Její otec musel být levhart nebo co. Kdyby to nebylo tak daleko, řekla bych že s Poopíšem jsou z přízně. Někdo z jejích předků mohl být i sysel nebo surikata. Nejoblíbenější posez totiž je v sedě na zadních kejtkách, přední tlapičky způsobně na bříšku, hezky vzpřímeně, hlavičkou točit a sledovat aby nic neuniklo.

Kromě toho řve. Od rána do večera. Řve, to s mňoukáním nemá nic společného. Jediný momenty kdy neřve jsou ty když žere. Tuhle dva dny nepapala! Vyflusávala i šunčičku. Šišmarjá, copak jí je, chudince malinkatatý. No bodejť by papala, když se, jak jsem dodatečně zjistila, vloupala do kredence a sežrala pytlík hrozinek a misku kandovaný papáji nebo co to je, takový ty zelený plátky v cukru.

Když nežere, šílenou rychlostí promigává sem a tam a přitom řve. Z jejích výskoků, přeskoků a doskoků už začínám být unavená. Když nepřeskakuje a nevyskakuje, sedí ve dřezu, dělá sysla a řve.

.Vracím-li se domů pokaždé mám pocit, že byt navštívili zloději. Přemístěný nábytek, shrnuté koberce, zotvírané skříňky, strhané záclony a kytičky, moje ubohé kytičky! Kromě toho zřejmě lítá kolmo po stěnách. Už shodila a rozbila dva zasklené obrazy. Když odcházím, slyším ještě na schodech tlumené rány. Naskakuje na dveře a přitom řve. V domě už na mě divně koukají. Jinak vlídná sousedka mně tuhle vyčítavě říkala -"A já si myslela, že vy máte zvířátka ráda!" Si myslej, že ji mučím.

Co s tou zvířenou pološílenou mám dělat? A neraďte mi, prosím abych si pořídila ještě jednu, že se spolu zabavěj. Možná že zabavěj, ale kdyby mi tam takhle "poklízely" micinky dvě, asi bych skončila u Myslivečků. To je známej blázinec spojenej s protialkoholní léčebnou.

Co myslíte, přejde to? Ale pravdu!

Foto 1 - Jó to byly časy, když to bylo takovéto milé klidné zvířátko.
Foto 2 - I když už tehdá ji muži hýčkali.

(Věnováno Rputi)