Myslím, že poprvé dvě Zvířetnice vytvářejí rukou společnou článek. Napsala jsem text a napadlo mne, že i Zana by měla něco k našemu zážitku co říci. To, co jsme spolu tenkrát ve Křtinách zažily, bylo neplánované, ale velmi zajímavé.

Pohled na chrám

Zana: „To už je vážně tak dávno?“

Jednoho červnového dne L.P. 2010 jsme se Zanou drandily po okolí Brna. Cesta nás zavedla na oběd do městyse Křtiny, v blanenském kraji. Ano, ty Křtiny, které se honosí nádherným barokním kostelem podle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla, velkolepou bílou stavbou uprostřed lesů, chrámem Jména P. Marie. Ve Křtinách jsem byla předtím již mnohokrát, ale tentokrát jsme se Zanou měli zvláštní záhadologický zážitek.

Při placení oběda jsem se zapovídala s číšníkem a dověděla jsem se, že majitel restaurace přímo naproti kostelu má jeden ze dvou klíčů od nové krypty pod kostelem. V té době jsem zrovna četla článek v nějakých novinách o nové kostnici ve Křtinách a o záhadných dvanácti pomalovaných lebkách. Slovo dalo slovo a pan hostinský nás nechal do kostnice nahlédnout.

Křtiny - rajský dvůr

Koncem 19. století se náhodou, při opravě zdí chrámu, probourali řemeslníci do podzemních prostor, plných kosterních pozůstatků. Otvor zakryli a časem se na objev zapomnělo.Teprve po 100 letech, začátkem 90. let 20. století, byl speleology objeven neznámý prostor pod hlavní chrámovou lodí. Byl přeplněný lidskými kosterními pozůstatky takřka tisíce osob, jak se později zjistilo, původem od 12. do 17. století. Ostatky zkoumali vědci z celé Evropy, určovali choroby (podle změn na kostech), se kterými se v dnešní medicíně takřka již nesetkávají, nebo úrazy, bodné a sečné rány. Byly to kosterní pozůstatky ze zrušených hřbitovů, původních dvou kostelů.

Nejzajímavějším nálezem je dvanáct lebek, které mají namalovány uhlem (při rozboru se zjistilo dřevěné uhlí a živočišný tuk) vavřínové věnce a nad kořenem nosu písmeno T. Takové nálezy jsou v katolické Evropě celkem běžné (severní země Rakouska), významné osobnosti byly takto posmrtně „poctěny“. Pracovníci oddělení lékařské antropologie Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně lebky prozkoumali a došli k názoru, že lebky byly odděleny za života osob násilně – stětím. Snad je to dvanáct lebek sťatých českých pánů 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Známá hororová scéna z našich dějin.

Rajský dvůr - ambit

Těch dvanáct lebek bylo několik let vystaveno v železných koších na Mostecké věži (těla byla vydána rodinám k pohřbení). Po dvou letech byla vydána pouze vdově, hraběnce Šlikové, lebka Onřeje Šlika a ta stejně byla z hrobky ukradena nebo prostě zmizela tak, jako ostatních jedenáct po několika letech zmizelo neznámo kam… Jenomže! Sedm křtinských lebek bylo určeno po antropologickém zkoumání jako typicky mužské, čtyři jako spíše mužské a jedna jako spíše ženská. 

Což do neslavné exekuce na Malostranském náměstí moc nezapadá.

Je známo, že v době pobělohorské dochází u nás ke vzkříšení památky katolických mučedníků a byly to právě Křtiny, které v té době prosluly jako jedno z významných center rekatolizačního hnutí na Moravě. Takže přece jenom významní představitelé katolické církve? Ale to by zase nebyly lebky jenom tak, halabala pomíchané s ostatními kostmi. Také prostí lidé, při vyzvedávání kostí svých předků, aby uvolnili místo v hrobových prostorách, zdobili lebky vavřínovými věnci. Písmeno T může mít víc významů, např. 9 kapitola starozákonní knihy Ezechiel uvádí, že „kdo bude označen písmenem T, bude zachráněn“.

Křtinský nález je z archeologického hlediska zajímavý tím, že je zatím jediným nálezem malovaných lebek v Čechách a na Moravě. Je prvním takovým nálezem severovýchodně od původních lokalit takových objevů. A navíc, podle zdobení patří k těm nejstarším. Nejspíš ze 17. století (kostel sám byl postaven v první polovině století osmnáctého). Otázkou je i to, k čemu měla krypta původně sloužit. Santini je kromě jiného autorem i kostela a ossária v Sedlci u Kutné Hory, není proto vyloučeno, že něco podobného – tedy zpřístupnění pozůstatků a jejich uctívání – bylo naplánováno i zde. Po Santiniho smrti chrám dokončil neznámý architekt. V té době byla krypta zazděna, a to takovým způsobem, jako kdyby účelem bylo ji zamaskovat.

Komu lebky patřily, vlastně není tak důležité. Každopádně krypta je velice hezky upravená, kosti 

Kostelní věž z rajského dvora

všech tisíce mrtvých jsou pietně uloženy v jakýchsi přístěncích, celé ossárium působí velmi esteticky. Uprostřed je skleněná osvětlená „skříň“ a v ní, na skleněných průhledných podstavcích jsou umístěny malované lebky. Byl to zvláštní pocit, stát tam v podzemí obrovského chrámu, „Perly Moravy“ a dívat se na ty lebky, na lidi, kteří tak jako my žili v radosti, smutku, ve zmatcích, v bolestech.

Ossárium pod chrámem Jména P. Marie je otevřené při poutích nebo na požádání na faře kostela. Tenkrát jsem nefotila, klekl mi foťák (zničená karta, to jsem zjistila až na cestě).

Text doplnila svými komentáři Zana a další její fotografie najdete zde.

Foto: Alex a Zana