Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hlásání Krkonošské před půlnocí

Tak nevím, jak kdo má kde teplotu, ale já mám momentálně:

světnice u kachlových kamen +25°, síň okolo 0°, na půdu raději nelezu, kuchyň spojená s koupelnou a WC jedněmi dveřmi i po vychladnutí kamen stále ještě +18°.

A VENKU JE -22°!

Tak dobrou noc všem, nezmrzněte, radujte se z toho, že vymrznou naopak všechny bacily!!! Dobře jim tak, hlavně, že my zůstaneme zdraví!!!

Re: Hlásání Krkonošské před půlnocí

A na východní hranici jenom mínus  š e s t !

Co všechno krvácí

Nebyla jsem tu a nečetla diskuze, doufám že jste všichni v pořádku a zdraví a nebo alespoň na cestě ku zdraví.

Tady je dnes červený den, Trettondedag jul - třináctý den vánoc. A tak jsem se odpoledne dívala na film z roku 1994 "Forrest Gump", za hlavní roli dostal Tom Hanks Oskara. Obdivuji herce jako je on, je to potěšení se na jejich práci dívat, protože si člověk neuvědomí že je to práce. On prostě tou osobou JE. A pak se rozbrečím, neboť mi nebylo přáno. Pán Bůh dal a Pán Bůh vzal a já nevím proč, jen mám v srdci otevřenou ránu, po čtyřiceti letech a stále otevřenou.

Když už jsme u těch ran, tak Garyk má krvavý nos jak se na procházkách snaží zbavit náhubku Halti. Jezdí nosem nejen po trávě ale i po asfaltu a packama se snaží náhubek strhnout. Docílí většinou toho že se mu posune pásek přes oči a on nic nevidí a nebo má z náhubku slušivou čelenku. Vůbec ho náhubek nezdržuje od toho vyrazit za vybraným cílem a hlavu mu ten tah ani trochu neotočí směrem k zoufalé paničce, která se na tom ledovém asfaltu snaží udržet rovnováhu. Ale tím že se snažil zbavit hubního vězení (nebo jak bych to nazvala) se přece jenom zdržoval a nevyrážel tak často. No jo, zase vyhozených 169:- SEK, bylo by jich zapotřebí na jiné výdaje. Štětinko, neber to na sebe, Houdini je Houdini a už se opravdu i z náhubku vyvlékl a to prosím nejen z náhubku, všechno z něho sjelo najednou, s náhubkem obojek i postroj. Asi opravdu začnu psíka předvádět v kabaretech, naše smečka je dost potřebná.

Teď jsou venku 3 stupně nad nulou a prší, před námi jsou tedy dvě možnosti : buď se ty ledy spláchnou a nebo přibudou jestliže začne  v noci znovu mrznout. Andělíčku můj strážníčku, kde jsi? Prosím tě dohlédni na mne a moje údy.

Tak se mi opatrujte, co já bych si bez vás počala. Jestliže se na mne anděl strážný vykašle, mám tu vás Zvířetníci co mě na dálku v myšlenkách ochraňujete. Za to vám patří moje díky. Jak jen já vám to odplatím? Budu na vás alespoň myslet !!!

A dyť my víme proč, ne že ne.

Jsme se snad dívali na televizi tudle - ne? A já jsem tuhle prohlížel psaní o inscenacích Čechova v Praze tehdy - no!

Andělíčku strážníčku, pokud dáš výjimečně na někoho, kdo sice nechodí kromě koncertů a kunsthistorických výkladů do kostelů, leč tuhle třeba dal každému potomkovi velký betlém a vnoučky zasvětil do toho tajemství, jak to tehdy bylo -dohlídni trochu aji u Gótů, a přehlídni velkoryse, že oni tam tvému zobrazování moc nedají. Tohle je dáma  s t a d y m a , tak jí helfni. Co ti to udělá. Tuhle jsem pozoroval vaše praktiky na divadle, viděl jsem vás na vlastní oči, Andělé všedního dne. A taky vás dobře znám z Nebe nad Berlínem. Takoví sympaťáci posmutnělí. No - !

