AUSTRÁLIE: Potkan nebo krysa.
Mám kamaráda, kterému jsem poslal několik fotek, kterak v Asii a asi v Číně připravují chutnou krmi z krys. Ten mi odpověděl, že asi z potkanů, a měl pravdu. To jen já, za skoro 50 let mezi klokany, jsem zapomněl, že river rat a nebo brown rat, tedy rattus norwegicus je česky potkan. V angličtině to je furt krysa. Ona krysa obecná, lodní krysa nebo black rat, či house rat, tedy rattus rattus je krysa menší než potkan, který je macatější a k přípravě chutné krmi podstatně vhodnější. Ostatně potkan se po světě vyskytuje na více místech, tedy skoro všude, a v počtech hojnějších než krysy. Tyto na rozdíl od potkana jsou nejen menší, ale i štíhlejší, mají špičatý čumáček a hlavně mají ocas podstatně delší než tělo. U potkana je toto vše naopak. Proto se potkani zdržují tam, kde je vlhko a nebo voda. Dobře plavou a s chutí obývají stoky kanálů a jiná půvabná místa, kde teče voda. Krysy díky tomu, že jsou menší a lehčí, obývají prostředí suchá a dobře šplhají jak po skalách tak i stromech.
I když potkan i krysa jsou hlodavci, tak to jsou všežravci a nepohrdnou masovou chuťovkou. Zde jsem si vzpomněl na jeden čínský vynález z doby minulé. Byl používán k výslechům mlčících zajatců a jmenoval se „Sedm nebeských slastí“. Byl to jakýsi koš ze štípaného bambusu tvaru egyptského sarkofágu, tak aby se do něj vešlo tělo vyslýchaného. Tento brilantní čínský vynález byl však uvnitř rozdělen napříč na 7 oddílů. První oddíl uzavíral nohy nad kotníky, další od kotníků nad kolena, dále po rozkrok, dále bederní část trupu s kyčlemi, další oddíl patřil břichu po hrudní koš a poslední dva uzavíraly hrudní koš a nakonec hlavu s krkem. Když dotyčný nešťastník odmítal s vyslýchajícím kooperovat, tak byl umístěn do „Sedmi nebeských slastí“ a do prvního oddílu byly vpuštěny vyhládlé krysy a nebo to byli potkani, kteří v krátké době ohlodali veškerou měkkou tkáň až na čisté kosti. Pokud vyslýchaný nepromluvil, tak zpravidla při třetí nebeské slasti umíral. Do dalších oddílů byly krysy vpouštěny už jen k potěše a kratochvíli personálu. Taková neškodná čínská zábava.
Ve vhodných podmínkách může mít pár krysích výtečníků a výtečnic až 30 potomků do roka.
Krysy a potkani, díky jejich přizpůsobivosti se také chovají jako laboratorní zvířata a nebo jako domácí mazlíčci. Dovedou být až nadmíru přítulná a mazlivá. Výborní oportunisté, kteří přežijí téměř všude.
Klokánie mimo dovezených myší, krys a potkanů oplývá celou řadou domorodých hlodavců, kteří jsou v některých případech chybně označováni za ty, co sem nepatří a byli přivandrováni. Zde je několik z nich.
Spinifex hopping mouse - Notomys alexis - nakreslil Kevin Stead. Tato má půvabný český název, Klokanomyš Spinifexová a kdo má zájem, tak se o ní dočte na CZ Wikipedii (odkaz zde).
Central rock-rat - Zyzomys pedunculatus - nakreslil Kevin Stead. Podobně jako některé ještěrky, mají tyto ocas, který se v dravcově tlamušce utrhne, a rock rat uteče. Jako první linie obrany je však volná kůže na ocasu a tak predátor může skončit s několika cáry kůže mezi zuby místo chutné rock rat. Ocas je poměrně silný, objemný a tak může sloužit i jako zásobárna energie ve formě tuku.
Tento druh se živí semeny a býval hojný od pobřeží Západní Austrálie po Austrálii Centrální. Dnes je kriticky ohrožený a přežívá ve skalnatých pohořích v okolí Alice Springs, kde ve skalních spárách může úspěšně skrýt před zdivočelými kočkami a požáry buše.
Black-footed tree-rat - Mesembriomys gouldii - nakreslil Kevin Stead. Jak napovídá její jméno, tato krysa se pohybuje a bydlí na stromech. V Klokánii zaujímá místo veverky ze severní polokoule. S 830 g váhy to je největší zdejší domorodá krysa. Hnízda si zakládá ve vykotlaných dírách ve stromech, v korunách stromů pandána a ve starých dřevěných budovách. Když je doma vyrušena, vydává bručivý zvuk, brblá. V noci se toulá až půl kilometru od hnízda, když hledá oříšky, ovoce a květy s nekterem. Nepohrdne ale ani termity a jiným hmyzem a dokonce si pochutná i na sladkovodní škebli.
