Neviditelný pes

ZANINY CESTY: Jak jsme nevylezli na Klíč

17.5.2017

Motto: V neděli zajdeme na velikou túru po červené značce z Kauflandu do Carrefouru. (Jarek Nohavica)

Tak tahle písnička mi zněla v uších, když jsme obcházeli četné kopečky kolem Cvikova, kam jsme dorazili na prodloužený víkend na doporučení z místních dozích kruhů. Hned první večer jsme zašli okouknout přírodní památku Dutý kámen, podle níž se jmenoval náš motel. Zajímavé místo. Na první pohled takový lesík. Uvnitř je schovaný pískovcový hřeben, který byste čekali spíš někde v Broumovských skalách.

Na Dutém kameni

Když jsme v mokru a mírné mlze stoupali nahoru, snažila jsem se nemyslet na cestu zpátky, ono dolů by to bývalo taky mohlo jít hodně rychle, ale naštěstí se dalo vrátit jinudy, přes louku.

V pátek jsme měli naplánovaný Klíč. Klíč je místní kopec, který vypadá přesně tak, jak malé děti kopce kreslí, prostě rovnoramenný trojúhelník, pěkně špičatý. Už jsme se o něj jednou pokoušeli před pár lety, tehdy bylo strašlivé horko a nakonec jsme to vzdali. Letos jsme si na něj mysleli znova, ale bylo silně zataženo, mlžno, nad ránem lilo a další déšť slibovali meteorologové po celý den.

Rozhledna ve Sloupu

Raději jsme se vydali do Sloupu (myslím samozřejmě Sloup v Čechách), kde jsme byli před nějakými deseti lety a kde od té doby postavili rozhlednu. Výlet byl ve znamení bláta, v lese řádili lesáci s těžkou a ještě těžší technikou, cesty notně napité vláhou z průběžných dešťů byly místy rozježděné k neprojdění.

Párkrát jsme bloudili a tak celkově jsme se těšili, že si dáme ve Sloupu něco k pití a půjdeme na autobus, však nám servírka v restauraci poradila, že na zastávku to máme jen pět minut. Což se ukázalo jako pravda, ale bohužel to nebyla ta zastávka, kudy dotyčný autobus projížděl, ta byla asi o dva kilometry dál. Takže domů jsme šli (ke konci už dost zničeně) pěkně po svých.

Pomněnky kvetly

Jakkoliv nebylo nijak hezké počasí, zatím víceméně nepršelo. Ale na sobotu byl déšť zase slíbený (a navíc jsme byli dost ušlí), tak jsme se vydali na menší výlet po skalách severně od Dutého kamene, kde sice prakticky chyběly turistické značky, ale naštěstí jsme metodou pokusu a omylu a s velikou pomocí digitálních map nakonec našli všecko.

Ze sobotního výletu

Na závěr jsme k večeru ještě zvládli Kalvárii nad Cvikovem a vůbec to byl pěkný den s nepřeberným množstvím různých odstínů zelené od temné smrkové po světloučkou barvu rašících buků. Během dopoledne se vyčasilo a bylo příjemné jarní počasí, takže jsme se ve svých mikinách a nepromokavých bundách pořádně ohřáli.

Kalvárie nad Cvikovem

Neděle byla poslední celý den, poslední šance vylézt na Klíč. Opět slíbený déšť, ráno zataženo. V mezičase jsem našla hezkou trasu na přehradu Naděje... a tak jsme na ten Klíč nedošli ani letos.

Ale byl to asi nejhezčí výlet, šli jsme krásným, místy docela divokým údolím Hamerského potoka k přehradě (byla postavená v 30. letech jako akumulační nádrž pro pohon mlýna a pily v osadě Hamr). Nepředstavujte si Lipno, je to maličká přehrada půvabně zasazená mezi zalesněné kopce.

Přehrada Naděje

O kousek dál je pak ještě Milštejn, což je skalní hřeben z křemenného pískovce. Občas je uváděný jako zřícenina, ale zbytky hradu byste museli opravdu hledat. Je to ale zajímavé místo s velikou skalní bránou a hezkým okolím. Co mne zaujalo – ten křemenný pískovec tu v 19. století těžili a vyráběli z něj mlýnská kola (viz název lokality). A vyrobili jich až 600 ročně! Hloubala jsem, jakou životnost mohlo mlýnské kolo mít a kolik mlýnů u nás bylo (teda prý ty mlýnské kameny taky vyváželi, ale stejně).

Jinak jsem si cestu ozvláštnila tím, jak jsem dvakrát zapomněla foťák – jednou doma (sprintem tam a zpět pro něj), jednou na plotě, kde jsem si sundávala bundu. Uf...

Kvetoucí louky u Cvikova

Tyhle končiny můžu s dobrým svědomím doporučit, zejména tedy trochu sportovnějším jedincům – je třeba počítat s nějakým lezením po balvanech, ale horolezec na to být opravdu nemusíte. Ubytování je příjemné, nedaleko je nově otevřený pivovar. Borůvky v lesích kvetly jako divé, časem jistě budou i houby. Bylo tam hezky.

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes


zpět na článek