Předchozí díl najdete zde.

Středa 26. 8. 2026

Dnes přejíždíme od jezera do nové lokality, kde budeme ubytovaní další dvě noci. Po snídani tedy sedáme do dodávky se všemi kufry a razíme na cestu. Jedeme stejnou cestou, kterou jsme sem přijeli, tedy po dálnici podél jezera. Po asi dvou hodinách jízdy zastavujeme u dálnice, která v tomhle místě vede jakousi velkou soutěskou mezi skalami, vystupujeme z auta a vydáváme se na pěší výlet ke kaňonu Konorček.

Výhledy z dálnice.

Je hrozné vedro, slunce se odráží od skal, které jsou ze všech stran, i od kamenů, které máme pod nohama. Původně široká cesta se zužuje a v cestě máme čím dál víc kamenů a skal. Přicházíme k prvnímu místu, kde je potřeba se pomocí lana vyšplhat na asi dvou a půl metrový schod. Jinudy cesta nevede. Jdeme dál, cesta se pořád zužuje.

Tady lezeme po laně.

Dozvídáme se, že jdeme vyschlým korytem říčky a pokud zaprší, tak se odtud nedostaneme, protože se tudy povalí divoká voda valící před sebou všechny ty kameny, přes které s námahou přelézáme. Postupně nás čekají ještě další tři místa, kde musíme vylézt za pomocí lana, a asi po hodině a půl se najednou úzký průchod mezi skalami otevře a my vcházíme na obrovský otevřený prostor, který je lemovaný bizarními červenými skalami různých tvarů a velikostí.

Kaňon Konorček.

Vypadá to trochu jako v Grand Canyonu. Nádhera a zase úplně jiná krajina, než kterou jsme viděli v posledních dnech. Dáváme si malou přestávku, fotíme a kocháme se. Potom vyrážíme stejnou cestou zpět k dodávce a pokračujeme v cestě. Cílem je vesnice Karool-Dobo, což je údajně místo, kde začali Kyrgyzové jako první poskytovat právě dovolené v koňských sedlech. Odbočujeme z dálnice a kopírujeme trasu řeky linoucí se mezi kopci a skalami po obou stranách. Úzké údolí se rozestoupí a po obou stranách vidíme louky, které se postupně zvedají do kopců a za nimi jsou hory. Za horami jsou pak ještě vyšší hory, s bílými vrcholky. Po levé straně vede na hřebeni nejvyšších vrcholů hranice s Kazachstánem.

Hory všemi směry.

Přijíždíme do malé vesničky, sjíždíme ze silnice na kamenitou cestu a po pár set metrech jsme u stájí, vedle kterých je naše ubytování – dva velké hostinské domy se zahradou, uprostřed které je jurta, volně přístupná všem turistům. Po obvodu jurty jsou uvnitř navěšené místní oděvy, které si může kdokoliv vyzkoušet a obléct. Součástí ubytování je i velká jídelna, kde dostáváme tříchodový oběd, a po něm se jdeme rychle převléknout, už na nás čekají koníci na dvouhodinovou seznamovací vyjížďku. Místní koníci už nevypadají tak pěkně jako ti předešlí, ale nic vyloženě hrozného. Sedáme do sedel a vyrážíme za vesnici do kopečků.

Tohle nevidíte každý den.

Hory jsou tady jiné, ne tak ostře vystupující jako u jezera, ale volně přecházejí z luk do mírných kopečků a až pak se zvedají prudčeji do vysokých hor. Na severní straně, tam, kde je hranice s Kazachstánem, jsou celé zelené a zvlněné, na jižní straně jsou pokryté lesy a pak z nich vystupují skalnaté vrcholky. Hory jsou vidět úplně všude, celých 360 stupňů je výhled na hory a každým směrem jsou jiné. Je to tu ještě nádhernější než u jezera.

Nádhera.

Koníci ťapají po kamenité cestě, míjíme spoustu krav a sem tam se na úbočí kopečku pase kůň, který je za nohu přivázaný ke kamenu. Tráva je tu bohatá, zelená a šťavnatá. Zvířata lesklá a pěkně nakrmená. Celou cestu se kocháme, mozek je opět úplně zahlcen tou krásou. Když přebrodíme říčku, sesedáme a dáváme si malou pauzu, po chvilce se vydáváme na cestu zpět. Slunce začíná zapadat a osvětluje tu nádheru měkkým zlatým světlem. Po příjezdu se jdeme umýt, dostaneme opět výbornou večeři a celí unavení po náročném dni jdeme spát.

Idylka.

Pokračování příště. Foto: Efe. Na další obrázky se podívejte ve fotogalerii! Publikováno s laskavým svolením Efe a Petry K., majitelky webovek www.zrzavec.com.cz