28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

KONĚ: I tchyně čtou Zvířetník!

I tchyně čtou Zvířetník, a když si přečtou něco o sobě, sluší se reagovat. Ta tchyně, která v příspěvku "O koních a tchyni" tak pěkně visí z koně, jsem já! A protože se čtenáři Zvířetníku evidentně bavili jízdou, vylíčenou mou snachou Elou, zkusím příběh doplnit ze strany jezdce.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Beňa 28.3.2006 15:21

Skvělý!!!

I já se připojuji k vyjádření obdivu, jak jste zvládla svou první jízdu a s jakým humorem to berete. Moc se mi Vaše vyprávění líbilo, nasmála jsem se a vžívala se do Vašich pocitů, asi bych se hrozně bála. Přeju už jenom krásné a pohodové zážitky s koníky.
Heli 28.3.2006 12:02

Milá paní Hostomská,

že jste úžasná tchyně vyplynula už z příspěvku Vaší snachy Eli. Ale teď se navíc ukazuje, že jste žena naprosto nezdolná se sportovním duchem. Velmi Vás obdivuji. Už proto, že trochu vím, o čem to je. Mám totiž do koní zblázněnou dceru, která se mi se svým přítelem taky snaží splnit můj dávný (a dnes už trochu vyhaslý) sen, naučit se jezdit na koni. Díky za krásné čtení, bude mi posilou.
Věra Hostomská 28.3.2006 11:42

Děkuji !

Díky za vaše milé příspěvky ! Pýřím se a nafukuji  čím dál víc. Psaní do Zvířetníku by se asi mělo ordinovat lidem nesmělým a nejistým, aby se jim zvedlo sebevědomí. Čtenáři jsou vesměs vlídní lidé a jejich pochvala rozhodně  člověka pohladí po duši. I když tím, že člověk spadne z koně, se nestane senzačním člověkem, že jo !?
Ještě jednou děkuji  Věra
Lucka 28.3.2006 12:34

To jistě ne...

Někomu se sice třeba rozsvítí, ale jinému zase zhasne  Ale Váš pohodový přístup k věci je třeba ocenit a podpořit Vás v dalším psaní...
psiman 28.3.2006 17:57

Re: Děkuji !

Bezva!!! Brzy zase napište neco o ozdravných pádech ze Šemíka. A k nafukování máte důvod.
evam 28.3.2006 11:06

...paní Věro...

   Milá paní Věro! Všechno tu už bylo napsáno. Jsem ráda, že to tak dopadlo. Co kostrč? Já jsem si neužila dobrodružství na koni a spadla jsem pozadu ze chodů. O úrazu se nebudu šířit , ale kromě klíční kosti je nejhorší ta kostrč. Tak hodně zdraví a dobrodružství s lepším koncem  I když byl konec vlastně heppyend!
Medvídek 28.3.2006 11:00

:o)

Vaše pocity znám, z koně jsem taky nedávno řachnul.
Eva P. 28.3.2006 10:55

Mate Helo naprostou pravdu! :)

Mate Helo naprostou pravdu :) Me tedy shodil kun v zivote nekolikrat a sla jsem hned bez problemu nahoru, strach moc nebyl. Ovsem jednou me vystavne kopla neuroticka arabka Sheila, a to do takovych mist, ze jsem byla par mesicu velice slusne devce :))) Ovsem hned po prijezdu od doktorky, ktera nechapala, ze mam stydkou kost celou, jsem sla do sedla, i kdyz jsem strachy (a bolesti) nedychala.. Ale ty potvore jsem tu radost nedoprala a skoro hodinu me mela za krkem!! :) Jinak jestli nekdo ma zajem projet se na moc moc hodnych konicich ve strednich cechach, muj kamarad vlastni rancik v Karlstejne. Ihahaci jsou to uzasni a ted i slavni, pokud jste nekdo koukali na Pojistovnu stesti, tak to jsou vsichni oni :) natacelo se to tam.
PetraK 28.3.2006 10:43

Mám čerstou koňskou historku.

