Předchozí část najdete zde.

Na konci roku 2010 jsme s Penelopou spolu oslavily vánoce a pak ještě na jaře 10. „setkaniny“. Netušila jsem, že jsou poslední …

Rok 2011 začal pro mne nešťastně. Moje teta ve Znojmě dostala v únoru záchvat mrtvice, a já jsem tam musela odjet. Naštěstí jsem už byla v důchodu. O Penelopu se zatím starala moje kamarádka. Po pár dnech jsem se vrátila, otřesená z péče o tetu, která měla halucinace a chtěla v noci v mrazu utéct z domu. Nakonec se ale zotavila a já jsem se mohla vrátit do Brna za Penelopou.

Ale v květnu dostala teta další záchvat, který už nepřežila. Vrátila jsem se do Brna a kamarádka mi řekla, že se jí Penelopa zdá nějaká divná.

Penelopa 11. 7. 2011, poslední foto

A opravdu. Začala vyhledávat místo v mé těsné blízkosti. Když najednou přestala úplně jíst, propadla jsem panice, sehnala odvoz autem a zamířila s ní na veterinu. Penelopě udělali rozbor krve a pan doktor mi řekl: „To nedopadne dobře!“ Ledviny přestávaly pracovat …

Nějaký čas jsme jezdily asi 2x týdně na infuze, které ze začátku trochu pomohly, Penuška po nich začala trochu jíst. Ale intervaly se zkracovaly a nakonec už ani infuze nepomohly, kočička jen pila a čurala pod sebe. Už nemohla ani chodit, zalezla si za ledničku ...

A tak před 15 lety, 13. července 2011, jsem Penelopu musela nechat odejít za Duhový most. Pozvala jsem k nám domů nejbližší veterinářku… a pak jsem probrečela celé léto, dokud jsem si za 3 měsíce nedonesla domů koťátko Sally.

Zde odpočívá Penuška

Penelopa odpočívá v lese a nad hlavou jí zpívají ptáci, které tak ráda pozorovala z okna.

Ale každé vyprávění má mít dobrý konec. Tou dobou už byly na světě mé nynější kočičky, Sally a její bratr Odysseus. Narodili se 5. července. Ještě měli sestru Gábinku. Já jsem si u kamarádky zamluvila Sally a koťata jsem asi dvakrát týdně navštěvovala. A 10. října jsem si konečně odnášela Sally domů. Tehdy jsem konečně přestala brečet, protože Sally mi na to nedávala čas.

Zleva Sally, Odysseus a Gábinka s mámou Růženou, 20. 7. 2011

Odysseova jméno se ukázalo jako prorocké: vrátil se z Prahy do rodného Brna až po 4 letech! Jsem ráda, že se ho Pražáci vzdali, je úžasný!

Foto: Renata Žaludová