Říjnový díl najdete zde.

Jaký byl letošní listopad? Letošní listopad byl též zajímavý. Na Dušičky bylo slunečno a docela teplo. Během celého měsíce se střídaly krásné slunečné dny se dny, kdy se slunko ani neukázalo – pravda, těchto bylo víc. Ale stále bylo na tenhle měsíc docela teplo.

1. 11. 2021

4. 11. 2021 Večerní pohled na zarůstající louku pod Apollem

18. 11. 2021 Podzim v teplomilné doubravě: Lanžhotská seč (les mezi Poštornou a...

Zlom přišel až v pátek před posledním víkendem – zatáhlo se, začalo pršet, kolem poledne se z deště stalo sněžení a přišla první bílá peřina. Sice sníh byl plný vody a v sobotu do něj zase začalo pršet, ale v noci mrzlo, a tak bílé zmrazky jsou patrné i dnes, poslední listopadový den. Tak uvidíme, čím nás překvapí prosinec (:o)).

26. 11. 2021 Zima v Poštorné

29. 11. 2021 Zima ve Vrbici, kostel sv. Jiljí

Nostalgická tečka: Tak o mé rodině jsem toho napsala dost – znáte stařečka, víte, jak se u nás zabíjelo i hodovalo, jaké jsem měla kantory i jak jsem se bavila o prázdninách. Co je ještě trochu zahalené tajemstvím, to jsou moji rodiče – taťka Petr, kterému všichni říkali Pepa (až na stařenku, pro kterou to byl vždycky Petroš či Petro), a mamka Máňa, které od jisté doby (vzbouření mladší Máničky) říkal taťka už vždy jen Maru.

Tatínek se sestřenicí (první svaté přijímání)

Taťka – dítko předválečné – svá nejkrásnější dětská léta prožil za války, ale jeho vzpomínky nás okouzlovaly stejně, jako by žil v dobách hlubokého míru (;o). Jeho tatínek – děda Michna – byl tesař, ale toho si moc nepamatuju, neb zemřel, když jsem byla dítko snad čtyř-pětileté. Maminka – naša stařenka – byla vždy žena od rány a tak si kluci (taťka a o šest roků starší brácha Tonda) dost vytrpěli bitek – ne že by si je velice často nezasloužili. A navíc – tenkrát se děcka cepovala – a to doslova.

To bylo tehdá, když napadl sníh (tenkrát byly zimy onačejší, a sněhu všude plno) a kluky se svými nejlepšími kamarády (Fana a Gusta Polášci) napadlo, že by nebylo špatné si pořídit lyže. Tak peníze samosebou na lyže z obchodu neměli, ale kluci si poradili. „Použijeme dýhy z beček, co naši stařeček vyhodili za sklep,“ moudře pronesl Fana. Tak nápad dobrý, a než se smrklo, už každý disponoval dvěma prkýnky, na kterých byly nabity kožené řemínky, a kluci se už těšili, jak na druhý den je vyzkouší ve vývozu. „Ale chtělo by to namazat, aby pořádně jely! Už vím, strýc Navrátiluj majú včelky a tak si tam zajdeme pro vosk.“ Tak si zašli – jenže ne za strýcem, ale rovnou do včelína! Pravda, navoskované lyže jezdily jak blesk a kluci byli šťastní jak blechy... ale všeho do času.

Strýc Navrátil šli zkontrolovat úly a ta hrůza, když zjistili, že jeden je vybrakovaný. Hned jim došlo, kdo to má na svědomí (protože jestli se něco stalo na tomto konci dědiny, tak v tom měli prsty kluci Michnovi a spol) a vyrazili na křížovou výpravu – teda žalovat matičce nezdárných synů. A jak už to tak bývá – zrovna je všechny načapali na mlatě, jak stařenka lají klukům, kteří došli celí mokří z vývozu se zpropadenými prkýnky v ruce. Strýc mrkli a byli si najisto. Kluci, když viděli, jak strýc červenají, si byli taky najisto a snažili se proklouznout.

