Krajina jižní Alabamy, kde žiji, musela být v době prvních usedlíků převážně divoký, neprostupný les a bažiny. Trvale obydlená jen indiánskými kmeny. Teprve odvážní, nezlomní přistěhovalci ji postupně měnili na úrodná pole a pastviny.

Také naše čtvrť byla kdysi divočina. Les město vykácelo začátkem sedmdesátých let při jedné z plánovaných výstaveb domkových čtvrtí, asi dva kilometry od centra. Za roky, co zde bydlíme, se čtvrť rozšířila jen o okruh tří ulic. Přesto nové čtvrti dále narůstají jak houby po dešti. Buď na místě vykáceného lesa, nebo zrušeného pole. Půda je zde poměrně levná, takže s prodejem nebývá problém. Nové domy se tak staví sice dále od centra městečka, jsou ale už mnohem větší, modernější a pochopitelně i dražší. Jenže auto tu má každý a dojíždění už není překážkou. Nám blízkost centra po všech stránkách vyhovuje (čím jsme starší, tím více) a stěhovat se nehodláme, i když naše čtvrť už dávno patří k těm starým.

Cesta lesem kousek od domu

Asi před osmnácti lety to vypadalo, že část lesa lemující naši čtvrť bude vykácená a budou stavět další domy. V jedné jeho části vykáceli široký pruh a položili kanalizaci. Pruh měla být pozdější spojová silnice s vedlejší čtvrtí „za lesem“. Jenže pak z celého projektu sešlo, proč, to nevíme. Vykácený pruh je kvůli kanalizaci dále udržován volný, jinak se v lese neděje nic. Nám to vyhovuje, můžeme tam dále chodit na procházky a poslouchat pouze hlasy lesa. Za roky, co do lesa chodíme, jsme se pouze jednou potkali s mladým běžcem. Možná jich tam ráno nebo k večeru chodí běhat víc, my ale máme les vždy jen sami pro sebe.

Silné deště dokáží cesty vymlít

Jak už jsem psala v článku „Procházky se psem“, zdejší lesy, to je spíše neprostupná divočina. Do té „naší“ máme přístup ze tří koncových ulic. Se psy tam chodíme nejvíce v chladných měsících, bez psů hlavně s návštěvami, protáhnout si nohy dál od domu. Kromě udržovaného pruhu jsou v lese ještě menší cesty a pěšinky, většina z nich je schůdná jen do té doby, než zarostou jarní a letní zelení. Při vybočení z cest do hloubi lesa byste daleko nedošli. Po pár krocích byste nejspíše zakopli o skrytý kořen nebo se zamotali do liány. Následovné škobrtání přes nástrahy pod listím nebo trávou by vás brzy přestalo bavit. Pokorně byste se vrátili na vyšlapanou, třebaže úzkou cestu.

I když je skrz les vidět, procházet se nedá

Právě při lesních procházkách si snažíme představit život zdejších prvních usedlíků. Co to muselo být za odvážné lidi, kteří se dokázali s touhle krajinou nejen poprat, ale zapustit kořeny a zajistit život pro další generace. Těžké tu muselo být v každém koutě Ameriky, někde museli přežít kruté zimy, jinde sucha a tady naopak vedra, mokro a vlhký vzduch. V přírodě plné brouků, pavouků, jedovatých hadů a zřejmě i neznámých zvířat. Tedy nic proti Austrálii, ale pro Evropana určitě exotika.

Voda z lesa stéká do bažin

Loni v září nečekaně zemřel náš milý jižanský kamarád. Je pochovaný na malém, dvě hodiny vzdáleném hřbitově v jeho rodišti. Jak nám po obřadu jeho manželka ukazovala, snad každý druhý náhrobek nese jméno jeho rozvětvené rodiny, která tam žije už hodně přes sto let. Na náhrobcích jsou jména jeho předků, rodičů, příbuzenstva, nebo sousedů a kamarádů z dětství.

Za stromy je bažina

V rohu hřbitova pak stojí pomník jiné rodině, jedné z prvních místních usedlíků. Tahle rodina měla čtrnáct dětí. Nevím, jestli se všechny děti narodily zde na Jihu, nebo s několika nejstaršími odněkud přišli. Matce bylo už 47 let, když se jí narodilo poslední dítě. Lidé jako tahle rodina mají náš stálý obdiv. Oni pokořili zdejší divočinu, žili v primitivních podmínkách a potýkali se se všemi nástrahami přírody. My už spoléháme na moderní vymoženosti. Máme elektřinu, vodu, pohodlný dům. Když je zima, zatopíme si, když je horko, spustíme klimatizaci, v domě i v autě. Proti nevítané havěti máme v oknech sítě, v obchodech regály plné postřiků a ochranných sprejů. A široký výběr obchodů v okruhu jednoho kilometru. Ano, nám se tu už žije snadno.

Obyvatel lesa

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.