Ona: "Pusť mě k té klávesnici!"

On: "Nepustím! Byl jsem tu dřív a na rozdíl od tebe jsem technický typ!"

Ona: "Pusť mě, nemůžeš to psát, určitě nasekáš hrubky a se mnou se to pak potáhne!"

On: "Neurážeeeej! A nestrkej do mě!"

Ona: "Jaaaaaaaaaau, hrubiáne!"

Oba: " Jaaaaaaaaaaaaaaaaaaaau. Au"

Wilson: Tak to vidíte, jak to mám s nimi někdy těžké... a to jim za chvíli budou tři roky... Myslel jsem si, že už je k něčemu můžu pustit, ale sami vidíte, jak to dopadlo... Nedá se nic dělat, musím to holt zase sepsat já. Ale aby neměli pocit, že si píšu, co chci, udělám s nimi rozhovor!

Tak milé děti, teď mi budete klidně a slušně odpovídat. Začneme hoodně jednoduchým dotazem. Já na něj odpověď samozřejmě znám, ale nikdo jiný ne, tak se hezky představte a řekněte, jak jste ke jménu přišli.

Ona: Já bych tedy jako dáma s dovolením začala. Jmenuji se Mája. Jméno jsem dostala od hodné paní, která se stará o kočičky v Brně. Moje živitelka ale trvala na tom, že se budu jmenovat Roxana (protože bráchu přejmenovala na Cy... aaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuu

On: Nech si toho, ja se představím sám! Ty jsi fakt užvaněná!

Mája: Tsss. Roxana... to je tak divné jméno... tak jsem se rozhodla, že na něj nebudu slyšet a slečna domácí se ráda vrátila k Máje. Jen do mého občanského průkazu si tu Roxanu prosadila - ovšem musela tam dopsat i Máju, na tom jsem trvala...

Cyrano: Já jsem se původně jmenoval Klaudius - narodil jsem se totiž 5. května a to má svátek Klaudie. Ale živitelka mi dala jmého Cyrano, že prý mám dlouhý nos... a já stejně neslyšel na nic... až když jsem se do ní zamiloval, tak jsem jí chtěl udělat radost a začal jsem na Cyrana slyšet, no...

Moc hezky jste to řekli. Tak další dotaz - kde jste se narodili?

Cyrano: Vím já? To už je dávno...

Mája: Hehe, to je hlupáček. Narodili jsme se přece v Brně. Mamku někdo asi vyhodil, když přišla s outěžkem (to jako myslím se mnou a s bráchou v břiše) a jedna teta se jí ujala a pomohla nám na svět a jěště se o nás přes dva měsíce mooc hezky starala.

Cyrano: A jooo, to si pamatuji, páník byl rybář, proto teď tak milujeme ryby... stačí trošku připomenout, já mám náhodou pamatováka.

Tohle mě teda dost zajímá. Jak jste se k nám vlastně vetřeli, resp. jak jste si vybrali své lidi (myslím tím do té doby výhradně MÉ lidi)?

Mája: No jak asi - ty sis nikdy nevšiml, jak krásná, neodolatelně krásná jsem? Naše živitelka mě viděla na fotce a začala si dopisovat s tetou, že prý chce kočičku k nějakému rozmazlenému a dominantnímu kocourovi. A že se jí dost líbím. Tak mě napadá, nevíš Wilsone, o kom to byla řeč??

Wilson: Nevím a nebuď drzá nebo tě kousnu!

Cyrano: Mě si nikdo nevybral. A mně to bylo jedno, jen jsem nemohl dovolit, aby mi Májici někdo vzal. Tak jsem čekal, až ti vetřelci vejdou a rozběhl jsem se proti nim a chtěl jsem udělat chlapáka, abych je pořádně vystrašil a aby odešli. Jenže jich byla přesila - představte si, že přijeli hned tři. A navíc když mě viděli, jak se místo chlapáka peláším schovat k mámě, začali povídat něco o tom, že mě tam nemůžou nechat, protože jsem krásný a střelený. To teda nevím, co tím mysleli.

Mája: Zato já to vím úplně přesně! Ale je fakt, že jsem byla ráda, že brácha jede taky - on je sice ťulpas, ale jsem na něj zvyklá.

O tom, kde bydlíte už jsem psal já, ale můžete popsat, jak vlídně a přátelsky a s nadhledem jsem vás přijal...

Mája: Jooo vlídně! Ještě jsme byli v přenosce a už jsi na nás ječel, ať vypadneme! Já ani nechtěla vylézt ven, ale brácha se chtěl ukázat a šel si to s tebou vyříkat... Jenže se tě tak lekl, že zalezl pod křeslo a já ho pak musela jít hledat, protože v cizím prostředí jsem nechtěla být sama...

Cyrano: Já se ale vůbec neschovával, to byla jen strategická pozice, ze které se dobře syčelo a hlavně se pod to křeslo Wildoun nenasoukal, hehe.

Wilson: Náhodou, kdybych chtěl, tak jsem se nasoukal.

Cyrano: To určitě... A moc dobře si pamatuju, že jsi nám sežral večeři... Ještěže jsme dostali od tety porci ryby na cestu.

Mája: Jo, ty jsi byl tehdy takový trouba, že jsi rybu ani vařené maso nejedl. No uznej, že jsme pro tebe byli velký přínos - naučili jsme tě pořádně jíst a dokonce i pít!

Wilson: No jooooo, to sis taky mohla odpustit. Ale uznávám, že jsem se dostal do kondice, líp jím, víc piju i víc běhám. Ale to se vám nechce přiznat, že jsme se za dva dny skamarádili a vy jste byli tak střelení, že jste si mě pletli s holkou a snažili se mi vysát z cecíků mléko, cooo?

Mája: No dovol, netahej sem tyhle intimnosti, jo?

Tak popojedem. Co rádi děláte? Neříkejte všechno, nebo se upíšu!

Cyrano: Já hrozně rád přehryzávám šňůry a gumičky. Živitelům se mi podařilo přehryzat 6 nabíječek na mobil. Teď je ale nabíjejí v uzavřených místnostech, tak se musím smířit jen s gumičkami z kočičích hraček - ale to fakt není ono. No a hrozně mě baví honit světýlka - mám nejradši odlesky z hodinek a když není ruka s hodinkami, tak beru za vděk i laserovým ukazovátkem nebo vlastním stínem... A naučil jsem se vodit živitelku do její postele, kde se se mnou mazlí, a to je tak parádní, že jí občas poslintám blahem.

Mája: Já ráda pozoruji ptáčky. Ráda a dobře skáču a strašně ráda ležím živitelce v klíně, když ťuká věci do počítače. Dřív mě bavilo aportovat různé hračky, ale teď už mi to přijde trošku pod moji úroveň.

Cyrano: A hrozně rádi se pereme, akorát Mája často provokuje, a když se na ní vrhnu, začně pištět a Wildouš si myslí, jak jí ubližuju, přižene se tam a většinou to odnesu. A Májice si odkráčí se slunit.

Mája: Joo, to já ráda, když se kvůli mně kocouři perou...

Cyrano: Pche, perou, nepereme se, já dostávám výprask!

Cyrano a Mája: A hrozně rádi se mazlíme a spíme s Wilsonem.

Wilson: No, v rámci možností jsem si je vychoval docela dobře - jsou sice trošku drzí, ale milují mě a dokonce i poslouchají - někdy. O našich rituálech a lumpárnách zase někdy příště.

Váš Wilson, Mája a Cyrano