Ale to se jim nepodařilo, strýc přirazili vrata a: „Lidmilo, tož si poslechni, co tí vaši dacani zasej provedli...“ a jali se líčit pogrom na včely. Ještě ani nedokončili a nastal další pogrom, tentokrát na vlastní syny. Stařenka popadli cep, který byl příhodně po ruce, a použili ho jako nunčaku takovým způsobem, že by nindža zaplakal a šel pracovat do dolů. Dopadlo to tak, že kluci, ač uskakovali, seč mohli, a přece nejakou tu ránu schytali – nakonec se jednomu podařilo otevřít vrata a prchnout v okamžiku, kdy stařenka cepem migli o dlážku takovou silou, že ho rozlomili.

Naštěstí děda tesař cep spravili tak dobře, že to skoro nebylo ani poznat, že je o deset centimetrů kratší (teď si vzpomínám, že i váleček na těsto měl menší ručku – o tu původní došel tehdá, když jím stařenka vrhli po taťkovi, který se ale hbitě jistil dveřema).

A ještě jednu zimní mám – to taky napadlo sněhu a kluci, že si postaví sněhuláka. Tonda popadl uhrňač a zhrňal sníh. Petroš kolem něho poskakoval: „A já chcu tak zhrňat snih!“ ... „Tož tadyk máš vidle!“ poradil Tonda (:o)). Petrošek vzal vidle, zkusil jimi nabrat sníh, a když viděl, že ho Tonda zase doběhl (jak už to tak starší mají v povaze – mohla bych vyprávět!), se slovy: „Tady máš ty vidle a sežer si je!“ jimi mrskl po bráchovi takovým způsobem, že se mu zabodly do stehna! „A tady sú ty tři díry, co mám na památku od našího kluka!“ nám strýc ukazoval (:o))). Tož kluci, doufám, že v nebi jsou ty zhrňače dva!

To mamka měla dětství přece jenom o dost laskavější. Jakožto naprostý poškrabek (sourozenci i o čtrnáct, respektive dvanáct let starší) byla tak trošku rozmazlená (:o)). Však vzpomínala, jak v hody stařenka (její matka) tancovali pod májú a za sukně se jí držela uřvaná Mánička.

Maminka s bratrancem (podrobnosti ve fotogalerii)

No ale taky vždy nedostala všechno, co by chtěla. To stařenka zjistili, že už vyrostla ze šatů a že by potřebovala tudíž nové. Mamka se radovala, že konečně dostane „dospělé“ šaty, tak jak všecky děvčátka ve třídě – pěkně prostřižené v pase, s páskem a kolovou sukní.

Ale možná stařenka nebyli až tak zručná v šití, možná je ani nenapadlo, že jejich děvčička je už veliká „druhačka“, a zase ušili šaty „jak pro mimina“ – nabrané do sedýlka. Mamka to obečela a pak vymyslela, jak to udělat, aby se nenáviděných šatů zbavila. Zahákla je za klacek, trhla a vyrobila nádhernou díru. „To mně maminka musijú ušít nové šaty!“ Ale to se přepočítala – dostala na zadek, stařenka díru zalátali a musela je nosit dál. Ale možná toto byl ten prvotní impuls, který ji donutil se naučit sama šít.

Však to brzo využila – sestra Štefka se vdala a vzala si za muže panského krejčího. Což o to, byl krásný (tech vlasů!) a celá rodina ho měla ráda, ale měl jeden nedostatek. Nelátal si svoje vlastní gatě, ba co víc, chodil v roztržených! Stařenka to už nemohli vidět a: „Máňo, zalátej temu Jožkovi ty gatě, ať nám nedělá ostudu! Krejčí a chodí s dírů.“ A maminka vzala inkriminované kalhoty, vybrala nejoblíbenější látku a s radostí svému švagrovi šatstvo spravila – a představte si, on s tím obrovským červeným kvítečkovaným srdcem na prdeli chodil!!! Ale to už ostudu nedělal (:o)))

Přeji vám krásný Advent se sněhulákem a kvítečkovaným srdíčkem. Vaše YGA

Foto: Yga

Další obrázky si můžete prohlédnout  níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.