R O Z V E R N Í Č E K .

Sedí Ivan Ivanov na břehu Volhy a sleduje, jak na malé pramici usilovně vesluje žena. Na zádi sedí jeho známý Sergej Ljubovič a kouří machorku. Ivan volá na Sergeje: „Kam jedeš Sergeji?“ „Ále, vezu ženu do porodnice.“Klidný večer všem.

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

No to byl pozorný manžel - pak že takoví moc nejsou!

Přijela jsem domů, na uzavřeném dvorku -15

pesové se hrnuli ven. Po dvou metrech ve vyšším sněhu Gweny zvedla nožičku až k bradě a hopsala po třech. Dívala jsem se, co se jí stalo a ona srolovala druhou přední nožičku a skákala po druhých třech. Pak zvedla obě, zkusila to po zadních, vypadala dost komicky, ale byla rozčilená. Za mnou začala pištět Bonďa. Jdeme domu, zavelela jsem a Bonďa se mi přilepila na paty a táhla se za mnou. Na ujeté cestě už běželi přede mnou a u dveří zakončila Gwenda dvacetimetrovou procházku prohlášením,: Tenhle mráz, teda, paničko, takhle se s dalmatinem nezachází!

Tak si s tím mám něco udělat  Ale zasedly dvě slepičky, že budou kvokat. Že by věděly neco o počasí za dvacet dní?

OT

Meteorologická minihistorka: Podkluzuji domů (pro vánočně vyprázdněný mrazák hrdě třímám filetu mořské štiky a vykostěná kuřecí stehna, takže nevimnevim, jak to bude s dietou Bětulce hrozící - když ony jsou ále TAKOVÉ mrazy! V noci 21 Celsiusů, hlásila rodná víska za rohem.) a plánuju na zítra uhelnou prázdninu, páč všechny zimní boty mi z neznámých příčin smekají, což bude asi mými vrtošivými kotníky, a blížíce vchodu oddaně nasmívám na synka z dolních sousedů. Proč? Inu, přizpůsobuji davu, nasmíváme přátelsky (otcovsky, mateřsky, sestersky, tetovsky atd.) všici. Neboť dítě zhruba osmileté letos pochopilo půvab hrabadel a lopat a jakmile mrňavounce nachumelí, už rejdí.

To totiž nevíte, jak úzkostlivě se v našem vchodu předává putovní lopata a koště, běda při vaší týdenní službě, převýší-li na podzim počet z bot opucovaných lístků na domovní rohožce 15, a přeběda, máte-li po 87  minutách od počátku sněžení neumeteno.  Před domem nemáme parkoviště, jako sousední domy, ale trávník (proto taky ti prďolové odvedle odpalovali Silvestra u nás) se smrčky, ovšem máme vykládací objezdůček, a tak se pucuje tak 40 m regulérní šíře silnice a za trávníkem možná 150 m chodníku od popelnic zhruba do poloviny domu, odkud ať si ten sousední vchod čvachtá, jak chce. Když na mne padla poslední pořádná vánice, odklízela jsem nejmíň šestkrát denně a spíš desetkrát a deset dní poté jsem taky ještě léčila mozoly na dlaních a skřípnutá záda a opary.

Zlatej Ondrášek, něžně obcházím výrostka s lopatou, kéž Ti to vydrží aspoň do patnácti, ťuťuli muťuli (v duchu mumlám zametací modlitbu) - tuhle zimu odklízí furt. Krásná úchylka!

hvězdičky svítí

hvězdičky a půlměsíček krásně svítí, teplota klesá. Už máme -15, Betku jsem teď  vystrkala ven násilím, aby se alespoň vyčurala. Tak jsem zvědavá, kolik stupňů budeme mít ráno. A já ráno zkouším a měla bych jít alespoň trošku "pracovně" oděná... Asi se slušně obleču a na to hodím  pohodlnou starou kombinézu s kapucí . V práci "krovky" shodím a bude

Re: hvězdičky svítí

To je určitě nejlepší, taky plánuju, že zítra půjdu v pohorách a manšestru... Tady je -12.