I když jen zprostředkovaně, nicméně obě účastnice znám. Jak kobylku - úžasné a inteligentní svoření, tak i její paničku, na kterou je kobylka tak neuvěřitelným způsobem napojená, že to snad až není pravda! Asi to bude tím, že panička jí dostala po ze špatných podmínek, vypiplala a udělala z ní skvělého dostihového koně s úžasnou chutí do života, závodů a vítězství.
Teď před nedávnem, měly holky "menší kolizi", kdy kobylka uklouzla na ledu. Následoval pád  a to pád přes paničku. Což způsobilo zranění nohy. Kdo je od koní, určitě pochopí, že nejsem necita, když napíšu - naštěstí ne u kobylky. Tuším, že její panička si říká to stejné. Potíž byla v tom, že na noze se nedalo stát, natož chodit. Bylo to už navečer a mimo cestu, takže i když mobil naštěstí přežil, bylo nutno se dostat alespoň k cestě. Kobylka byla celá nešťastná a pořád pobíhala mezi paničkou a cestou, frkala a pobízela paničku, aby honem šla.  Konec dobrý, to jo,  panička se tam dosápala, ale její první cesta z nemocnice bude muset být do stájí, protože kobylka je pořád nešťastná, asi má strach, co s paničkou provedla.  Člověk pragmatik řekne - ženská nepřehánějte. Jenže já tu kobylku znám a viděla jsem, jak svou paničku miluje, udělala by kvůli ní cokoliv, takže vím, že nepřeháním.
Kačer 28.3.2006 10:41

Milá paní Věro,

zážitek to musel být úžasný, určitě na to hned tak nezapomenete. Naštěstí jste to přežila bez zranění a to je moc dobře, protože takhle nám budete moct ještě něco zvířetníkového napsat. P.S. Já mám příbuzné v Chrudimi i ve Slatiňanech :o)
Lucka 28.3.2006 9:38

Paní Věro!

Napsala jste to úžasně - umíte si krásně udělat legraci z okolí i ze sebe samé i v situaci, kdy by se jiní naštvali, styděli nebo byli uražení..  Sama na koni rekreačně jezdím a několik pěkných pádů jsem si už taky zažila, takže velmi oceňuji, jak dlouho jste se dokázala na koníkovi udržet a v rámci velmi omezených možností si i vybrat místo přistání... 
Doufám, že se opět do sedla vrátíte a že nám o tom sem na Zvířetník zase napíšete..
 A určitě máte i jiné hisorky o zvířatech, třeba o koních z dob Vašeho pobytu ve Slatiňanech, ať už jste je zažila sama nebo někdo z Vašeho okolí - prosím, prosím za všechny ze Zvířetníku, napište nám.. máte talent
Káč 28.3.2006 10:32

Re: Paní Věro!

téééda  Lucko, pod tohle bych se taky mohla podepsat   taktéž jsem si už lecos napadala, a  přiznám se, já bych vystupovala asi během prvního metru. No joo, ale to jsem já padavka.
Paní Věro, držim palce až nastanou další jezdecké pokousy. A zase něco pěkného napište,
Eva Š. 28.3.2006 9:16

Jééé

vyjádření druhé strany je velice kvalitní . Živě jsem to viděla. Je zajímavé, o čem člověk stihne přemýšlet během pár vteřin....mozek je úžasná věc .
Iva 28.3.2006 9:00

paní Věro

ještěže ten čaj jsem si šla udělat až po přečtení Zvířetníku:-)))
dalmatin 28.3.2006 8:59

Tedy já nestíhám

ani všechno přečíst (ale jsem šikovná a nakonec to zvládnu), ale závist mě teď popohání. Stále si říkám, že bych chtěla jezdit na koni a mám spoustu výmluv proč to odkládám. NE, letos to zvládnu. Jen bych potřebovala přemluvit nějakou kámošku, sama se ostýchám...... Moc pěkné vyprávění, jste všichni nadaní psavci 
Iva 28.3.2006 9:01

Re: Tedy já nestíhám

dalmatine, vy jste z Tisé? Tam se narodil taťka.
dalmatin 28.3.2006 10:00

Re: Re: Tedy já nestíhám

My jsme se tam zase přistěhovali, takže jsme "náplava". Stejný nápad mělo více lidí a Tisá se teď velmi rozrůstá. A Ústí zase vylidňuje - není divu. Má to svoje nevýhody (dojíždění do práce po sněhu a ledu - ať žije jaro!) a výhody bydlení na dosah přírody. Asi to tam znáte, tak se nemusím rozepisovat. Pozdravujte tatínka.
Iva 28.3.2006 10:44

Re: Re: Re: Tedy já nestíhám

už jsem tam roky nebyla, ale naši do teď vzpomínají, že jsem se jim ztratila ve skalách. "Ztratila", objevila jsem nějaké díry a tak jsem je prolízala a nebyla ani vidět ani slyšet. Rodinu tam máme pořád, ale ti spíš jezdí za námi na Moravu.
dalmatin 28.3.2006 12:17

