5.7.2020 | Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje


PSI: Lucky

19.8.2015

Tak vám nevím, jestli je vlastně vhodné něco psát, a také nevím, jak to vlastně píšu. Kdybych byl zaklepanej bačkorama, tak bych to psal in memoriam. Ale já nejsem zaklepanej, já jsem umístěnej :D. To moje dočasná posluha tak dlouho přemýšlela, jestli o mě něco napsat a nebo ne, až mě umístila.

Jak to začalo, no narodil jsem se – jsem prý kříženec krysaříka, jezevčíka a jacka russela. Monťas, to je místní guru a velitel, říkal, že to nemám nikde moc rozhlašovat, protože není normální mít tři rodiče. Dočasná panička zase žbrblala něco na téma, že lidi budou množit a že je to marný, marný a marný.

Lucky

Lucky

Nejdřív jsem bydlel s maminkou a sourozenci a pak mě dali nebo prodali mým prvním páníčkům. Ty jsem prý dohnal k alergii – jenom se neví, jestli kýchací a nebo nervové. Nějak se nemohli smířit s tím, že když mě někam posadí, tak mě tam za vteřinku nenajdou.

Pak se jedna pejsková teta dozvěděla, že mě už majitelé nechtějí, a dala mě do jednoho minipsího depozita, kde bylo několik čivav. Jé to byl ráj, to byl mejdáááán – honil jsem čivavy, skákal jsem na čivavy, doháněl jsem čivavy k nervovému zhroucení. Ve dne i v noci – dvě noci prý kvůli mně nespali. Pak mě psí teta vzala z čivavýho ráje a vzala si mě k sobě – i tam bylo hezky, krásně jsem rozpohyboval staré jorkšírky – až na mládí si vzpomněly, když s ječením utíkaly ode mě. Psí teta vzala do ruky telefon a zavolala dočasné posluze, že má absolutní akutku a jestli nemůže vzít hyperaktivní štěně. Posluha souhlasila a prohlásila, že ten mladík něco uvidí.

Další den jsem přijel do polepšovny. Posluha mě vyndala z přepravky a na nervové zhroucení jsem byl pro změnu já – jéžiš ti psi jsou ňáký velký ne? A jeden mě furt honí – malé, ubohé, vyděšené štěňátko. Posluha řekla, pojď ty hrdino, a dala mě do kuchyně, kde byli velikostně přiměření psi – tedy psice.

Beruška

Beruška

Chvíli jsem simuloval nervové zhroucení a dočasná panička mě chovala a já ji pusinkoval. Pak mě dala na zem a já začal zkoumat mejdanové možnosti. Fenka Mimi, skoro příbuzná – kříženec jezevčíka a jacka russela – mě zvrčela na tři doby. Tak tudy asi cesta nevede.Druhá fenka Beruška, vypadající jako chrochtající pískovcová socha, mě ignorovala. Tak to ne, nikdo mě ignorovat nebude – skočil jsem jí na záda.

Ani se nepohnula, jenom chrochtla. Zopakoval jsem to asi třikrát se stejným neúspěchem a začal skákat na posluhu. Sice s ječením neutíkala, ale alespoň mě chovala. 

Pak odjela do práce a řekla nám, že máme být hodní. Ten den jsem hodný byl.

Odin

Odin

Když posluha přijela z práce – udělala, co každý večer udělat musí. Pak jsme šli spinkat, protože říkala, že je naprosto urvaná. V posteli kromě posluhy byl i ten honící pes (jinak také štěně Odin), tam jsem se ho už nebál a krásně jsme se porvali – asi hodinku jsme se kočkovali a žádné spaní nebylo možné.

Další den panička zase odjela do práce a já zjistil, jak blbý má vkus na oblékání, respektive na obouvání. Já jsem jednoznačným vyznavačem minimalistického stylu. Tak jsem jí jednu botu upravil podle svého a byl jsem ochoten, v případě zájmu, upravit i botu druhou.

Lucky

Lucky

Další dny už plynuly v pohodovém duchu – co jsem nerozerval já, rozerval Odin. Pak Odin odjel do nového domova – moc se mu nechtělo, ale musel. Lítal jsem po zahradě svým originálním stylem běhu – běžím, pak si poskočím do výšky a zase běžím.

Třetí den jsem odjel já – a mně se chtělo, ani jsem se pomalu s posluhou nerozloučil. Nechal jsem se připnout na vodítko a korzoval s novým páníkem po ulici, zatím co nová panička vyřizovala s posluhou papíry. Myslím, že páníčci již nepoznají, co je to nuda.

P.S. Fotky nic moc, ale neměl jsem čas na pózování.

Foto: autorka

Pavla H. Neviditelný pes


Víte, proč má smysl vybírat BIO potraviny?
Víte, proč má smysl vybírat BIO potraviny?

Skladba jídelníčku batolete je důležitější, než by se nám mohlo zdát. Právě v rané fázi života vznikají stravovací návyky, které budou dítě provázet do dospělosti.