KONĚ: Show plná koní - Apassionata

Budu ve škole nebo bych stejně neměla s kým jít. Navíc se blíží Vánoce a já chci udělat radost svým blízkým nějakými pěknými dárečky, takže tohle prostě musím oželet...

Jenže jsem si neuvědomila jednu důležitou věc - to, že mám dva brášky, kteří ve svých dvaceti a dvaadvaceti letech již téměř vyrostli z puberty a začínají si všímat svého okolí víc než dřív. I stalo se, že za mnou posledního listopadu přišel Honza: "Hele, ty budeš mít svátek a taky budou Vánoce. Nechtěla bys jít na ty koně?" Zůstala jsem jako přimražená. Vykoktala jsem cosi o tom, že bych šla moc ráda, ale určitě jsou lístky dost drahé a nemůžu to po něm chtít atd. "No já myslel, že bych se na to složil s Petrem. Ale ty budeš určitě chtít s někým jít...?"

V tu chvíli mě opravdu nikdo nenapadl (většina mých přátel jsou nekoňáci a ti ostatní jsou mimo Prahu) a tak jsem si řekla jen o jednu vstupenku. Brácha slíbil, že to projedná s Petrem a ať si řeknu, který den chci jít. V úterý mi volal do Brna, že má nápad. "Sestřenka přeci koně zbožňuje a 4. prosince je Barbory, tak by mohla dostat lístek k svátku a půjdete spolu!" Byl to nápad přímo skvělý - některé věci si člověk nejlépe vychutná jen ve společnosti někoho stejně zaměřeného. Po dohodě jsme vybraly večer v sobotu 8. prosince a já jen doufala, že stihnu Mikulášské venčení Zvířetníků i představení. Díky EvěP. jsem měla zajištěný transport do Uhříněvsi i zpět a doma jsem měla pohodlnou hodinku na odložení psa, převléknutí a malou večeři.

Měly jsme sraz na Českomoravské ve vestibulu metra. Už při nastupování mi bylo divné, že je v sobotu večer vlak tak narvaný. Vše jsem pochopila ve chvíli, kdy se vlna cestujících vyvalila ven na Českomoravské a vagony zůstaly téměř prázdné. Všichni jdou na Apassionatu! Počkala jsem na další metro, které "vyvrhlo na břeh" kromě spousty dalších lidí i Báru a vyrazily jsme k Sazka Areně. I když toto monstrum stojí už několik let, ještě jsem tam nebyla. Budova mě ohromila pouze svou velikostí - hromady železa, skla a betonu za velké umění nepovažuji.

Musely jsme jí obejít, protože jsme měly lístky k druhému vchodu, ale dojem z druhé strany nebyl o nic lepší. Už tady začalo dobrodružství - průchod bezpečnostním rámem a prohlídka věcí jako na letišti. Vyndala jsem z kapes mobil, klíče, peněženku, doklady atd. Prošla jsem rámem, ještě mě sekuriťák přejel detektorovým obuškem a pak se zaměřil na mé věci. Štítivě ukázal na malý předmět a zeptal se, co to je. Bezelstně jsem odpověděla, že pepřový sprej. Podíval se na mě, jako na největšího výtržníka. Na obranu jsem dodala, že by mě bez toho rodiče nepustili ven.

Snad ho obměkčil můj bezelstný tón, snad jsem vypadala, že nebudu stříkat sprej do očí ostatním divákům, ani se s ním nevrhnu do arény, snad pro "mé krásné oči"... najedou rychle řekl: "Tak to schovejte a nikomu to neukazujte! Správně bych vás s tím neměl pustit dovnitř..." Posbírala jsem své věci a klidila se mu z očí, než si to rozmyslí.

Všude po chodbách byla spousta lidí, tak jsme šly raději najít naše místa. Ukázalo se, že si kluci dali záležet a koupili poměrně drahé vstupenky na místa, kde byl slušný výhled. Na úvod nás pozdravil Saša Rašilov, který měl celý večer uvádět. Dozvěděli jsme se několik údajů o představení, které neslo souhrnný název "Čtyři roční období". Představení tématicky navazovalo scénami, které měly postupně uvést všechna roční období od jara do zimy a bonusové, páté období - Karneval, kde se postupně znovu objevili všichni účastníci.

Pořizovat videozáznamy bylo zakázáno, ale k mému velkému překvapení, diváci směli fotografovat - ale bez blesku, aby neplašili koně. Nesmyslnost tohoto zákazu se ukázala hned na začátku představení, kdy do arény vběhli čtyři koně za světelného doprovodu, který byl nápadně podobný diskotéce. Světla blikala, blesky taky a koníci si v tom všem vesele lítali, váleli se v písku a vyhazovali po sobě jako by nic... Pak se objevili dva jezdci na koních a mezi volně se pohybujícími bělouši předváděli divácky atraktivní prvky drezúry. 

