Beda 5.12.2006 9:05

Vave, děkuji

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 5.12.2006 10:20

Vave i já děkuji,

a souhlasím. Nedokážu to napsat jako ty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Aga 5.12.2006 11:46

Re: Re: ta silná kočičí duše

Oni to vědí mnohem dříve než my ...

Oni vůbe všechno vědí tak nějak lépe než my. Máme se co učit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 6.12.2006 2:11

Re: Re: Re: ta silná kočičí duše

S tim naprostou souhlasim!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 5.12.2006 14:11

Ano, čekají tam na nás

a my víme, že nás tam bude mít někdo moc rád ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

pao 10.12.2006 10:21

Re: ta silná kočičí duše

taky jsem měla nemocného kocourka, o to těžší to bylo, že jsem byla přes týden pracovně mimo domov a starat se musel přítel, taky málem umřel ,měl močové kameny, selhání ledvin a veterinářova věta do telefonu:je to trápení, mě dorazila úplně, nevěděla jsem, co mám dělat, neviděla jsem ho, vše jen po telefonu, naštěstí mám hodnou maminku, přítel tam Vendelínka každý den nosil, mamka mu uvařila kuřecí vývar, rozmixovala maso so toho, chtěla přidat aji vajíčko, to už se jí zdálo moc, celý to do něho narvala lžičkou, ležel prý, hlavičku zvrácenou dozadu, jazýček vyplazenej, očka přetažený tou blanku, mamka už měla nachystanou sms v telefonu, že jí dodýchal v náručí - už mi to chtěla posílat, stejně ho přemlouvala:Vendelínku, uzdrav se a já ti slibuju, že mi budeš moct chodit čůrat do kytek na balkon, držela ho za tlaoičku a nosila jak miminko a on se z toho dostal!!!!!!

Takže vždycky má cenu se snažit, dneska je to zase tlustej kluk, miláček a raubíř, máme ještě kočičku Kaču, do nedávna jsme bydleli v garsonce, bylo to těžké, ale dalo se to, sce legrace, když Vaši mazlíčci mají ve 2.30 ráno rozcvičku, to si tak v duchu říkáte, proč jste je proboha kdy vzali přes práh, ale ráno, když Vy jdete v 5.30 do práce a oni na Vás rozespale koukají z pelíšků, je stejně chcete láskou sníst.

• reagovat
• nahlásit příspěvek