19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

KOČKY: V zajetí koťat

Kdysi dávno jsem chovala čistokrevné psy, když nám pak v posledním vrhu štěňátka ve čtyřech týdnech onemocněla coronavirózou a polovina jich umřela, zařekla jsem se, že už nikdy víc.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Jaga 25.5.2007 7:39

úžasně napsanéé!!

Tenhle ironizující přístup je mi moc blízký, přesto je z povídání cítit, jak má autorka kočičky přes to všechno moc ráda ;-)

Tak přeju i dalším dvěma kočičákům, ať najdou svůj domov u nových páníčků!!

Xerxová 25.5.2007 7:31

taky nejsem moc kočičí

a snad to nezakřiknu, ale zatím se mi opuštěná kůťata vyhýbají. V okolí je koček dost, a většinou opečovávaných (čistých, v kondici, s obojkem proti blechám).

Dneska ráno jsme málem dostaly od jedné facku. Jdu s Betkou ven, na sloupku  plotu odpočívá kočka. Protože Betku zajímaly pachy u země a o číče nevěděla, myslela jsem, že projdeme bez potíží. Omyl. Ne že by si všimla Kosatka... Ale když jdeme kolem (řádně po chodníku), tak se ozvalo hrozné prskání, syčení a místo spícího mourka tam stálo zježené nasr..né monstrum. A že bychom  mohly dostat pár po papule... Betka se děsně lekla, podívala se na mě, co tomu říkám... a po vzájemné domluvě jsme usoudily, že na něj kašlem a jdem se honit k rybníčku...

Vave 25.5.2007 8:39

Re: taky nejsem moc kočičí

Hihi, úplně vidím to naježené nic a polekanou veleBetynku! R^VVVVVV

Xerxová 25.5.2007 10:25

Re: Re: taky nejsem moc kočičí

To teda nebylo nic;-)...  to byl dobře vyžraný, polodlouhosrstý jedinec kočičí, hodně veliký. Po naježení to bylo opravdu kus zvířátka (ty chlupy udělají opticky zázrak - fakt rázem puma;-D). A Betka se lekla hodně, protože ten útok shůry vůbec nečekala;-D;-D Ale uklidnila se hned a přemýšlela, jestli to jít vyzkoumat (ona by dosáhla lehce) nebo jít raději lítat na volno do lesa. Přesvědčila jsem ji poměrně snadno, že druhá možnost je lepší pro všechny zúčastněné

Rpuť 25.5.2007 6:24

Jejda, jejda!

Jak to znám, jak dobře a moc to znám!! A jak si užívám to období momentálního klidu, neb předobře vím, že nebude trvat dlouho;-) Držím palce!

Irena Bečková 25.5.2007 3:14

zas ty koťata

Naši drobečkové mezi tím zdatně vyrostli, jeden už má novou rodinu, ale jedna holčička a jeden chlapeček nám zbyli. Kdyby se našel hodný páneček, alespoň pro kocourka, aby se historie neopakovala a mi za rok neměli další miminka, plakala bych nadšením.

Hana Williamson 25.5.2007 1:26

Kotatka

jsou vsechno,co autorka rekla. neco neuveritelne sladkeho, srandovniho, urvaneho, skrabajiciho, veseleho i dojemneho. Skoda, ze tak brzo vyrostou. Odchovala a umistila jsem jich radu - nalezenecci a deticky od divoke maminy, ktera uz ale nastesti neni divoka a je upravena - tudiz na penzi.

Krasne postrehy v clanku.

Myš 25.5.2007 1:09

Ta jsou kouzelná

To jsou kouzelná koťátka, hned bych takové jedno brala, ale to by doma nesměla být uhlavní nepřítelkyně všeho kočičího na světě. Nádhera!!!VV

 A všem přeju krásnový pátek a ještě hezčí víkend, užijte si to VVVVVV.

Jakub S. 25.5.2007 0:08

Taková krásná sbírečka smířených (?) mouder a docela aji aforismů o kočenkách,

a ta miniatura v dlani obra - krása. Tady našly miminka klid a mír - esli ho budou mít páníčci, se neptá nikdo... No Eiréné, no!