Nemám na mysli drůbež pečenou, dušenou, syrovou nebo naporcovanou, ale živou, pernatou a v dobré kondici. Ta kondice je naprosto klíčová, slabí jedinci nemají šanci. Může slepice dostat infarkt?

Kuře

Sorbon je sám pes v rodině, asi mu je někdy smutno. Občas chodí na návštěvu své sestry a matky naproti k sousedům. Ovšem jen tehdy, pokud jsou zavřené slepice. K drůbeži má totiž zcela zvláštní vztah, pokládá ji za chlupatou hračku. Za všechno určitě může Louk, která mu kdysi dala plyšového, pískacího supa :-). Miloval ho láskou neopětovanou, sup časem odešel do kotle zcela k nepoznání.

Miminko s plyšákem

Tak k těm sousedům. Na jaře šel Sorbon zase na kus řeči za Pipy. Sousedka nakoupila kuřata a venčila je pod kovovou ohrádkou. Chlupatí puberťáci se ovšem rozhodli, že ohrada je naprosto nedostatečná a kuřata velmi zajímavá. Slyším křik, tak vyběhnu. Pipy poslušně kluše k paničce, Sorbon kmitá prostorem, poskakuje, rozhazuje nohama, evidentně zcela nadšený. Přivolám ho a vidím, že má hubu oteklou, nafouklou.

„Pocem, ty neposlucho! Co to máš v tlamajzně, ukaž!“

Ukázal. Otevřel kušnu, vyskočilo kuře. Oslintané mokré klubíčko rozhořčeně zapípalo a naštvaně se odebralo za sourozenci.

Slepice

Pán jde se Sorbonem na prochajdu. V louce je ohrada, kde další ze sousedů zkouší farmařit. Domácí vajíčka jsou super, dal se tedy na chov slepic. Pro Sorbona úžasná záležitost, čumí na ty tvory pokaždé, když jdeme okolo.

Co to? Jedna ze slípek je mimo ohradu. Hurá! Hop a skok, pět metrů žádný problém. Než se páníček vzpamatoval, slepice byla v té velké hubě. Nosit se ale nechtěla nechat, vypadla.

„Sorbone! Nech toho!“

Dobrá, tak do huby ne.

„Jen si ji malinko přidržím, jo?“

Samozřejmě slepice nechtěla ani to, tak se škubla. Pod packou zůstala brka z jejího ocasu a hanbatá slípka s hlasitým kdákáním běžela pro náhradní spoďáry.

Kam se schoval ten kocour?

Sokol

Krásná chalupa na vršku změnila majitele. Nevíme, kdo to je, neznáme ty lidi. Okolo vede jedna z našich procházkových tras. Tak jdeme, povídáme si, pejsek pobíhá okolo.

„Jé hele, otevřený plot, seznámím se.“

Takhle uvažuje Sorbon u každých vrátek, vrat od garáže nebo neoplocené zahrady. I domovních dveří. On je přece na světě proto, aby pozdravil všechny lidi, všem projevil přízeň a od všech se nechal obdivovat. Se slzou v oku vzpomínám na svého bodyguarda Ronyho a doufám, že se taky dočkám.

No nic, to jsem odbočila. Takže v desetině sekundy se rozhodne a hupne do cizí zahrady, odkud se ozve křik. Silný hvizd od páníčka psa zastaví a vrátí. Držím ho a nakukuji přes živý plot, abych se omluvila. Krve by se ve mně nedořezal. Na kovových kruzích, cca 50 cm od země sedí dva sokoli, přivázaní za nohu. Tváří se sice velmi nepřátelsky, ale nemají šanci vzlétnout. Jejich majitel se tváří ještě hůř.

Uff, dobře to dopadlo. Nicméně mě napadá: Kolik asi stojí vycvičený sokol?

Teď nehlídám, odpočívám

 Foto: autorka. Další obrázky ve fotogalerii na proklik.