Nedávno na Zvířetníku YGA uveřejnila kouzelnou miniaturu o jedné podzimní vycházce, házecím psím suku uvízlém na borovici a oddaném manželovi a páníkovi smutného pejska, který nebohému zvířátku ten suk ze stromu s nasazením vlastního zdraví sundal.

Tím u mne vyvolala vzpomínku na neuvěřitelnou příhodu s házecím gumovým balonkem na šňůrce.

Klérka na louce

Můj muž je od dětství modelář. Napřed, coby dítko, začal házedly, potom modely na gumu a jako velký „kluk“ začal stavět letecké modely, dálkově řízené. S malými odbočkami na modely aut, jak dráhové malé, tak i velké modely na venkovních drahách. Na stará kolena zakotvil u leteckých klasických modelů.

Modelářská nirvána

Klídek, nebe nad hlavou, obrovská svažitá louka a okolo lesy. Páneček vyjede polní cestou pod les, vybalí z auta skládací křesílko, pomocí autobaterie nastartuje model, zasedne s vysílačkou na klíně do křesílka a už si to lítá. Když se vycmrdne baterka nebo dojde k náhlému poryvu větru, nic se neděje, letadlo sebou práskne do louky, je ofoukáno, znovu nastartováno a lítá se dál.

Louka viděná shora

Až do jednoho vlahého odpoledne, kdy jsem za ním přišla na louku s Klérkou. Házela jsem jí balonky na šňůrce, ona pro ně nadšeně běhala, ba co běhala – lítala – jako ten letecký model nad námi. Při jednom zvlášť vydařeném hodu se najednou ozvalo shora PRÁSK! a k zemi se ve slunečních paprscích začaly jako barevné konfety snášet kousky křídel a trupu letadla. Motor s baterií a rádiem odletěl někam jinam, když naposledy žalostně zabzučel.

Chvíli se nedělo vůbec nic, ani jeden jsme nedokázali pochopit, co se stalo. Koukali jsme střídavě na sebe, do prázdného prostoru nebe nad námi, na rozlehlou louku, manžel s údivem hleděl na svou vysílačku na klíně, jako by mu mohla prozradit, co se vlastně stalo.

I odtud je vidět rozhledna na Babím lomu

Ano, já jsem se v tom obrovitém prostoru trefila do malého leteckého modelu!!! Ještě dnes, když toto píšu, se mi to zdá naprosto neuvěřitelné! S modelem se nedalo nic dělat, za stálého udiveného mlčení jsme posbírali motor, přijímače, baterky, serva, co jsme v trávě našli, a odebrali se domů. Ani v autě manžel neřekl vůbec nic, já také ne. Stále jsme přemýšleli, jak je možné, aby se něco takového přihodilo???

Jenom, když jsem se zase někdy za ním šla podívat na létání, tak mi zakázal házet balonkem na šňůrce.

Foto: autorka.