Re: Re: Re: Re: Tedy já nestíhám

No jo, skály. Je to labyrint, kde jsem taky jednou málem bídně zhynula. Ale jsou slavné, loni se ve skalách natáčely Letopisy Narnie a teď šíří slávu Tisé po celém světě . Taky tam po celou dobu před natáčením nikdo nesměl, aby nepošlapal sníh, hlídala to ochranka a proběhli jim jen zajíci.
Iva 28.3.2006 12:25

A já to nepoznala :-(

hned na ten film donutím zkouknout taťku i strýce, ten bydlí v Chlumci, i když teď už je to taky Ústí.
YGA 28.3.2006 8:58

ÓÓÓ, paní Věro

to jsem se tedy nasmála, tak krásně jste to napsala, že to vidím přímo v živých barvách - kam se na vás hrabe Karlík Májů. 
 
Fallowa 28.3.2006 8:52

Díky za

krásný a úsměvný článek!Smekám před Vaší odvahou a uměním humorně se s touto událostí vypořádat - doufám,že nám zase brzy napíšete :o)
Vave 28.3.2006 8:47

Hned po prvním článku

jsem si říkala, že budete prima tchýně. A Vy jste! Tedy nejen prima tchýně, ale i prima ženská. Doufám, že ještě něco napíšete.
Já jsem jela na koni jednou, a to na westernovém strakáči Bleskovi, který patří švárovi. Bylo to loni v létě a jezdili jsme dokola v ohradě. Doufám, že toto léto postoupím do pokročilých a budu chodit v kruhu mimo ohradu. :o)
Hela S. 28.3.2006 8:10

Paní Věro,

jste báječný člověk. Máte odvahu a díváte se na svět s úsměvem. Příběh vylíčený z Vaší strany je úžasný. Kromě toho, že máte jezdecký talent (jinak byste byla z Bena dole ještě dřív, než ho Váš syn pustil), máte i nádherný smysl pro humor a vypravěčský talent. Jsem opravdu ráda, že Vaše první jízda skončila, přes poněkud nestandartní průběh, bez vážnějšího zranění a mohla jste se o ni s námi podělit. A pokud máte víc zážitků (a určitě máte), pište, pište, pište :-))))
Bláža 28.3.2006 8:08

Moje babička

taky pocházela ze Slatiňan a Vy jste paní Věro skvělá ženská!
Zdena bez psa 28.3.2006 7:09

Jupííííí

To je dobře, že jsme mohli vyslechnout i druhou stranu . Řekla bych, že jste se jako tchýně povedla. Prosííím, pokud máte doma nějaké zvíře, a vy určitě máte, jen se pořádně rozhlédnout, tak se můžeme těššit na Vaše další vyprávění. (Protože talenty se plýtvat nemá, a Vy máte krásný psavý.)
Vakandi 28.3.2006 7:07

Milá Věro,

díky za skvělý článek    Jste velice odvážná, mne schodila sestřina obluda před rokem a zatím se na něj nevlezla. Nějak nemusím ty keře vidět z ptačí perspektivy
Hela S. 28.3.2006 8:13

Re: Milá Věro,

Vakandi, to je právě ta chyba, před kterou koňáci varovali paní Věru. Je to nepsané pravidlo, že pokud jezdec z koně spadne, má na něj (nejlepší je, pokud je to stejný kůň) okamžitě sednout znovu. Byť na chvilku. Pokud to neudělá, vrací se do sedla mnohem hůř a je třeba překonávat strach. Nevím čím to je, ale je to tak. :-)
KláraK 28.3.2006 8:48

Re: Re: Milá Věro,

naprostý souhlas - honem zpátky do sedla  Ještě jedna zkušenost - člověk spadne teprve v okamžiku, kdy se vnitřně rozhodne že už se neudrží..... pokud teda má čas o tom přemýšlet  Krásný den všem.
Vakandi 28.3.2006 9:07

KlároK.

když někdo a a ne jezdec, plácne koně po zadku bičíkem, aby se "rozhýbal" protože byl líný a nechtěl pořádně naklusat a on vyhodí zadkem, tak jsem moc šancí neměla se udržet  vyletěla jsem jak holubička vzhůru a jak šutrálk jsem letěla dolů, na poslední chvíli jsem si vzpomněla na pár let sebeobrany a vyšvihla jsem mezi kobylincema výstavní parakotoul  Ségra se svíjela smíchy až si cvrnkla do trioly a drahá polovička byl na mrtvici  já se válela mezi drnama a koblihama a byla pěkně nas...naštvaná a kůň mi udiveně očmuchával xicht.