Oproti 10 mláďatům ve vrhu, co mívají dovezené krysy, mívají tyto zdejší 1 až 2 na vrh. Mláďata jsou buď pevně přisáta k bradavkám a později následují mámu a nebo se nechávají vláčet po okolí.
Golden-backed tree-rat - Mesembriomys macrurus - nakreslil Kevin Stead. Pás zlatě zbarvené srsti na hlavě a na zádech dává tomuto stvoření jméno. Patří mezi další australské hlodavce kterých ubývá. Poprvé a naposledy byl spatřen v Západní Austrálii v Pilbaře r. 1875. Od té doby ho tam nikdo nespatřil. Býval rozšířen na severu Severního Teritoria, kde před deseti lety vyhynul. Dnes se řídce vyskytuje v severní Kimberley, kde po nocích hledá květy s nektarem, ovoce a hmyz, aby ukojil hlad.
Brush-tailed rabbit-rat - Conilurus penicillatus - nakreslil Kevin Stead. V Kimberleys na odlehlém Mitchell Plató si tato krysa vede docela dobře. To jsou dobré zprávy. Po setmění opouští svoje hnízda v dutinách eukalyptů a korunách stromů pandána aby hledala potravu. Opět to jsou různá semena, ovoce, trávy, stromové listí a termiti. Její budoucnost však není samozřejmá, protože její blízká příbuzná, white-footed rabbit-rat, kdysi hojná v jiho-východní Austrálii nebyl od roku 1862 spatřen živý exemplář. Vinna je ztráta habitatu a zdivočelé kočky.
Water-rat or Rakali - Hydromys chrysogaster – myš bobří - nakreslil Kevin Stead. Krysí kožešina byla v jednom období velice v módě. Proto v tu dobu byly australské water rats – vodní krysy, chytány ve velkých množstvích. Dálo se tak v letech 1930 – 40. Jeden kožišník, aby uspokojil poptávku po kapucích, pelerínách a pláštích z této kožešiny dokonce navrhoval zřízení krysích farem v bažinách a močálech na Tasmánii.
Odchyt těchto krys se zintenzívnil během 2. světové války, kdy z USA přestaly docházet kožešiny z ondater. Kožešinky z myši bobří sloužily velice dobře. Byly velké a husté. Chránily majitelky před chladnými vodami, když se potápěly za kořistí, kterou představovaly ryby, žáby, vodní ptáci, škeble a raci.
Dnes je myš bobří chráněná. Její zdejší jméno, water rat – vodní krysa, zní mnoha milovníkům přírody pro takového dramatického lovce příliš neškodně. Preferovali by její domorodé jméno rakali. V Melbourne ji můžeme vidět, když se šeří kolem mola v St Kilda a na chodníku u kanálu Elwood. Hodují hlavně v noci na „stolech“, plochých kamenech a kládách, kde si ze škeblí a raků vybírají měkké, chutné části.
Western pebble-mouse - Pseudomys chapmani - nakreslil Kevin Stead. Jedny z nejpodivnějších staveb zvířat v Austrálii jsou kupy, jakési mohyly z drobných oblázků o rozloze zhruba devíti čtverečních metrů, které tyto zvířátka vytváří. Tito malí hlodavci přemisťují tisíce kamenných valounků, každý vážící až polovinu jejich vlastní váhy aby vytvořili krajinu pokrytou miniaturními kamennými „vulkány“, ve kterých „krátery“ slouží jako vchody do doupat.
Jsou to zvířátka společenská, až 25 jich žije v jednom doupěti. Důvod oblázků není zatím dobře známý, ale jsou domněnky, že pomáhají v doupěti udržovat stálou vlhkost a zároveň zabraňují goanám – velkým varanům, prohrabat se do doupěte k chutné krmi dvou desítek obyvatel. Tyto mohyly přetrvávají dekády a možná i staletí, poskytující domov četným generacím.
Western pebble-mouse neměla vědecké jméno až do roku 1980. Od té doby byly popsány další dva druhy. Vědci začali dávat jména australským hlodavcům během 18. století a tak je s podivem, že tato myška unikla pozornosti po tak dlouhou dobu, i když mění vzhled krajiny svými odolnými a trvanlivými stavbami.
Na závěr je zde několik odkazů, kde si ti, které to zajímá, mohou o krysách a potkanech dovědět více.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krysa_obecn%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Potkan
https://en.wikipedia.org/wiki/Rat
Psáno 30/5/2018.
Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.
