolupracuje. Tak si příležitostně vedu Koraktní deník jen pro sebe a čekám, až se mi podaří sehnat jiného spolupracujícího IT odborníka.

Foto: archiv Kimi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky leopardí Kory najdete zde.