8.12.2019 | Svátek má Květoslava


ZANINY CESTY: Když je v říjnu hezky

27.11.2019

… tak nás to táhne na krátké výlety, někdy jen tak do lesa, jindy spíš za nějakou zajímavostí.

Třeba kousek podle Vltavy. Příměstským autobusem jsme dojeli do Máslovic, což je mrňavá obec těsně u Prahy. Pozoruhodná je tím, že je v ní muzeum másla. Věděli jsme, že je otevřené jen o víkendech, ale chtěli jsme se podívat, kde přesně je, protože v něm o adventu mají betlém z másla a to potřebujeme vidět! Ehm, už několik let…

Muzeum másla

Muzeum másla

Dál jsme chtěli pokračovat podle Vltavy směrem ku Praze; k vodě vede od muzea taková pěšina. Je docela příkrá, protože Vltava – na rozdíl od té všeobecně známé fotky s Karlovým mostem a Hradem - teče na sever od Prahy docela hlubokým údolím.

Dole jsme z pěšiny přešli na silnici, kde nás uvítala velká cedule: „Zpomalte! Letové dráhy včel.“ Kousek od přívozu (to je totiž nejpraktičtější spojení se světem) sídlí Výzkumný ústav včelařský. Místu, kde se přesně nachází, se říká Na Dole, takže jejich stránky se jmenují Beedol, což mi přijde roztomilé.

Hned vedle je taková zajímavá lavička odkazující na Národní listy a busta Julia Grégra, který v Máslovicích dožil.

Podle Vltavy

Podle Vltavy

Cesta podle vody je krásná. Asi bych ji nedoporučila jako vhodnou vycházku se psem nebo s malými dětmi, místy se jde fakt nad vodou, ale takhle za časného podzimu, když se na stráních nad vodou barví stromy, nemá chybu.

Neměli jsme moc času, tak jsme došli jen do Řeže, kde je lávka přes vodu a na výběr, jestli domů autobusem nebo vlakem z protějšího břehu.

***

Nebo trošičku větší výlet za skalními reliéfy Václava Levého v lesích u Želíz. Mimochodem netušila jsem, že Levého žákem byl Josef Myslbek.

To jsme dojeli do Liběchova, kde probíhalo posvícení, což nebylo špatné, protože jsme se tam báječně najedli – stánky nebyly příliš kýčovité a některé nabízely jídlo a pití, což jsme nadšeně uvítali. Navíc ty stánky vedly alejí, kterou jsme měli na trase.

Šli jsme pěkně popořadě – jeskyně Klácelka, Čertovy hlavy - pod krpálem, kterým se schází do Želíz, jsme potkali mladou dvojici, s nimiž jsme se pak po celou dobu různě vídali podle toho, kdo si vybral jakou trasu.

Čertovy hlavy

Čertovy hlavy

V Želízech jsme poprvé narazili na potok Liběchovku, který nás pak provázel většinu cesty. Hezkými mokřady jsme pokračovali do Tupadel, kde jsme chvilku váhali, jestli se vypravit na zámek Slavín. Je to jen torzo poněkud megalomanského projektu z roku 1840. Z původního záměru vystavět čtyři věže a uložit v nich 24 soch byla dokončena pouze jedna věž a osm soch, které byly později věnovány Národnímu muzeu.

Věž se pak na dlouhou dobu stala vyhledávanou rozhlednou. V současnosti je tam meditační centrum. Meditovat jsme neměli čas, tak jsme k zámku nešli.

Pokračovali jsme pohodlnou (řekla bych „kočárovou“) cestou lesem, kde bylo pochopitelně spousta lidí. Ono jich dost bylo i u Klácelky a Čertových hlav, ale tam je to hůř schůdné, což přece jen některé odradí.

Prošli jsme kolem skalních reliéfů Had, Harfenice, kaple sv. Máří Magdalény… můj celkový dojem z toho je, že příroda je tu překrásná, davy lidí strašné (navíc se všichni chovají, jako by v lese u soch byli sami) a sochy už věkem a chováním návštěvníků (ti lidé po nich prý i lezou) dost poničené.

Zámek Liběchov

Zámek Liběchov

Nakonec jsme okruhem došli zase zpátky do Liběchova, kde jsme ještě stihli nakouknout k zámku. Krásný barokní zámek v Liběchově strašlivě poničila povodeň v roce 2002; od té doby je nepřístupný. Vypadá krásně, ale zjevně by potřeboval spoustu peněz. Jeho zahradu, která prý byla úžasná, Labe skoro spláchlo. Ta je poněkud zrekonstruovaná a přístupná.

***

Poslední výlet byl podobný tomu prvnímu – zase jsme zajeli do Máslovic, vzhledem k tomu, že byla neděle, jsme se ujistili, že betlém z másla bude přístupný od první adventní neděle do posledního lednového víkendu (ale prý je lepší přijít v prosinci, máslo se přece jen trochu kazí).

Barvy podzimu

Barvy podzimu

Tentokrát jsme šli na druhou stranu, do Kralup. Byl to po dlouhé době první den, kdy nesvítilo slunce a počasí opravdu vypadalo na říjen. Takže mi bylo lehce zima a hůř se fotilo.

I kousíček od Prahy se najde zřícenina. Tahle je v obci Chvatěruby, pěkně nad vodou, a přesně vzato se skládá renesančního zámku a zbytků gotického hradu. Ten zámek nebyl nikdy úplně dostavěný. Je to moc zajímavá stavba, nepřístupná, ale dobře viditelná. Horší je to s vedlejším kostelem, který je zřejmě opravený a vypadá pěkně, ale je dost neproniknutelně schovaný za vysokou zdí.

Chvatěruby - zřícenina a zámek

Chvatěruby - zřícenina a zámek

Hledala jsem, jestli ještě něco podle cesty kvete. Nakonec toho nebylo tak málo. A lávka pro pěší v Kralupech je modrá, takže ten výlet byl nakonec taky docela barevný.

Foto: Zana. Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes


OVĚŘENO: 5 tajemství Miss, jak si udržet krásnou pleť
OVĚŘENO: 5 tajemství Miss, jak si udržet krásnou pleť

Zimní počasí naši pleť neúměrně zatěžuje. Chlad a vítr ji poškozují a vysušují. Ztrácí tak důležité živiny, které je třeba doplňovat. Jak udržet pokožku zdravou a krásnou i v tomto nevlídném počasí? Své tipy prozradila Miss Face Czech Republic Nikola Uhlířová.