Postupně se předvedly další umělecké skupiny se svým programem - většinou šlo o různé prvky drezúry nebo akrobacie, orámované nápaditými kostýmy a působivými efekty (oheň, vodotrysk...). Jako protiklad této show byla uvedena ukázka klasické drezúry, jaká je k vidění na drezurních závodech - jezdkyně v předpisovém oděvu s cylindrem na hlavě, kůň s pečlivě zapletenou hřívou a bandážemi na nohou, které mají zvýraznit krásu jeho pohybů.

Jednotlivé prvky programu byly uvedeny hranými či tančenými scénkami (zdařilými i méně povedenými). Hudební doprovod doplňovala svým krásným hlasem islandská zpěvačka Arndis Halla. Nebudu tu popisovat každé vystoupení zvlášť - účinkujících skupin bylo mnoho a jejich jména vlastně ani nevím. To je věc, kterou bych pořadatelům vytkla - nebyla možnost dostat nebo si koupit program představení a pan Rašilov se uváděním jednotlivých účinkujících příliš nezdržoval. Při závěrečném defilé všech účinkujících pan Rašilov sice uváděl jména skupin a někdy i plemena jejich koní, ale při tak velkém počtu jsem se v tom bohužel brzy ztratila.

Zmíním se jen o několika okamžicích, které mě obzvlášť zaujaly. Romantický a zároveň zajímavý byl "tanec v závěsu", kdy se několik metrů nad zemí vznášela štíhlá žena a předváděla akrobatické kousky, zatímco jí zezdola sváděl snědý Španěl na bílém hřebci a předváděl s ním poměrně kvalitně nacvičené drezurní kousky. Také při představení "indiánů", kteří na svých koních předváděli v plném cvalu na zahozené otěži nejrůznější akrobacii, se tajil dech.

Byly zde i ukázky koní na dlouhé otěži, kteří předváděli prvky vysoké školy - levadu, kurbetu a kapriolu. Při levadě kůň zvedá celý předek těla na silně pokrčených zadních nohách a v této poloze musí chvíli vydržet. Kurbeta znamená, že kůň poskočí z levady dopředu a zachovává přitom polohu těla se zdviženýma a ohnutýma předníma nohama. Jako poslední je kapriola, kdy kůň vyskočí vzhůru z levady a musí vymrštit obě zadní končetiny dozadu - ve výsledku je pak na okamžik jeho tělo rovnoběžně se zemí.

Byly tu vtipné scénky s oslíky - nikdy by mě nenapadlo, že je možné donutit osla lehnout si na záda, vystrčit všechny čtyři nohy do vzduchu a nepohnout se, i když s ním jeho "majitel" dělá psí kusy. Jako součást jedné hrané scénky se objevila obdoba skijöringu, kdy je lyžař tažen jezdcem na koni - zde byl ovšem místo sněhu písek.

Ovšem nejkrásnější, nejpovedenější a diváky nejvíce oceněné bylo vystoupení fríských koní. Tyto krásné, majestátné "černé perly Holandska" splňují již samy o sobě pořekadlo "kudy chodí, tudy zdobí". A když se těchto krasavců na scéně objeví hned šest, jsou nádherně secvičení a zvláště jeden z nich působí, jakoby vzpínání a chůze po zadních byla jeho druhou přirozeností, nenechá to chladným ani toho největšího koňského ignoranta. Ač se pak objevily ještě další skupiny, představení frísů mělo největší úspěch - a naprosto po právu.

Nejsem žádný velký koňák, ale trochu koním a drezúře rozumím. Z tohoto pohledu musím říct, že ve většině představení je co zlepšovat. Divácky atraktivní prvky, jako piaf (klus na místě), pasáž (zpomalený, vysoký klus - kůň působí, jako by se vznášel) a různé otočky, byly většinou nacvičeny poměrně dobře. Horší to bylo se synchronizací, pokud na scéně působilo více jezdců. Také detaily, které jsou na provedení náročnější, ale laický divák je většinou nepostřehne nebo nedocení, byly někdy poněkud "odfláknuté".

Předvádění koní na dlouhých otěžích mělo také svoje "mouchy" - hlavně kapriola, která je velice náročná, se předvádějícímu koníkovi povedla z asi deseti pokusů pouze dvakrát a bylo vidět, že toho má už dost. Takže pokud budu chtít vidět kvalitně předvedené prvky vysoké školy, zajedu si do Vídně, kde jsou v představení zařazeni koně, kteří opravdu umějí a jsou schopni tyto prvky předvést i pod jezdcem.

Na závěr chci jen říci, že i přes výtky, které jsem uvedla, se mi celé představení líbilo a mohu ho doporučit všem, kterým se koně líbí. Podle sestřenky, která viděla i představení v minulých letech, se úroveň velice zvýšila, takže se můžeme těšit, že příští rok bude zase o něco hezčí a propracovanější. (Kéž by se kvalita zvyšovala úměrně k výši vstupného!)

(Neměla jsem vlastní foťák, takže přiložené fotky jsou staženy z oficiálních stránek www.apassionata.cz)