Tak vám nevím, jestli je vlastně vhodné něco psát, a také nevím, jak to vlastně píšu. Kdybych byl zaklepanej bačkorama, tak bych to psal in memoriam. Ale já nejsem zaklepanej, já jsem umístěnej :D. To moje dočasná posluha tak dlouho přemýšlela, jestli o mě něco napsat a nebo ne, až mě umístila.

Jak to začalo, no narodil jsem se – jsem prý kříženec krysaříka, jezevčíka a jacka russela. Monťas, to je místní guru a velitel, říkal, že to nemám nikde moc rozhlašovat, protože není normální mít tři rodiče. Dočasná panička zase žbrblala něco na téma, že lidi budou množit a že je to marný, marný a marný.

Lucky

Nejdřív jsem bydlel s maminkou a sourozenci a pak mě dali nebo prodali mým prvním páníčkům. Ty jsem prý dohnal k alergii – jenom se neví, jestli kýchací a nebo nervové. Nějak se nemohli smířit s tím, že když mě někam posadí, tak mě tam za vteřinku nenajdou.

Pak se jedna pejsková teta dozvěděla, že mě už majitelé nechtějí, a dala mě do jednoho minipsího depozita, kde bylo několik čivav. Jé to byl ráj, to byl mejdáááán – honil jsem čivavy, skákal jsem na čivavy, doháněl jsem čivavy k nervovému zhroucení. Ve dne i v noci – dvě noci prý kvůli mně nespali. Pak mě psí teta vzala z čivavýho ráje a vzala si mě k sobě – i tam bylo hezky, krásně jsem rozpohyboval staré jorkšírky – až na mládí si vzpomněly, když s ječením utíkaly ode mě. Psí teta vzala do ruky telefon a zavolala dočasné posluze, že má absolutní akutku a jestli nemůže vzít hyperaktivní štěně. Posluha souhlasila a prohlásila, že ten mladík něco uvidí.

Další den jsem přijel do polepšovny. Posluha mě vyndala z přepravky a na nervové zhroucení jsem byl pro změnu já – jéžiš ti psi jsou ňáký velký ne? A jeden mě furt honí – malé, ubohé, vyděšené štěňátko. Posluha řekla, pojď ty hrdino, a dala mě do kuchyně, kde byli velikostně přiměření psi – tedy psice.

Beruška

Chvíli jsem simuloval nervové zhroucení a dočasná panička mě chovala a já ji pusinkoval. Pak mě dala na zem a já začal zkoumat mejdanové možnosti. Fenka Mimi, skoro příbuzná – kříženec jezevčíka a jacka russela – mě zvrčela na tři doby. Tak tudy asi cesta nevede.Druhá fenka Beruška, vypadající jako chrochtající pískovcová socha, mě ignorovala. Tak to ne, nikdo mě ignorovat nebude – skočil jsem jí na záda.

Ani se nepohnula, jenom chrochtla. Zopakoval jsem to asi třikrát se stejným neúspěchem a začal skákat na posluhu. Sice s ječením neutíkala, ale alespoň mě chovala. 

Pak odjela do práce a řekla nám, že máme být hodní. Ten den jsem hodný byl.

Odin

Když posluha přijela z práce – udělala, co každý večer udělat musí. Pak jsme šli spinkat, protože říkala, že je naprosto urvaná. V posteli kromě posluhy byl i ten honící pes (jinak také štěně Odin), tam jsem se ho už nebál a krásně jsme se porvali – asi hodinku jsme se kočkovali a žádné spaní nebylo možné.

Další den panička zase odjela do práce a já zjistil, jak blbý má vkus na oblékání, respektive na obouvání. Já jsem jednoznačným vyznavačem minimalistického stylu. Tak jsem jí jednu botu upravil podle svého a byl jsem ochoten, v případě zájmu, upravit i botu druhou.

Lucky

Další dny už plynuly v pohodovém duchu – co jsem nerozerval já, rozerval Odin. Pak Odin odjel do nového domova – moc se mu nechtělo, ale musel. Lítal jsem po zahradě svým originálním stylem běhu – běžím, pak si poskočím do výšky a zase běžím.

Třetí den jsem odjel já – a mně se chtělo, ani jsem se pomalu s posluhou nerozloučil. Nechal jsem se připnout na vodítko a korzoval s novým páníkem po ulici, zatím co nová panička vyřizovala s posluhou papíry. Myslím, že páníčci již nepoznají, co je to nuda.

P.S. Fotky nic moc, ale neměl jsem čas na pózování.

Foto: autorka