KYTKOVNÍK: Koniklec luční
Koniklec luční (černající, načernalý, český, etc.) je náš nejhojnější a nejmenší druh. Od svých větších příbuzných se liší výskytem, (okolí Prahy, Český kras, Lounsko, Doupovské hory. Morava...) velikostí, (dospělá semenící květní lodyha max. 15 – 18 cm) a barvou, velikostí a utvářením květů.
Koniklec luční 1
Okvětní lístky koniklece lučního jsou tmavě fialové až skoro černé, tvoří otevřený zvonek a jejich okraje se přehrnují nazpět. Rostliny přežívají vícehlavým oddenkem, který je mohutnou sítí až půl metru dlouhých kořenů zakotven do skalních puklin.
Vegetační období začíná vyrašením květní lodyhy do výšky kolem 5 cm, hned jak rostlina rozkvete, začne se objevovat dvojice listů. Rozvitý květ se stále vytahuje do výšky a v době, kdy zrají semena je květ v maximální výšce. Květy opylují včely a čmeláci. Plodem je ochmýřená nažka, přizpůsobená pro transport vzdušnými proudy.
Všechny čtyři druhy konikleců, které u nás rostou, jsou chráněné a jejich transport do kultury je zakázán, to, co prodávají zahradnické závody, jsou kříženci několika zahraničních druhů, které jsou růstu na zahrádkách dlouhodobým šlechtěním přizpůsobené; bohužel občas dochází místy k tomu, že tyto zahradní druhy se s divokou populací kříží.
Koniklece jsou velmi citlivé na poškození kořenů a jejich semena také nevynikají dobrou klíčivostí, v přírodě se proto šíří jen velmi pomalu a nesnášejí pohyb živočichů po lokalitě a hnojení, jak organické, tak minerální, naštěstí jsou jedovaté a dobytek se jim vyhýbá.
Koniklec luční 2