OT - dotaz

nemáte prosím někdo mail na Janu Bu? Vím, že ho tu někde dávala, ale nemohu to najít  Děkuju!

Re: OT - dotaz

já mám. pohledám

tady je krásně

dneska je den zmatečný - ráno jsem vstávala i na sebe brzo, ve škole od půl osmé do půl jedné s kumulovanou výukou našich studentů z Jihlavy (fakulta tam má jedno zaměření), do toho zápočty, zkoušky, příprava státnic (kvůli MS v lyžování máme vše jinak a posunuté a na vše je málo času - neboť koleje i menza budou zcela zabrány MS). Grant, který jsem si myslela že včerejškem pro mě skončil, má kus špatně zaúčtovaný... já nic, to účtárna, ale i tak je to komplikace...

A jak tak jdu otrávená domů - svítí sluníčko, je úplně modré nebe, všude moc krásně čistého jiskřivého sněhu a jako bonus je každá větvička opatřena "skleněnou" námrazou - tak mi bylo jasné, že háravka neháravka - musíme jít alespoň na chvíli s foťákem do lesa. Dopadlo to dobře - jen je škoda na fotkách toho vodítka - ale pustit jsem si ji netroufla. A taky spousta fotek už byla vymazána - neboť se blbě fotí třeba námraza se zapřeženou divoškou...

Ráno jsem jí slibovala, že dokud páník nedojede zítra večer domů, tak má po dlouhých procházkách... a vida, zase panička kecala  Hned je den hezčí

Re: tady je krásně

Tady ve městě jsou už bohužel prosolené chodníky a Kačka se s Borůvkou po půl hodině vrátila zpátky, protože psí slečna naříkala a třepala packama. Tak jsme osprchovali, opět namazali a vylezeme ven ještě večer. Mám pocit, že ta sůl je na štěněcí tlapky mor. Dokud běží po sněhu, tak se raduje. Ale po té soli...

obávám se, že jsem z Daníkova

hlediska jako panička momentálně úplně selhala. K čemu je nějaké mazlení a polehávání na gauči, když ho panička-sadistka trápí hladem?Po pastě vypadá líp, začal mít zájem o jídlo a já nic. Stupňuje intenzitu pohledů od požadujících až k úpěnlivým, pečlivě luxuje celý dům v naději, že najde opuštěné zrníčko rýže... A panička nic! Chudák Daník, a to neví, že první tuhou potravu (po lžičkách a po hodině) smí až zítra večer...

Re: obávám se, že jsem z Daníkova

No jo, tak mu aspoň vyřiď, že s ním den tu hladovku solidárně podržím.

Pokud jde o výcvik,

na nás už pracuje kdovíkolikátá generace koček a tak není na závadu ani moje obtížná vycvičitelnost (zapomínám povely) a jistá sveřepost - čím víc mě kdo k určité činnosti nutí, tím víc vzdoruji. Není to dobrá vlastnost, to připouštím, ale občas mi umožňuje přežít. Reino, díky za vyprávění o další kočičí osobnosti, i když už za duhou... Zase se mi potvrdilo, že touha "protéct" v přítomnosti cizích lidí podlahou je často spojená s úžasnou přítulností, pokud je nablízku ten "můj" člověk. Želvička s pracovním názvem Molly, která se občas objevuje v našem zimním kočičím stacionáři, na sebe sice nedá sáhnout a k misce přijde, až když nás spolehlivě nevidí, ale na přivítanou přede jako život... I z těch dvou metrů je to pěkný rachot

Re: Pokud jde o výcvik,

chvíli mi trvalo, než jsem si upřesnila, jak může želvička příst....

Dík za povídání, moje kočičky taky se snaží nás cvičit a  se střídavým úspěchem